POV: Jungkook

,,Jsi krásný, Jungkookie."

Nádech.

,,Mám toho nejúžasnějšího přítele, jaké já to mám štěstí!"

Výdech.

,,Zvládl jsi to."

Nádech.

,,Komu si myslíš, že za všechno vděčíš?"

Výdech.

,,Beze mě nejsi nic."

Nádech a hluboký ponor.

Odrazil jsem se od stěny a plnou rychlostí vystřelil vpřed. Jako by mi snad šlo o život.

Možná jsem byl jak ryba v akváriu, která plavala hloupě sem a tam, jenže jsem se díky tomu cítil určitě svobodněji, než ono zvíře.

Už jsem přestal mít dávno přehled o čase.

Jen jsem věděl, že potřebuji všechny pocity i myšlenky utlumit. To, že jsem se nyní soustředil  pouze na pohyb a dech, mi neskutečně pomáhalo.

Jedno z mých bezpečných míst.

Většina lidí by se mnou nejspíš nesouhlasila, konec konců, veřejné koupaliště není zrovna místo, které si vybavíte pod slovem komfortní.

Už jen při představě promenádování se před lidmi v plavkách, by se jistě některým jedincům zježily chlupy i na zádech.

Já mezi ně ovšem nepatřil. Byl jsem se svou postavou spokojen a cizí lidi jsem dokázal snadno vytěsnit.

Šlo znovu pouze o ten pocit, který mi voda přinášela.

Když jsem se ponořil, dokázala utlumit všechen hluk, objímal mě pouze klid.

A já teď obejmout svým způsobem potřeboval.

Jenže nadechnout jsem se potřeboval taktéž.

Vynořil jsem se tedy nad hladinu a pokračoval dál ke konci bazénu, kde jsem se opět odrazil a zmizel na chvíli pod vodou.

Nevím, kolikrát jsem tento postup zopakoval, než se tělo ozvalo, že má dost.

Postavil jsem se tedy konečně na nohy, celý udýchaný.

,,Hej ty!" ozvalo se za mými zády.

Otočil jsem se a spatřil naštvaného chlápka, který mě probodával pohledem.

,,Co tu ještě děláš?! Už budeme zavírat!" Začal ukazovat dramaticky na hodiny na stěně.

Jakmile jsem se na ně podíval, uvědomil jsem si, že má pravdu.

Strávil jsem tu celých pět hodin!

,,Pardon, moc se omlouvám, už jdu, už jdu!" Zvedl jsem ruce v obranném gestu.

Chlápek zakroutil otráveně očima a šel si po svých, mumlaje si naštvaně pod vousy.

Doplaval jsem kousek k žebříku, po kterém jsem vylezl ven, načež jsem zamířil rovnou do sprch.

Všude již bylo prázdno, byl jsem tu jen já sám.

V šatně jsem se rychle převlékl a vyšel směrem domů.

Každý krok byl neskutečně namáhavý a bolestivý. Vážně jsem to dneska přehnal...

Uvědomil jsem si, že jdu v poslední době z extrému do extrému. 

Včera jsem si málem odrovnal záda v posilovně, ještě předtím jsem strávil další noc ve studiu a dnes tohle.

Zřejmě se zítra již nepohnu.

Bohužel jsem nevěděl, jak jinak s nahromaděnými myšlenkami naložit. Má forma úniku byla lehce sebedestruktivní, ale lépe jsem si poradit nedokázal. Možná se to časem snad změní...

Zastavil jsem se a automaticky sáhl do kapsy, kde jsem nahmatal krabičku cigaret spolu se zapalovačem.

Jednu z cigaret jsem vložil do úst a zapálil.

Za chvíli jsem již vydechoval obláčky bílého kouře, zatímco jsem upřel oči k temné obloze.

Mysl se mi opět bezděčně vrátila k rozhovoru s Yoongim...

...
,,C-cože? Jak to myslíš, že je zpátky?" vypadlo ze mě tak tiše, že jsem si chvíli nebyl jistý, zda mě vůbec slyšel.

Smutně si povzdechl.

,,Volal jsem s Namjoonem. Řekl mi, že se Taehyung vrací zpět do Koreje... konkrétně se tedy stěhuje přímo sem..."

Byl jsem zticha a nějak se snažil zpracovat tu informaci, která mi nechtěla ani dávat smysl. 

Věděl jsem, že mi říká pravdu, ale nedokázal jsem si ji připustit.

Jelikož jsem nic delší dobu neříkal, Yoongi se opět chopil slova.

,,Hele Kooku, možná se vůbec nepotkáte, Seoul je velkej," snažil se mě uchlácholit.

,,Proč se sem vůbec vrací?! Myslel jsem si, že už zůstane v Japonsku," zvýšil jsem již o trochu hlas.

,,Ptal jsem se Namjoona, ale sám neví. Jejich vztah se po vašem rozchodu poněkud... zhoršil."

Tázavě jsem nadzvedl obočí, načež Yoongi pokračoval: ,,Nic víc mi k tomu neřekl, ale sám víš, že už předtím si moc nerozuměli."

Zmohl jsem se jen na přikývnutí.

Namjoon a Taehyung byli nevlastní bratři a byla pravda, že jejich vztah nebyl zrovna hřejivý. Ani nevím, jak bych ho vlastně popsal.

Věděl jsem, že Yoongi to měl stejně, jelikož mu Namjoon taky nic nepřiblížil, i když se spolu znali už pár let.

Narazili na sebe v jednom programátorském kroužku na střední škole. Od té doby se spolu občas vídali a do teď se snažili zůstat v kontaktu alespoň telefonicky.

Já se s Namjoonem seznámil až díky Taehyungovi, když jsem byl někdy v druháku na střední.

Sice jsme se sotva poznali, pravdou ale bylo, že jsem si ho snad téměř hned oblíbil.

Již od první chvíle se ke mně choval laskavě, přičemž z něj vyzařovala čirá dobrota.

Působil jako opravdu hodný a zásadový člověk.

Stal se vlastně pro mě také vzorem. Hodně toho dokázal a věděl již od začátku, co chce.

Po maturitě se hned odstěhoval do Ameriky, kde vystudoval angličtinu, spolu s chemií a nyní tam učil na jedné z prestižních středních škol.

Sám si určil cestu, i když pro něj již měli rodiče údajně připravený post v jejich firmě, konkrétně v Japonsku, kde byl jejich otec ředitelem. Takhle mi to alespoň Yoongi vyprávěl, přičemž bylo poznat, že byl na svého staršího kamaráda pyšný.

Vcelku mě mrzelo, že jsem Namjoona nestihl poznat alespoň o trochu více, než odjel pryč.

Musel jsem si přiznat, že i když jsem ho znal jen krátký čas, přirostl mi vcelku k srdci.

Moc jsem nechápal, proč se k němu Taehyung choval vždy tak nějak... chladně. Nepřišlo mi, že by Namjoon udělal něco, čím by si tenhle přístup zasloužil.

Do jejich vztahu jsem však neviděl, taktéž ani Yoonngi. Věděli jsme jen, že to mezi nimi skřípe.

A přesto, že jsem se Taehyunga zkoušel ptát, nikdy jsem se nic nedozvěděl. Pouze mi došlo, že o bratrovi mluvil nerad, čímž jsem ho nechtěl nijak dráždit.

Možná byla také chyba, že jsem se nepídil více po těchto odpovědích.

Zpětně jsem si uvědomoval, že jedno vedlo k druhému.

Z myšlenek o minulosti mě opět probral můj kamarád.

,,Hele, nechceš mu zavolat? Vždy, když spolu mluvíme, ptá se na tebe. Třeba by ti pomohlo s ním hodit řeč," navrhl Yoongi opatrně.

Celý jsem se napnul.

Nebylo to tak, že bych Namjoona slyšet nechtěl, svým způsobem mi opravdu chyběl, ale... zkrátka patřil ke kusu minulosti, kterou jsem se snažil ze všech sil ukrýt a nepřipomínat si ji.

Uvědomoval jsem si, že to k němu nebylo fér, jenže jsem byl zbabělec.

,,Promiň Yoongi, ale teď to nezvládnu, omlouvám se..."

Neodvážil jsem se na svého kamaráda podívat, jelikož mi bylo stydno.

Najednou jsem však ucítil poplácání po hlavě.

,,To nic, máš své tempo, to je v pořádku..."

....

Svůj zrak jsem konečně odlepil od oblohy zpět k cestě a vykročil směrem vpřed.

Padající kapuci jsem si stáhl více přes hlavu, jelikož jsem měl ještě mokré vlasy a venku vládl chlad.

Jako bych se s každým krokem nořil do stále hlubšího bláta.

Celá tahle historie měla zkrátka zůstat pohřbená. Jenže v ní utkvělo spoustu nedořešených věcí a taky můj vlastní stud, což se mi samozřejmě vždy jednou za čas rádo připomnělo.

S tím už se musí smířit každý člověk.

Jenže teď se všechno chtělo vrátit v podobě jedné osoby a na to jsem připravený nebyl...

...

Tak, další kapitolka za námi :)

Nemám z ní až tak dobrý pocit, jaký jsem měla na začátku, ale doufám, že vy, co příběh čtete, jste zatím snad v rámci možností spokojení <3

Říkala jsem si, že bude převážně z Jiminova pohledu, ale Jungkook se mi tam jaksi zkrátka prodral víc, snad vám to nevadí xD

Ještě pro informaci, používám zde český vzdělávací systém, čili 9 let základní vzdělání, 4 roky středoškolské, následně vysokoškolské vzdělání - 3 roky bakalářský titul, 2 roky magisterský.

V Koreji se vzdělávací systém poněkud liší, což jsem zde do příběhu nechtěla úplně tahat, jelikož předpokládám, že s tím ne všichni jsou zcela dobře seznámeni. Hlavně bych v tom sama měla chaos xD

Základní vzdělání v Koreji trvá 6 let, poté je nižší střední škola, která je na 3 roky, následně vyšší střední škola, také 3 roky a poté vzdělávání na vysoké škole, trvající 4 roky.

V Americe je taktéž jiný vzdělávací systém, ovšem na magisterský titul se po středoškolském vzdělání studuje myslím 5 let, stejně jako zde. Kdybych se však mýlila, opravte mě prosím xD

Brzy se snad dostanu i k nějaké romantice...

Mějte se všichni krásně a děkuji za každé přečtení, či komentář <3