"Aria mi právě poslala fotku konverzace s jednou holkou z týmu. Ptala se jí na Elenu," polknula těžce zrzka. Brunetka stojící po jejím boku se kousnula do rtu. Věděla, že ačkoli se blondýnka snažila dělat, jako kdyby o nic nešlo, trpěla více než Kat, Bethany a Robin dohromady. Ať to bylo jakkoli, Elena bývalá její nejlepší kamarádkou. Možná byly každá jiná a často se hádaly, ale nakonec tu vždy byly jedna pro druhou. Jak často říkaly, zbyly si. Možná to nebyl ideální začátek přátelství, ale bylo to víc než nic. "Ptala se, co se stalo. Že bývalý nejlepší kamarádky a teď se ve škole ani nepozdraví." "Co jí Aria odpověděla?" chtěla vědět Kat, než se o svou kamarádku bála. "Lidi se mění. Našla si jiné kamarády a já koneckonců taky. Jenže ona na mě přestala mít čas a začala se chovat jako kráva. Snažila jsem se, ale jí to nezajímalo. Je to na nic a bolí to, ale je to tak. To už je prostě život," zrzka si frustrovaně prohrábla vlasy. "Prvně jsem si říkala, že je úžasný, jak to zvládá. Pak jsem ji ale našla na zemi v koupelně. Brečela." Katherine s Natali v náručí opatrně dívku jednou rukou objala. "Chápu, že to není snadné. Ale má tebe. Zvládne to." "Jenže to není to samé, chápeš?" zavrtěla Bethany hlavou. "Je to podobný, jako kdybych já ztratila tebe," zahleděla se své nejlepší kamarádce do očí, načež políbila dívčinu neteř na čelíčko. "Dávej tam na tetu pozor. Amerika je hodně velká, tak se mi tam neztraťte." následně sejmula Katieunu ruku ze svého ramena a pevně ji stiskla. "Koukej se vrátit, jasný?" kladla jí na srdce. "Žádné takové, že si tam najdete s Dominickem domek a zůstanete tam." Brunetka se rozesmála. "Neboj se. Nedokázala bych bez tebe žít," lípla své kamarádce pusu na tvář než pustila její ruku. Bethany se posmutněle usmála. Otočila se ke své nejlepší kamarádce zády a zamířila halou pryč z letiště, zatímco Katherine vytáhla z kapsy pas a další potřebné doklady.

Když se konečně posadila do letadla, byla za to vděčná. Aby byla upřímná, moc se jí nelíbilo cestovat s Natali na kolenou, ale neměla na vybranou. Byla pouze vděčná, že sedí v uličce, takže se kdykoli dostane bez problémů na toaletu. Malou houpala na kolenou, aby ji nějak zabavila. Děvčátko se stále převalovalo, což Katherine sice přišlo rozkošné, ale byla by vděčnější, kdyby chvilinku ležela klidně. Při zabzučení telefonu dítko přidržela jednou rukou, zatímco druhou z kapsy džín vylovila onen ďáblův přístroj.

Chtěl bych tě políbit.

A vidět tvůj úsměv.

Je můj nejoblíbenější.

Neubránila se zasněnému úsměvu.

Za pár hodin mě máš u sebe.

Odepsala s vědomím, že to není tak úplně lež. Neměla sice ten nejkratší let, ale s tím se dokázala vyrovnat. Možná, že kdyby se jí podařilo sehnat letenky z letiště, z kterého plánovala letět původně, bylo by to lepší. Bohužel už byly všechny v onen termín vyprodané. Kdyby to nenechala na poslední chvíli, mohlo to být jinak. Jak ale mohla tušit, že Přeludu vypadne jeden koncert a tak budou mít devět dní volno?

Oči se jí zavíraly. Strčila si proto do uší sluchátka a pustila hudbu tak hlasitě, jak jen to šlo. Potřebovala se udržet vzhůru. Měla před sebou už jen necelou hodinu cesty. Věděla, že kdyby nyní upadla do spánku, byla by akorát rozlámaná a o to ani trochu nestála. Narovnala se, aby uvolnila svaly na zádech a usmála se na spící dítko ve svém klíně. Nemohla říct, že by jí létání nějak zvlášť vadilo, ale i tak se už nemohla dočkat, až přistanou. Především se těšila, až po dlouhé době uvidí svého bratra a přítele. Doufala, že když měl mít Přelud volno, podaří se jí a Dominickovi ukrást si nějaký ten čas pro sebe. Vůbec by se nezlobila. Svou neteř nadevše milovala. Mít však možnost strávit jeden den bez pečování o dítko, byla by vděčná.

Katherine nebyla jediná, kdo doufal ve společné strávený čas. Její přítel už se viděl na letišti s ní v náručí. "S dovolením," snažil se Daniel sobě a svému kamarádovi, jež se utápěl v myšlenkách, prorazit cestu skrz haldu fotografů, jež him blokovala cestu od hotelu na parkoviště. "Jen jeden snímeček!" žádal jeden z přítomných. Normálně by se Dominick na vteřinu možná i usmál. Toho dne na to však neměl náladu. Bylo toho na něj moc. Byl frustrovanej a jediné, co si přál, bylo dostat se za dívkou, jíž miloval a dlouhé týdny neviděl. Na parkovišti to bylo snad ještě horší. Desítky ječících fanynek mladíky obklopilo. Ochranka se snažila dívky odstrčit, aby dvojici alespoň částečně uvolnila cestu. "Holky prosím!" křiknul Dominick na tři dívky, jež jej nechtěly pustit. Jistě, mohl se jim vyškubnout, ale nechtěl být hrubý. "Neviděl jsem svou přítelkyni víc jak pět týdnů, rád bych se k ní dostal." Nečekal, že by ona slova něco změnila. Byl proto překvapen, když od něj naráz odstoupily, jako kdyby je popálil.