Rychle jsem přeletěla nad ledovou pustinou a přede mnou už jsem spatřila velký dům, ve kterém mi ublížili. Tu cestu, kterou jsem se snažila přejít přes hodinu, jsem teď přeletěla během dvou minut. Nohami jsem vyrazila dveře do domu a přistála mezi kusy rozlámaných dřev. Všechny pohledy v místnosti padly na mě.

Narovnala jsem se a pohodila křídly. Oči mi přímo planuly vztekem a uspokojením, protože jsem ze všech lidí uvnitř ucítila strach. Lidé si mezi sebou začali šeptat a nevěřícně se na mě dívali. Když se ke mně jeden muž s nožem v ruce přiblížil, jednoduše jsem mu zkroutila ruku, aby nůž pustil a potom jsem mu drápy zabořila do zad. Když jsem ho pustila, pouze spadnul bezmocně na zem. Usmála jsem se a začala věnovat pozornost trojici, stojící vzadu, protože ke mně byli otočení zády a něco si tlumeně povídali.

Jednou jsem mávla křídly a přistála těsně za nimi. Zděšeně se na mě podívali a chtěli na mě zaútočit, ale byla jsem rychlejší. Jednomu z nich jsem vzala z ruky meč a několika seknutími je všechny složila na zem. Když jsem se otočila zpátky k ostatním, už jich bylo méně, protože několik z nich už uteklo. Do minuty leželi všichni na jedné hromadě a pod nimi se zvětšovala kaluž krve.

Měla jsem sklopený obličej k zemi, ale kdyby se na mě někdo podíval, přímo by se zděsil toho ďábelského úsměvu, který se mi na tváři rozlíval. Odhodila jsem meč na hromadu těl a vyletěla z domu. Nabrala jsem výšku a užívala si tu volnost a obrovskou moc. Letěla jsem zpět do vesnice, protože jsem chtěla všem ukázat, jak silná jsem.

Když se přede mnou objevila světla a první domy, ušklíbla jsem se. Rozrazila jsem okno od jednoho malého domku a se zaduněním přistála v místnosti. Hned se na mě vylekaně otočily dvě ženy, které seděly na zemi a hrály si se svými malými dětmi. Vztáhla jsem k oběma dětem ruce a nějaká neviditelná síla je zvedla do vzduchu. Podívala jsem se ženám do očí, které byly znavené a teď se v nich odrážel strach.

Ruce jsem otočila k oknu a dvě novorozeňata z něj vyhodila. Jedna žena vykřikla a rozběhla se ke mně, ale srazila jsem ji na zem a vztyčila se nad ní. Chtěla jsem to s ní skoncovat.

,,Bavíš se dobře?" ozval se hlas za mnou.

Trhla jsem sebou a ženu pustila. U okna stála štíhlá žena celá v bílém, její nohy se vznášely několik centimetrů nad zemí a její bílá křídla zabírala hodně prostoru. V náručí svírala dvě děti. Ty, které jsem před chvilkou vyhodila z okna, aby zemřela. Ona byla vždy dobro. Vykulila jsem oči. To ona byla ta poslední, koho bych tady čekala.

,,Annabelle?!" vyhrkla jsem jsem.

,,Dlouho jsme se neviděly, sestro," řekla vlídně a děti položila na zem. Po kolenech se hned doplazila k matkám.

,,Proč to děláš? Kazíš mi radost," obořila jsem se na ni.

,,Možná proto, že ty to nemáš dělat. Vypadáš jinak. Je to kvůli tvé nenávisti, viď?" usmála se.

Pokývala jsem hlavou. Annabelle byla moje starší sestra o tři sta let. Byla mnohem mocnější než já a mezi námi bylo silné sesterské pouto, velmi jsme se milovaly.

,,Ale Anno, je to kvůli tomu, že mě lidé nemají rádi... Chtěli mě zabít. Spálili mi křídla. Ublížili mi! Ale ty to asi nepochopíš."

,,Máš pravdu. Nepochopím. Ale jsem si jistá, že kdyby ses je pokusila přesvědčit, že jsi dobrá, nebudou ti nadále chtít ubližovat. A potom by tě mohla ta nenávist opustit."

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne. Nenávist mě nikdy neopustí. Je to jediný plamen, který ve mně hoří a drží mě při životě. Nikdy nepochopíš ten pocit, už jsem ti to řekla. Nech mě dělat svou práci."

,,Tohle není tvoje práce," zavrčela Annabelle.

,,Tohle je moje práce! Mojí prací je zabíjet lidi. Ušetřit jejich životy a dát jim věčný klid. Teď toho docílí více lidí, když jich připravím o život víc."

,,Máš brát životy těm, kterým musíš. Ne všem jen kvůli tvé hlouposti!"

Odfrkla jsem si. ,,Ty mi budeš stát v cestě pořád, viď?"

,,Ano. Dokud si neuvědomíš, že to, co děláš, je špatné."

,,Jak chceš," napřáhla jsem k ní ruce.

Z dlaní mi vyšlehla temná hmota a mířila na Annin hrudník. Ale ona ji na poslední chvíli zastavila světelným paprskem, který vyšel z jejích dlaní. Rychle se otočila a vyletěla z okna, hned jsem vyrazila za ní a zaútočila znovu. Opět můj útok bez problému odrazila a ještě nějakou dobu to opakovala.

Byla o hodně silnější než já, takže já už jsem začala být za nějakou dobu vysílená. Chvilku jsem přestala z rukou vysílat temnotu, ale varovně jsem je měla napřažené pořád Anniným směrem. A ona zaútočila, tlustý bílý paprsek mě na chvilku oslepil, než jsem se začala bránit. Chvíli se naše síly ve vzduchu přetlačovaly a potom začala Annabelle vyhrávat. Její paprsek se ke mně přibližoval a já byla tak vysílená, že mi vytryskly slzy.

,,Eleanoro, vyslechni mě!" zakřičela na mě.

Jen jsem se na ni unaveně podívala a snažila se svoji temnotu zesílit.

,,Sestro, proč to všechno děláš? Lidé by na tebe byli hodní, kdybys byla hodná ty na ně!"

,,Víš, proč to dělám?!" po tváři mi stekla slza. ,,Protože jsem už od malička chtěla být jako ty! Tebe všichni milovali a obdivovali, já jsem byla vždy nenáviděná vzadu!"

,,Protože jsi jim nikdy neukázala, jaká uvnitř jsi. I ty máš v hloubce svého srdce dobro! Pokud mu to dovolíš, zvítězí nad temnotou ve tvé mysli a všechno bude v pořádku!"

,,Co když nechci být dobrá?" z hrdla se mi vydralo hlasité vzlyknutí.

,,Pokud chceš, aby tě lidé měli rádi, pak budeš muset být."

Ještě chvilku jsem se snažila se sestrou přetlačovat, ale potom jsem ruce spustila podél boků a Annabelle také. Síly, se kterými jsme se přetlačovaly, najednou zmizely a rozhostilo se tu ticho. Anna ke mně pomalu přiletěla a objala mě. Svými slzami jsem jí mokřila šaty, nevěděla jsem, jestli mi z očí tekly kvůli vyčerpání, zlosti nebo smutku.

,,Ello, úctu od lidí si nelze nikdy získat násilím. Musíš se k nim chovat hezky a oni ti to oplatí," zašeptala mi do ucha.

Nosem jsem popotáhla a mírně jsem se od ní odtáhla, abych si otřela slzy. Na tváři jsem vyčarovala nepatrný úsměv.

,,Budu se snažit být hodná."

Dobře, po dlouhé době je tu další kapitola. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, teď na psaní moc nemám čas... Jinak doufám, že se vám kapitolka líbila. Snad jste rádi, že po nějaké době končila šťastně ;)

~Sci-FiVeronika~