Nebe potemnělo a mraky na západě zvěstovali blížící se bouři.
Ona však šla dál,nevšímaje si ničeho jiného,než své cesty.
Měla rychlí,tichý krok,nebylo nejmenší šance,že by jí kdokoli nezvaný vysledoval.
Zrychlila,až téměř běžela.
Byla kupodivu klidná a její tep zůstal navzdory všemu stejně klidný,jakoby se jen šla projít.
Ale tohle nebyla procházka a ona to věděla...

V dáli zahřmělo.
Ona však jakoby ani nic nepostřehla. 

Ladně přeskočila líný potůček dělící ji od nedaleké usedlosti.
Jakmile stanula naproti budově,pocítila cosi neobvyklého.
Mimoděk se zachvěla.
Jak postupovala blíž a blíž,vzduch zaplňoval nelibí pach.
Všude se rozléhalo hrobové ticho,přesto měla podezření,že zde není sama.
Ruka jí instinktivně sklouzla ke zlaté dýce za opaskem.
Přistoupila až k vratům oprýskané usedlosti.
Na skutečně malí okamžik zaváhala,avšak nakonec si přeci dodala odvahy.
Zapřela se celou vahou o dveře a ty se s vrzáním po chvíli otevřeli.
Vklouzla  na dvůr a opět za sebou zavřela.
Téměř ihned jí nozdry naplnila ona nechutná kovová pachuť.
Bylo jí to neblaze povědomé,ten zápach vídávala skoro pořád.
Nemusela ani hádat oč jde,ostatně okolní stopy hrůzy a děsu o tom podávali dost jasný důkaz.
Všude kam pohlédla byla jen krev a lidské vnitřnosti.
Nebýt na ten pohled zvyklá,nejspíše by okamžitě vyvrátila celý obsah žaludku.

Rozhlédla se kolem sebe,vědoma si cizí přitomnosti.

Věděla to ještě dříve než se bůhví odkud vyřítil a se vší zuřivostí se na ni vrhl. Čekala to a tak se včas vyhla z jeho dráhy.
Tasila dýku a nyní zaútočila první ona. Předstíraje že jde po krku sekla ho po rameni,přičemž ostří sklouzlo a ošklivně nepříteli zohyzdilo celou ruku.

Vykřikl,ale to byl jediný projev bolesti, neboť se vzchopil vskutku rychle.

Fai jeho útok očekávala a tak jí nepřekvapilo ani otevřené seknutí mířící na její nohy.
Její protivník byl až hloupě předvídatelný,předpokládala že jí čeká něco horšího.
Uskočila doprava a ťala jej zezadu do zad.

Vydal jakýsi neidentifikovatelný zvuk a bleskově se otočil.
Byl rychlí a jeho agresivní seknutí mělo úspěch.

Fai pocítila jak jí meč prosvištěl sotva pět centimetrů u hlavy - stačil jediný špatný pohyb a už by bývala ležela mrtvá.
Vypadla z rytmu a onen jediný nestřežený okamžik luxusně stačil aby ji její protivník zasáhl, byť jen do předloktí.
Vystříkla krev,spousty krve a do ní vjela ještě větší zuřivost.
Byl to vrah,nechutný vrah a takovým se sekají hlavy!

Nepřítel se škodolibým úšklebkem napřáhl ruku chystajíc se k dalšímu,možná již poslednímu seku. 

Nikdo se nikdy nedozvěděl zdali by to skutečně jeho útokem skončilo.
Neboť Fai za hbitého půlobratu vrazila nepříteli svou dýku přímo do hrudi,načež jej ještě počastovala ránou pěstí do hlavy.

Útočník se v zoufalství stihl ještě jednou ohnat svým mečem,než padl obličejem k zemi.
Ztěžka popadal dech a z úst mu tekla krev a sliny.
Kdyby Fai bývala nebyla tak vyčerpaná,snad by mu možná ukončila trápení,avšak ona sama měla problém udržet se na nohou,natož pak se ještě vysilovat dál.

Až když bylo po krátkém "představení",konečně si plně uvědomila své zranění.
Z předloktí se jí stále valily proudy rudé tekutiny.
Musela něco udělat,nebo by přišla o příliš mnoho krve.
Byt' se jí to hnusilo,klekla si k umírajícímu muži a dýkou odřízla kus z jeho oblečení,aby si poté látkou mohla krvácející ruku obvázat.
Naposledy se rozhlédla po vší té zkrvavené krajině,než se obrátila a co nejrychleji zmizela z pozemku - nyní už bývalé - usedlosti zpátky do lesa.

¨

,, byl to někdo další z té pitomé sekty?" tázal se vrchní městské gardy Aarel poněkud nervózní.

Failo krátce zavrtěla hlavou,věděla že v jejich městě sídlí spoustu podivných sekt co páchají vraždy či zapalují domy,avšak ještě nikdy se s žádnou nesetkala osobně,dokonce to u ní až budilo jisté podezření,ale nikdy by se neodvážila pošpinit generálova slova.

,, byl to nejspíše nějaký mutant,možná Leriang,či co já vím..."
pokrčila ledabyle rameny.
,, nezajímala jsem se. Každopádně se už odebral na věčnost."
Ani se neobtěžovala skrývat svou hrdost nad vítězstvím,či hrát skromnost.
Líbilo se jí to,i když si způsobila poněkud vážnější zranění.

Fai si na židli poposedla a naštvaně se rozhlédla.
V ruce jí stále pulsovala silná bolest a látka již začínala prosakovat,jenže místní léčitel se stále neměl k příchodu.
Prý léčil nějakou ženskou která podle svědectví několika osob měla mít vzácný druh černého kašle.
Zvláštní,leč hloupé,ale kdoví co je na tom pravdy...

,, zajímavé,"
utrousil Aarel podpírajíc si dlaní hlavu.
,, takže ten Leriang jak říkáš,stihl zabít starého sedláka i s celou jeho rodinou?" Ve vrásčité tváři se mu zračili hluboké starosti,ten muž ze staré usedlosti byl jeho dlouholetý přítel.

Failo pouze beze slov přikývla. Ne že by jí to nějak extra vadilo,to rozhodně ne,ona sedláka neznala,tak proč by měla truchlit? Proč něco předstírat?

Nastalo trapné ticho a ani jeden se neměl k tomu,něco říct.
Oba byli plně zabraní do svých vlastních myšlenek.
Po chvíli se konečně dostavil léčitel a přerušil tak onu nepříjemnou atmosféru,jenž zde panovala.

Fai se s úlevou zvedla ze židle a následovala léčitele do protější menší místnosti. Avšak kdyby tehdy tušila co jí ještě čeká,nejspíše by tak klidná nebyla...

_______________

Ciao!
Je tu první kapitola a mě by zajímal váš názor...
Psaní mě neskonale baví a mým cílem je se hlavně zlepšovat,takže vám budu moc vděčná když napíšete do komentářů nebo do soukromých zpráv váš upřímný názor,nějakou poznámku,či se budete chtít prostě jen k nějaké části vyjádřit...
Jen prosím nechte stranou pravopis (myslím tím malá a velká písmena, -i a -y),na ten se chystám vrhnout až později :)
Díky moc
~ Ash