"Kat? Katie," muž v obleku položil ruku na rameno své neteře a opatrně s ní zatřásl. "Strejdo?" zamručela brunetka, když otevřela oči a pomalu se na něj otočila. Ležela na gauči, přes nohy přehozenou deku. Na hrudi jí spala Natali, jíž si u sebe přidržovala jendou rukou. "Co tu děláš?" zeptala se rozespale. "Bethany volala tvojí mamce, kde jsi." Brunetka se se zaúpěním posadila. "Říkala, že tě ve škole za poslední měsíc viděla jen párkrát a většinou si hned spěchala domů." Kat souhlasně pokývala hlavou. "Malá furt pláče a Poppy si s ní neví rady. Takže chodím jen na semináře, kde je potřeba docházka," jakmile to odpověděla, zívnula. "Jak dlouho si spala?" zajímal se muž. "Kolik je?" "Skoro jedenáct." "Tak asi hodinu," odpověděla, hrabajíc se na nohy se spícím dítě v náručí. "Podle Bethany máte dneska nějakou důležitou akci od školy." "Jo, dneska mám nějakou výjimečnou přednášku a večer je nějaký školní ples," přitakala dívka. "Půjdeš?" "Ne. Možná až na ten vánoční," odpověděla. Dítko položila do sedačky a v kuchyni se dala do přípravy jídla pro malou. "Kat, takhle to dál nejde. Musíš do té školy chodit. Jak jinak chceš udělat zkoušky?" Měl pravdu. Pokud by tam přestala chodit úplně, neměla by žádnou šanci zkoušky v lednu složit. "Dobře. Napíšu Poppy a půjdu alespoň na tu odpolední přednášku. Večer ale na ten ples nejdu. Jsem unavená," navrhla kompromis. Na to její strýc přikývl. Pořád to bylo lepší než nic.

Člověk by nevěřil, jak moc mu toho za necelý měsíc nepřítomnosti uteče. Když hleděla na seznam povinné literatury, chtělo se jí plakat. Měla co dohánět. Právě proto napsala Poppy, že se vrátí později a po přednášce zalezla do školní knihovny, kde se utábořilave vrchním patře u jednoho ze stolků. Měla pěkný výhled na celou knihovnu, což jí víc než vyhovovalo. Z batůžku si vytáhla notebook, vedle kterého si položila potřebné knihy. Pustila se do studia. Už u druhé kapitoly první knihy pociťovala únavu, která na ní doléhala vždy, když měla chvíli klidu. Nebylo divu. V noci a ani přes den toho moc nenaspala. Jak se ukázalo, péče o malou Natali byla náročnější, než dívka očekávala. Největší komplikací se stal pláč, jež se spustil vždy, když se malá probudila a byl u ní někdo jiný než její teta. Ani zdravotní sestra, jež měla s malými dětmi bohaté zkušenosti, nevěděla, co s tím.

Cítila jemný dotek. Kdosi jí hladil po vlasech a ona se neubránila malému úsměvu. Čekala, že až otevře oči, probudí se ve své posteli a oním narušitelem jejího klidného spánku bude Sarah. O to víc se polekala, když otevřela oči a místo své mamky spatřila mladíka, s nímž už nechtěla mít nic společného.

Prudce vystřelila do sedu. "Josephe," odkašlala si. "Co chceš?" zeptala se nepříjemně. Natáhla se po svém notebooku a pohotově jej sbalila. Hned na to si zapnula džínovou bundu až ke krku a knihy narovnala na sebe. Bylo jí jasné, že nyní se studiem už nepohne. Navíc na ní cosi křičelo, ať okamžitě vypadne. Že ve společnosti onoho mladíka nemůže setrvat příliš dlouho. "Spala si za poslední dobu?" zeptal se starostlivým hlasem. Kdysi by jí jeho obava o její osobu lichotila. Nyní jí však přišla nemístná a svým způsobem urážející. "Ne, ale pokud si dobře pamatuju, tak to už dávno není tvoje věc," zamručela znuděně. Přes rameno si přehodila batůžek s notebookem, knihy berouc do náruče. "Pomůžu ti," nabídl se pohotově Joseph, natahujíc se po knihách. "Ne," zastavila jej Katie rázně. "Nejsem dítě. Unesu pár knih," ujistila jej příkře. Přiměla se k chůzi. Rychle jej obešla a následně seběhla schody do přízemí knihovny.

Cítila v zádech jeho pohled. Co nejrychleji se domluvila s knihovnicí na vypůjčení materiálů potřebných ke studiu, studentský průkaz uložila do kapsy a s náručí plnou knih spěchala ze školy. Nemusela se otáčet, aby věděla, že ji po celou dobu následoval. Přišla si jak v nějakém thrilleru o holce, která se potýká se svým chorobně zářivý přítelem, kterého se ve finále nemůže zbavit ani po rozchodu. Ona představa jí přišla směšná a navíc se ani nehodila k jejich povahám. Katherine nebyla jako ony hrdinky. Nebyla ustrašená ani nejistá. Nikdy se Josepha nebála. A on na rozdíl od mladíků ve filmech nebyl psychopat.

Když se dostala domů, byla už dávno tma. Poděkovala Poppy za její pomoc a požádala ji, zda mi nemohla přijít i další den. Žena se divila, že to dívka chce skutečně zkusit znovu. Už mnohokrát se potýkaly s neúspěchem. Neměla jí to však zazlé a souhlasila. Katherine tedy dalšího dne čekaly tři přednášky, na něž se těšila. Ačkoli si to do onoho dne nepřipouštěla, škola jí začínala chybět. "Ahoj, Gery," podrbala dívka za uchem svého kocourka, načež z postýlky vytáhla usmívající se holčičku. "Ahoj, princezničko," oplatila jí poněkud unavený úsměvem, kdyz s ní mířila do přízemí, aby ji mohla před spánkem nakrmit. "Poppy hlásila, že už pase koníčky." Brunetka sebou trhnula. "Mami," vydechla s myšlenkou na to, že právě Sarah bude s největší pravděpodobností jednou příčinou jejího úmrtí.