Come home to me
Back into my arms
home where you belong

„Sel"zašeptal jsem a pohladil jí po tváři. Překvapeně na mě koukala. Neviděli jsme se několim měsíců a ty na ni hned vyvalíš, že ti chybí! Bravo, Justine!

Jenže v té chvíli to bylo to nejpřirozenější, co jsem mohl říct.  „Dej mi ještě šanci. Vrať se ke mně" slyšel jsem říkat.

Dejte mi někdo přes hubu, prosím.

Selenin výraz se stále nezměnil. Čekal jsem, co řekne.

Nervózně jsem ji pozoroval. Mlčí a to je špatně. Holky přece mlčí, jen když jsou naštvané. Nebo ne?!

„Justine, já nevím. Tak dlouho jsme se neviděli a já si nejsem jistá, jestli -."

„Tak to zkus."