POV: Jimin

V práci šlo dnes vše bez problémů. Naštěstí nebylo tolik palet k vybalení, díky čemuž jsme veškeré povinnosti stíhali s přehledem.

Jakmile mi hodiny ukázaly konec směny, okamžitě jsem vtrhl do šatny, rychle se převlékl a šel se rozloučit s Jinem.

,,Počkej mladej," zastavil mě ve dveřích.

,,Ano? Děje se něco?" zeptal jsem se zaskočeně. 

,,Právě doufám, že neděje."

Tázavě jsem nadzvedl obočí, načež Jin pokračoval: ,,Včera, jen co jsi odešel domů, se tu na tebe byl ptát nějaký neznámý krasavec."

Moje obočí vyletělo zmatením ještě víc vzhůru.

,,Tmavé vlasy, celkem vysoký, elegantně oblečený..."

V hlavě se mi konečně rozsvítilo. Došlo mi, že se musí jednat o toho muže, který se tu nedávno objevil. Taehyung.

,,A cos mu řekl?" zajímalo mě . 

Jin si překřížil ruce přes hruď. ,,První jsem se ho zeptal, kdo má být a proč tě hledá. Odpověděl, že je tvůj známý. Je to pravda? Ještě jsem ho s tebou totiž neviděl."

Chvíli jsem přemýšlel, jak odpovědět.

,,Nooo technicky to asi pravda je."

,,Technicky?" Na jeho otázku jsem jen pokrčil rameny.

,,No, každopádně jsem mu řekl, že v nejbližších dnech směnu nemáš. Nechtěl jsem mu říkat nic bližšího, působil nedůvěryhodně. Netuším teda, kdy se tu znovu objeví," vysvětlil, načež se ochranářsky zamračil, což mi vykouzlilo úsměv na tváři. 

,,Dobře, v pořádku Jine, moc děkuju." Poplácal jsem jej po jeho širokém rameni. ,,Každopádně musím teď letět, tak se uvidíme v pondělí," zamával jsem a vyrazil ven, zatímco bylo slyšet za mými zády Jinovo zvolání na rozloučenou a ať dávám na sebe pozor. 

Upřímně jsem se teď panem Taehyungem zabývat zrovna nechtěl. Soustředil jsem se na dnešní setkání s Miou a večeři s Hobim.

Především jsem chtěl vše stihnout, přidal jsem tedy lehce do kroku.

Bylo stále větší chladno, z čehož mé koleno nemělo radost. Dneska jsem si jej zapomněl stáhnout. Na to si musím dávat pozor.

Kavárna se nenacházela nijak daleko, ale byl jsem poněkud unavený, tudíž jsem se rozhodl jet autobusem.

Při jízdě jsem nedočkavě klepal nohou. Byl jsem zvědavý, co má Mia na srdci.

Vtrhl jsem udýchaně do kavárny, kde jsem ji spatřil sedět u jednoho ze stolů, kam jsem hned zamířil.

,,Ahoj, čekáš dlouho?" zeptal jsem se, usedaje na protější židli.

,,Nazdar, hele v pohodě, začetla jsem se," zamávala na mě telefonem.

,,Takže máš už po šichtě?"

,,Už asi... hodinu a půl," prohlásila, koukajíc na hodinky. 

,,Jeeej, jsme se klidně mohli sejít i jinde, abys nečekala v práci," podotkl jsem.

Na to jen mávla rukou. ,,V pohodě, je mi tu dobře."

Dále už z ní nevypadlo ani slovo, jen se na mě potutelně usmívala.

,,Takže?" začal jsem netrpělivě.

,,Takže?" zopakovala po mně, přičemž se její oči uličnicky leskly.

,,Co jsi chtěla se mnou probrat?"

,,A nechceš si první objednat?" natahovala mě s radostí.

,,No tak, dneska spěchám," zamumlal jsem prosebně a našpulil pusu.

Její úsměv na to ochabl. ,,Hádám, že domů za svým manžílkem," prohodila jedovatě.

Musel jsem si povzdechnout. ,,Ano, za Hobim, máme si promluvit o tom nedorozumění a... vlastně nejspíš o všem."

S vážností se mi zadívala do očí. ,,Upřímně bych si o něm s tebou taky ráda promluvila."

Více jsem se zapřel do židle. ,,Ano?"

Mia se zhluboka nadechla. ,,Nemyslíš, že tě až moc kontroluje? A že je vůči tobě až přehnaně ochranitelský?" Její hlas zněl opravdu naléhavě. 

Chvíli jsem v mysli přeléval její slova, než jsem odpověděl: ,,Asi se to tak může zdát. Konec konců jsme si prošli společně dost ošklivými chvílemi. Hodně nás to jako přátele sblížilo."

,,To já sice chápu, ale pořád nerozumím tomu, proč se chová jako tvůj rodič, nebo milenec!" zvýšila hlas, což mě přinutilo se rozhlédnout okolo a věnovat pár lidem omluvný úsměv.

Zamračil jsem se na ni. 

,,Víš, nehledě na to, že nám to jako kamarádům funguje líp, mám pocit, že měl svůj podíl na našem rozchodu do jisté míry i on."

Její prohlášení mě vcelku zaskočilo.

,,Tak počkej... tím myslíš, že kdyby nebylo Hobiho, tak spolu chodíme?"

Mia hned vrtěla hlavou na znamení nesouhlasu.

,,Takhle to nemyslím."

,,Tak mi to vysvětli," řekl jsem s jistou netrpělivostí.

Jemně si povzdechla.

,,Chci tím říct, že já si uvědomuji, že nám nebylo dáno být spolu, ale hodně se obávám, až si najdeš někoho, s kým ti bude souzeno být. Jelikož jestli se bude Hoseok chovat tak, jak se doposud chová, nakonec všechny od tebe odežene..." 

Na chvíli se odmlčela, než pokračovala: ,,Copak si neuvědomuješ, že to vypadá jako by tě vlastnil? Neustále mi dává najevo, že do tvého života nepatřím, píše mi, abych se od tebe držela dál-"

,,Cože?" přerušil jsem ji zaskočeně.

Jako by si sama uvědomila, co řekla. Skousla si nervózně ret a posléze vyhledala na mobilu poslední zprávy, které mi následně ukázala.

Nevěřícně jsem zíral na displej telefonu. 

,,Hele, já vím, že je tvůj nejlepší kamarád, ale tohle mi opravdu připadá už přes čáru. Dobře, je sice asi hezký, že na tebe dává pozor, ale já přece nejsem pro tebe hrozba nebo snad jo?" zeptala se s pohledem upřeným do mých očí.

Mně osobně bylo do breku.

Hobi i Mia jsou oba úžasní lidé. Jejich vzájemnou nesnášenlivost a narážky jsem nejspíš přehlížel až moc dlouho. Jako spoustu jiných věcí.

Chtěl jsem, abychom všichni spolu nějak vycházeli, jenže za jakou cenu...

Každý jsme si nesli jisté břímě.

Bylo na čase se tomu postavit.

Nahnul jsem se přes stůl a chytil Miu za ruku. ,,Jsi moje úžasná a skvělá kamarádka, tak ať tě něco takového ani nenapadne."

Usmála se na mě, zatímco se její oči leskly.

Bylo znát, že jí ta myšlenka tížila, přitom to byl naprostý nesmysl.

,,Děkuju, že jsi mi o tom všem řekla," pověděl jsem upřímně. Cítil jsem se ovšem zlomeně.

Já sám jsem byl totiž zdrojem všech těchto skrytých obav a nedorozumění. 

Pravda byla, že jsem se naučil na Hobiho až příliš spoléhat, čímž jsem jej nejspíš přinutil cítit za mě možná až nezdravou zodpovědnost.

Mé myšlenky se teď ubíhaly všemi směry, konečně jsem si teď některé věci opravdu připustil...

,,Jimine?" dolehl ke mně Miin hlas. Nejspíš jsem byl chvíli mimo.

,,Jo? Promiň," omluvil jsem se automaticky za svoji nepozornost.

Ušklíbla se. ,,Říkala jsem, že tu něco pro tebe mám, to byl hlavní důvod, proč jsem ti napsala." Pustila mou ruku a začala se přehrabovat v tašce.

,,Co?" podivil jsem se.

,,Zkus uhádnout, kdo tu dneska byl!" Hodila po mně nadšeným pohledem.

Automaticky se mi na tváři usadil široký úsměv. ,,To netuším," připustil jsem.

,,No tak, zkus!"

Uchechtl jsem se. ,,Fakt nevím."

Zřejmě našla předmět, který tak pracně hledala. Položila jej na stůl, ale zakryla rukama tak, abych jej neviděl.

,,Tak jo, já ti to teda řeknu," usmívala se od ucha k uchu, ,,byl tady fešák!"

Zmateně jsem nakrčil obočí. ,,Jaký fešák zas?"

Zakoulela očima. ,,Přece ten náš tatér, od kterého sis nechal málem vytetovat motýlka na zadek!" zvýšila hlas a já myslel, že se propadnu do země, jelikož se všichni v kavárně na nás otočili.

,,Nic jsem si vytetovat nenechal," zavrčel jsem na ni.

Škodolibě se šklebila. ,,Taky říkám, že málem. Chtěl jsi!"

,,Ne, nechtěl!" vykřikl jsem pro změnu já, načež jsem se na všechny omluvně podíval. Dneska si holt kávu v poklidu nevypijí.

,,Každopádně se tu ráno stavil," pokračovala, ,,poznal mě a říkal, že se mu máš ozvat." Odkryla předmět na stole a podala mi ho. Ukázalo se, že se jedná o vizitku.

Vykulil jsem na Miu oči. ,,Cože? Proč?" 

,,Řekl, že máš u něj dodělaný návrh," vysvětlila.

,,Návrh? Ale já jsem si nic u něj nedomlouval, nebo jo?" zeptal jsem se nejistě, načež jsem upřel zrak na onu vizitku. ,,Bad Bunny Tattoo?" přečetl jsem nahlas s nadzvednutým obočím.

,,Zní to hustě, že?" prohlásila. Zdálo se mi, že je z toho až příliš nadšená. ,,Jinak asi jste si něco domlouvat museli, konec konců jsi tam s ním nějakou chvíli byl, než jsem tě odtáhla pryč," konstatovala.

Rukou jsem si začal mnout čelo. ,,Jenže já si to vůbec nepamatuju...ani jeho ne..."

Mia se tiše rozhihňala. ,,No, tak to je o důvod víc se mu ozvat." 

...

Ahojky všichni, máte se? <3

Já se moc moc omlouvám, stanovila jsem si jasný termín, ale nedodržela ho. Bohužel jsem to tento týden měla s časem náročnější, než jsem čekala.

Sama nemám moc ráda, když někdo něco slíbí a nedodrží to, takže se ještě jednou moc omlouvám a budu se teď snažit termín opravdu dodržet, když už jsem si ho vymyslela xD

Jinak doufám, že se dnešní kapitolka líbila a příběh vás stále nenudí  ^^

Příští kapitolu zůstaneme stále u Jimina ^^

Jinak, pokud byste někdo měl nějaké připomínky nebo poznámky, sem s nimi xD <3

Mějte se krásně a buďte zdraví <3