Failo se opět octla v tom strašlivém víru ohně, kouře, křiku a krve. Jak pochopila - v tom šíleném přenosném portálu. Co když Saelii tentokrát neuteče? Bude to skutečně jejich poslední souboj?

,, koukám že jsi pěkně vyrostla..." zasyčela pohledná čarodějka a úkosem pohlédla na Fai. Udělala pár ladných kroků k dívce. Při onom pohybu se jí u pasu opět zaleskla Leriangova mosazná dýka.

Failo ze sebe jen stěží dokázala přes všechen ten kouř vysoukat jednoduchou větu. ,, udus se, mrcho!" Přestože většina jejích vzpomínek na minulost byla značně mlhavá a nejistá, na Saelii si vzpomínala kupodivu až moc dobře. A o to více jí nenáviděla.

Sael ve smíchu odhalila sněhově bílé zuby, připomínající malé perly. Téměř vše se na ní zdálo být dokonalé, leč každý věděl, že to je pouze vinou magie. Hluboko pod vší tou falešnou krásou se skrývala Lenn, prach obyčejná dívka, jenž byla kdysi dávno vybrána pro ony magické mutace. Avšak dnes tu stála jen Sael, zničená, vnitřně rozervaná čarodějka Západních moří.

,, je čas to skončit. Trvalo to příliš dlouho." Zatáhla za šněrovačku a do pravé ruky jí s lehkostí sklouzl stříbrno - zlatý meč s uhlově černou rukojetí, posázen drahokamy neznámých jmen.

Dívka se zapřela o zem a pokusila se zvednout na nohy. V předloktí levé ruky jí začala pulsovat bolest. Okamžitě pochopila oč jde - Leriang! V duchu zaklela, co jen jí do té rány mohl dát že to tak bolí?

,, copak? Léčitel snad odvedl špatnou práci?" Ozvala se s úšklebkem čarodějka. ,, ach, to mě mrzí..." rukou se komicky chytla za srdce, předstírajíc jak moc je jí to líto.

Failo po ní vrhla znechucený pohled. ,, netušila jsem že jste se snížili ke spolupráci s Leriangem a pak ho jako srabi zakuchly!"

Čarodějky obličej náhle pobledl. Neřekla však jediné slovo.

,, počkat," Fai to až teď došlo. ,, vy jste ho...nezabili?" náhle vybuchla ve škodolibý smích. ,, někdo vám ten pitomej lov zkazil!"

,, dost!" vykřikla Sael. ,, zbývá vás už jen pět a já bych to ještě dnes ráda snížila na čtyři!"

Dívka stála v minutě pevně na nohou. Nacházeli se v malé, potemnělé cihlové místnosti. Nebyli však sami. Úplně v rohu se o rozpadající zeď opíral jakýsi muž. Měl přes sebe ten samí černý plášť jako čarodějka. Působil dojmem, jakoby byl jen pouhá socha. Leč Fai věděla, že jeho bystré oči bedlivě pozorují veškeré dění a je pouze otázkou času, kdy se zbraň na jeho zádech objeví v nadcházejícím boji.

,, a co já?" ozvala se náhle Failo. ,, já meč nedostanu? Mám to snad chápat jako podlí nerovný souboj?"

Sael se nehezky zamračila. ,, takový jako ty ani nemohou vědět, co nerovný souboj je. A krom toho, dát ti meč by byla urážka." Chystala se nejspíše pokračovat, jenže najednou promluvil muž skrytý ve stínech,

,, rozkaz zněl jasně, Sae, tak se nevybavuj a koukej to vyřídit rychle."

Failo postřehla popuzený výraz v čarodějky obličeji. Uražená hrdost. Avšak Sael nemohla protestovat, ani odmlouvat, musela jen plnit rozkazy. ,, ovšem," utrousila hraně ledabyle, aniž by muži věnovala jediný pohled.

S mečem v rukách se dobře nacvičenými kroky přibližovala k dívce. Současně se i muž odlepil od zdi a zatarasil možné místo útěku.

Failo se octla v obklíčení, beze zbraně a zcela v koncích sledovala tu dokonalou souhru dvou čarodějů - ostře řezané bledé tváře zcela bez výrazu, stříbrno - zlaté meče opisujíc ve vzduchu prapodivné kruhy, lehký, hbitý krok, našlapovali jemně, jakoby snad měli strach způsobit jakýkoliv zvuk. Blížili se s naprostou vyrovnaností a jistotou hodnou zkušených bojovníků - což oni ostatně byli.

_______________

Zdravím!

Tak další kapitola je na světě a pomalu se konečně dostáváme do té části, na kterou se já osobně hrozně těším! Pár kapitol už mám trochu předpřipravených, ale vydám je nejspíše až po táboře...

Opět budu moc ráda když se k této kapitole vyjádříte v komentářích!

Díky moc a užívejte volna!

- Ash