POV: Jungkook

Měl jsem namířeno k lavičce, kde na mě Yoongi čekal, přičemž koukal do mobilu.

,,Konečně, trvalo ti to," zahučel, když zbystřil mou přítomnost a telefon schoval. Už už se sápal po kafi v mé ruce, když se zarazil. ,,Co ti je?" zeptal se obezřetně.

,,Co by mi mělo být?" řekl jsem vesele.

Yoongi si mě podezřívavě prohlédl, než si pomalu převzal kávu. ,,Strašně se křeníš," zkonstatoval.

Pokrčil jsem rameny a sedl si vedle něj. ,,Je pěkně," prohlásil jsem a napil se té své.

Všechno listí bylo už téměř spadané a blížil se již nástup zimy. To pro mě osobně bývalo nejnáročnější období. Dnešní ráno však nebylo tak chladné a šedivé jako ta předchozí.

Tedy pro mě ne...

,,Je kurevská zima," zavrčel Yoongi otráveně.

,,Však byl tvůj nápad jít ráno ven," připomněl jsem mu.

,,Protože jsi neměl jindy čas a za chvíli zas letíš do studia, takže za to můžeš vlastně ty," zamumlal s hlavou zavrtanou v límci kabátu.

Protočil jsem očima. ,,Taky jsme si mohli sednout do té kavárny opodál," zkonstatoval jsem.

,,Je to tam přemnožený zoufalýma studentama," zavrčel.

Uchechtl jsem se. Yoongiho ranní nálady zkrátka nebyly nejvřelejší, byl spíš nočním tvorem, což jsme měli společné. Já však své ranní morouství uměl většinou potlačit.

,,Jenže má taky jako jedna z mála otevřeno už od sedmi." Na to mi raději nic neodpověděl. ,,Bohužel, dneska mám v devět klienta, bude to sezení na celý den a další dny to nemám o moc volnější," vysvětlil jsem.

Uslyšel jsem Yoongiho povzdech, což mě donutilo se na něj otočit.

,,Neměl jsem ti to říkat," zamumlal tiše, až jsem si myslel, že jsem se přeslechl.

,,Co jako?"

,,O Taehyungovi..."

Má nálada se jako lusknutím prstu změnila a atmosféra zhoustla.

,,Dříve, či později bych se to stejně dozvěděl," řekl jsem netečně a napil se znovu kávy.

,,Alespoň bys tak nevyváděl."

,,Vždyť nevyvádím," podotkl jsem trochu podrážděně. 

Teď se uchechtl zase on.

,,Děláš jako bych tě neznal, Kooku. Myslíš, že snad nevím, jak se vypořádáváš se stresem? Za tu chvilku, co jsme se neviděli ti narostly nejen větší svaly, ale i kruhy pod očima. Nemluvě o tom, jak máš propadlé tváře. Takže hádám... posilovna? Bazén? Jak často býváš teď ve studiu? Mám se tě vůbec ptát na počet vykouřených cigaret za den nebo počet naspaných hodin?" pustil se do mě bez servítek.

,,Nejsi moje máma," zavrčel jsem.

Nechtěl jsem být na něj protivný, jelikož vím, že to se mnou myslí dobře, ale takový byl zkrátka můj obranný mechanismus.

,,To si piš, že nejsem, mně na tobě totiž opravdu záleží."

Rozhostilo se mezi námi tíživé ticho.

Yoongi samozřejmě dobře věděl, jak můj nynější vztah s rodiči vypadá.

To, že mi takovou věc teď otřískal o hlavu, znamenalo, že má o mě vážně strach a je frustrovaný. 

A hádal jsem, že taky hlavně nevyspalý, proto mluvil s největší upřímností.

Uslyšel jsem, jak se několikrát zhluboka nadechl.

,,Taky by sis mohl někdy zkusit se mnou promluvit a nedusit všechno v sobě," řekl o něco klidněji.

Na chvíli jsem zavřel oči.

U Yoongiho jsem neměl zrovna potřebu se svěřovat, ale nebylo to z důvodu, že bych mu nevěřil, právě naopak. 

Znal mě tak dobře, že jsem zkrátka neměl tendenci mu říkat, jak se cítím a co mě trápí, vždy to totiž poznal. 

Jediný člověk, kterému jsem se svěřovat naučil, mě opustil, tudíž jsem se okamžitě opět uzavřel do své vlastní bubliny a nehodlal z ní jen tak vylézt.

Zkrátka jsem neuměl mluvit o svých pocitech, ale vážil jsem si, že mi Yoongi dával stále najevo, že se tu pro mě i v tomto ohledu snaží být.

,,Ty se mi taky zrovna nesvěřuješ," podotkl jsem již odlehčenějším tónem.

Oba jsme se napili kávy. 

,,Říkám ti přeci o všem, co Marlenka vyvádí," odpověděl klidně se svým klasicky kamenným výrazem. ,,Včera rozbila pro změnu vázu."

Začal jsem se smát. ,,Neuvěřitelný," zakroutil jsem hlavou, ,,už ti zničila tak polovinu nábytku, ne?"

Ledabyle pokrčil rameny. ,,Co můžu říct, je to živel."

,,Rozhodně tak teda vypadá," neodpustil jsem si.

,,Říkej si co chceš, věřím, že v minulém životě byla válečníkem."

Lehce jsme překlouzli na jiné téma a k předešlému se již nevraceli. Nemělo by to nyní smysl.

Chvíli jsme ještě bok po boku popíjeli horkou kávu, která postupně chládla.

Čas nám rychle uběhl. Rozloučil jsem se tedy s Yoongim a slíbil mu, že se za ním brzy stavím.

Vážně bych měl trochu zvolnit.

Během dnešního sezení jsem se cítil opravdu unaveně, zatímco můj klient byl naopak jako po minimálně dvaceti šálcích kávy. 

Stále si chtěl povídat, přičemž převážně tedy mluvil on. Už po půl hodině jsem měl hlavu pocitově dvakrát tak velkou.

Přestávky jsem dával spíše pro sebe, než pro něj. Měl jsem pocit, že by ten blázen vydržel pod jehlou klidně i celých těch deset hodin v kuse. 

Říkal jsem si, že bych kouření mohl skutečně omezit, jelikož to poslední dny přeháním, jenže to dnes šlo opravdu stěží.

Vážně jsem si oddychl, když bylo po všem.

S výsledkem jsem byl neskutečně spokojený, přičemž můj klient také a o to konec konců jde.

Nebudu však lhát, strašně mě bolela hlava.

Byl jsem tak neskutečně vycuclý, že jsem chvíli uvažoval, jestli si prostě nelehnu ve studiu na zem. Jenže při představě ranní bolesti zad a chladu, jsem tu myšlenku hned zavrhl. 

Sbalil jsem tedy vše potřebné a vydal se za tmy domů.

Jakmile jsem procházel svou obvyklou trasu kolem řeky Han, nemohl jsem se ubránit nedávné vzpomínce, díky které mi po těle naskákala husí kůže.

Zrychlil jsem krok a snažil se soustředit na hudbu ve sluchátkách. Zrovna hrála píseň od mého oblíbeného zpěváka. Nechal jsem se tedy vtáhnout příjemným, medovým hlasem, přičemž se veškeré mé přebytečné myšlenky rozplynuly.

Ani jsem se nenadál a byl jsem doma, kde jsem rovnou zamířil do koupelny, abych si dal rychlou sprchu.

Ještě než jsem zalehl do postele, připojil jsem mobil na nabíječku. Zjistil jsem, že mám několik zpráv na svém pracovním instagramu, které bych si měl raději pročíst.

Zabrousil jsem i do žádostí, abych si prošel nové zájemce a jejich požadavky, přičemž mé oči přilnuly k jednomu konkrétnímu profilu.

Žádost od uživatele ChimChim1

...

Ahojky, máme za sebou další kapitolku ^^

Rozhodla jsem se, že se budu snažit přidávat tento příběh pravidelně, takže můžete počítat každý čtvrtek s novým dílem ^^

Moc děkuji  za každé přečtení, hlas či komentář <3 

Mějte se krásně a buďte zdraví ^^ <3