Zvonek, oznamující nezvaného návštěvníka, přinutil štíhlou, rozlámanou brunetku vylézt z postele a vydat se ke dveřím. Na chodbě se potkala se svou mamkou, na níž mávnula rukou, aby si šla ještě lehnout, že tam dojde. Na sobě měla volné bílé tepláky s černými puntíky a růžové vytahané tričko. Vlasy měla stažené v culíku, z něhož se jí uvolnilo několik pramínků vlasů mezitím, co se dopoledne válela v posteli s notebookem a sledovala seriály. Zvonek se ozval ještě jednou, nad čímž protočila očima. "No jo, už jdu," zamumlala si pro sebe, popobíhajíc ke dveřím. Vzala za kliku a aniž by ji byť jen napadlo podívat se kukátkem, kdo to tak spěchá, otevřela dveře. Předpokládala, že za nimi najde svou netrpělivou, zrzavou kamarádku. O to víc jí překvapilo, když se v jejím zorném poli objevil vysoký, opálený zpěvák ve volném černém tílku, jež dávalo na obdiv jeho svalnaté, potetované paže a část hrudníku. Kolem pasu měl uvázanou kostkovanou košili, tmavé džíny stažené poměrně nízko. Nejistě přešlapoval z nohy na nohu, zatímco ona si jej prohlížela. Bylo zvláštní vidět takovou horu svalů, jak je nervózní a nejistá si sama sebou, když jindy překypovala sebevědomím. Nejspíš se mladík obával, že jej brunetka rychle vyprovodí. Za normálních okolností by to také udělala. Nyní se však cítila povinna být na něj milá. Za hodně mu dlužila.

"Ahoj," pozdravil svým chraplavým hlasem. "Ahoj," s tím ustoupila stranou, aby mohl vstoupit dovnitř. Kat se musela bránit úsměvu, když vyvalil oči a poněkud zmateně na ní hleděl. "Neboj se, nehodlám tě zabít. Alespoň ne dneska," uchechtla se i přes mizernou náladu, mávajíc rukou, aby jej popohnala. Dominick jí věnoval oslnivý úsměv, načež vešel do domu. Nechal se brunetkou odvést do kuchyně, kde se posadil ke stolu. "Katie? Kdo to byl?" Dolehl k dvojici hlas paní domu. "Dominick, mami. Budeme v kuchyni!" křiknula Kat v odpověď, zády se opírajíc o linku. "Dobře!" Doufala, že si její mamka ještě zaleze do postele a bude odpočívat. V posledních dnech se moc nevyspala. "Kafe, čaj, vodu nebo citronovou limonádu?" nabídla mladíkovi, sama si nalévajíc do sklenice vychlazenou vodu. "Nechci nic, díky," usmál se, ačkoli to nemohla vidět, protože k němu akorát stála zády. "Proč si přišel?" zeptala se, přecházejíc ke stolu. Posadila se naproti němu, hledajíc v jeho očích odpovědi na nevyslovené otázky.

Přejel ji pohledem, tmavé oči upírajíc do jejích čokoládových, jež byly zarudlé. Netušil, zda to bylo pláčem či vyčerpáním. Odhadoval to na obojí. "Chtěl jsem vědět, jak ti je." "Stačilo napsat," vyhrkla okamžitě. "A odepsala bys mi?" Po oné otázce se kousnula do rtu. "Myslel jsem si to," pokýval mladík hlavou. "Tak jak ti je?" "Přestávám to zvládat," přiznala otevřeně. "Vstávám ve čtyři, abych ráno převzala dodávku, celej den trávím v kanceláři dohledáváním účtů, protože strejda přišel na to, že tam něco drhne, jenže já nejsem schopná přijít na to, kde jsme s Chloe udělaly chybu," rozhodila zoufale rukama. Přišla si naprosto neschopná. "Po zavíračce mě vyzvedne Lexi, která se z bůhví jakého důvodu rozhodla, že mě nenechá utápět se v žalu a večer mi píše Bethany, abych šla s nimi na stadion, protože bych se podle ní měla odreagovat. Já ale musím zkontrolovat objednávku na další den a poslat ji dodavateli. Pak jsem ráda, že mám chvilku pro sebe," vydechla úlevou. Bylo příjemné se někomu se svými pocity svěřit. Nepomohlo to moc, ale i sebemenší úleva byla fajn. Když k ní Dominick natáhl ruku, nervózně si skousnula spodní ret. Propletla si s ním prsty jedné ruky, pokoušejíc se alespoň o malý úsměv.

Teplo, jež probudilo z jeho prstů do jejího tělo, jí pomáhalo se uvolnit. Nerozuměla si. Nechápala, proč mu to všechno vykládala. Vždyť měla občas problém svěřit se svým blízkým a teď si tu vylévala srdce člověku, kterého sotva znala? "Děkuju," vyšlo z ní po chvíli ticha. "Za co?" nechápal hnědovlásek. "Za to, že si mě tehdy odvezl domů, že si se mnou zůstal, že jsi tu teď. Za to, že se staráš. Za všechno," naklonila hlavu na stranu, v očích vděk. "Kat..." Jeho slova nemohla slyšet kvůli písni, jež se rozlehla kuchyní. Dominicka překvapilo, co za píseň to bylo. Stačilo pár tónů a hned věděl, o jakou písničku se jedná. "Promiň," zamumlala dívka omluvně a aniž by od něj odtrhla pohled, přijala hovor. "Prosím?" "Katie, ahoj. Napadlo mě, že bych tě dnes..." "Charlie?" zeptala se překvapeně. "Vy jste se na mě snad domluvili," protočila očima. "Jak to myslíš?" ozval se z telefonu nechápavý hlas. "Právě naproti mně sedí Dominick," odpověděla Charliemu, sledujíc, jak se Dominick ušklíbl. Vypadalo to, že je rád, že byl první. "Aha. Chtěl jsem tě pozvat do kina, ale je mi jasné, že právě kvůli tomu je teď u tebe Nick. Nevadí. Uvidíme se jindy. Ahoj." "Charlie?" "Ano?" "Díky za zavolání." "Nemáš za co, Katie." Po ukončení hovoru odložila telefon na stůl a s povzdechem zavrtěla hlavou. "Nebudeš mě nutit někam jet, že ne?" zaúpěla. Mladík zavrtěl hlavou. "Ne. Ale mohli bychom si pustit nějaký film, co ty na to?"

_______________________________________

5k přečtení! Jste neskuteční 😊💞

💋🤗💖