Oči upírala na jídelní lístek velice drahé restaurace. Na její vkus byly ceny přemrštěné. Ačkoli si mohla dovolit luxus zvláště pak díky tomu, že měla dost naspořeno nejen od své mamky a tety, ale také díky Justinovi, jež na její účet přispíval ohromnými částkami, jež Katherine přišly nesmyslné, nikdy toho nevyužívala. Jistě, potrpěla si na hezké oblečení, ale nepotřebovala nějaké předražené kousky. Na to nikdy nebyla. Ve svém bílém topu bez ramínek a modré žíhané sukni, jež vzadu byla delší, působila vůči svému doprovodu poněkud prostým dojmem. Na rozdíl od ní si Lexi totiž potrpěla na módní kousky, jež byly mnohdy jedinými svého druhu. Nechávala si oblečení navrhnout a ušít přesně na míru, zatímco Kate se spokojina s oblečením z nákupních center. Nyní Lexi zářila ve svítivě růžových šatech s úzkou sukní zakončenou kanýrem, jehož dvojče zdobilo šaty po výrazným dekoltem. Brunetka nevěřila tomu, že by model mohl být modelce v jejím stavu pohodlný.

U stolu vládlo napětí způsobeno křivkami v minulosti. Jako obvykle se Kat v přítomnosti blonďaté ženy nedokázala z cela uvolnit. Nepomáhal tomu ani její věčně bzučící telefon. "Klidně si to vyřiď. Vypadá to důležitě," vyjádřila své myšlenky Lexi, když dojídaly hlavní chod. "Díky. Stejně to bude jen Justin. A pokud jo, tak je mrtvej," zamumlala, načež se Lexu uchechtla. "Sakra," vydechla Kat, když najela na přijaté zprávy.

Katherine! Koukej vzít ten telefon!

Katherine!

Sakra, Kat!

Dneska večer je ta oslava a nám vypadla kapela!

A do toho mi je blbě! Proč jsme tolik pily?

Katherine! Tohle je průser, chápeš?

Koukej zvednout ten telefon, už mě vážně sereš!

Neváhala ani vteřinu. Okamžitě vytočila číslo své nejlepší kamarádky. "No konečně!" ozval se naštvaný hlas, přičemž se brunetka začala cítit provinile. "O co jde? Proč nemáme kapelu?" chtěla vědět brunetka. "Protože je ta kráva přeplatila, takže budou hrát u ní." "Však jsem s nimi podepisovala smlouvu," nechápala Kat. "To jsem taky říkala a oni mi na to odpověděli, že nám zaplatí stanovené odškodnění. Musela jim nabídnout neskutečnou smlouvu. Kráva jedna!" "Kdo?" zamračila se Kat. "Olivia," vydechla frustrovaně Bethany, připojujíc několik peprných nadávek. "Zkus obepsat zdejší kapely, jestli náhodou..." "To už jsem udělala," skočila brunetce do řeči zrzka. "Všichni už něco mají a nejsem Olivia, abych se je pokusila přeplatit," z jejího hlasu byla jasně patrná bezmoc. "Něco vymyslím," slíbila Kat, ačkoli neměla ani to nejmenší tušení, co bude dělat. "Kat, chápeš, že to není náhoda? Ani jedna z nás jí nepozvala." "Udělala to naschvál," přitakala Katherine. Věděla, že tohle nebylo jen tak. Olivia byla vždycky proradná, ale tohle od ní brunetka nečekala. Dívka začínala vystrkovat růžky a bylo na čase, aby jí někdo ukázal, že tohle se nedělá.

"Ještě minutku," požádala brunetka Lexi, když hovor s Bethany ukončila. Našla číslo, jež si myslela, že nikdy nepoužije a s chladnou tváří jej vytočila. "Katherine! Ahoj! Jak se máš?" ozvalo se z telefonu přeslazeným tónem. "Znáš to přišloví ty po mně kamenen já po tobě chlebem?" vychrlila. "Já si ho trošku upravila," objasnila. "Ty po mně kamenem, já po tobě cihlou," pokračovala, aniž by dala Olivii šanci se nějak vyjádřit. "Takže být tebou si rozmyslím, než mi začnu házet klacky pod nohy. Užij si večer se sakra drahým koncertem," s tím zavěsila, telefon pokládajíc do klína, aby jej nenechávala ležet na stole. To se jí zdálo neslušné. "Jestli budeš i nadále mluvit tímhle jazykem, tak si budeme rozumět." Překvapeně pohlédla na svou společnici, načež společně s ní propukla v smích.

Musela uznat, že Lexi nebyla až tak špatná. Ano, byla poněkud chladná a myslela jen sama na sebe, ale taková byla většina lidí s Justinova světa. A koneckonců nejen z něj. "Co budeš dělat?" zeptala se se zájmem blondýnka, při odchodu z restaurace. Do oslavy Robinových narozenin zbývalo jen několik málo hodin. "Nemám ponětí," přiznala, přičemž pohlédla na svůj telefon.

Tak co?

S povzdechem nacvakala odpověď.

Nevím.

"Katherine, nezapomínáš tak trochu na to, kdo seš?" nadhodila Lexi. "Na co narážíš?" zamračila se oslovená. Blondýnka se místo odpovědi ušklíbla, což způsobilo dívčino ještě větší zamračení.

Já bych nápad měla, ale nebude se ti líbit...

Přišla jí akorát zpráva od Bethany, což ji donutilo se zhluboka uklidnit. Obě měly pravdu. Jak Lexi tak Bethany. Neměla na výběr. Pokud s holkama nechtěly pouštět písničky z notebooku, potřebovala někoho, kdo byl ochotný na rychlo zahrát a zazpívat. Potřebovala je.

Zavolám mu.

Ujistila svou zrzavou kamarádku, když pohlédla na Lexi. "Máš pravdu," nenohla uvěřit tomu, že to skutečně řekla, ale stalo se. "Takže zavoláš Justinovi?" Na to brunetka zavrtěla hlavou. Nevzal by jí to. Už přes týden se jí vyhýbal. "Ne. Někomu jinému." A tak si už potřetí během hodiny přiložila telefon k uchu. Aniž by dala mladíkovi byť jen příležitost ji pozdravit, vyřkla ona dvě slůvka, jež se jí tak moc příčila. "Potřebuju pomoc."

_______________________________________

Asi už jste si všimli, že se změnil cover. 😁

Vděčím za něj MichaelaM1 a Anextra, děkuju moc! 😊💋

Určitě mi dejte do komentářů vědět, co si o něm myslíte, stejně jako o nové kapitole. 😁😍

Hezký víkend! 💞

💋🤗💖