"Katherine, musím ti něco říct." Jeho hlas jí přišel až příliš vážný na to, aby se mohla alespoň trochu uvolnit. "Kam se poděla láska?" nadhodila ve snaze odlehčit situaci. "Katherine," povzdychl si mladík, sklánějíc pohled k zemi. V tu chvíli zvážněla i ona. "Tak o co jde?" chtěla vědět. Nejistoty měla už plné zuby. "Až odjedeme," odmlčel se. Vypadalo to, že přesně ví, co chce říct, jen nevěděl jak. "Prostě to řekni," pobídla ho klidně, ačkoli ke klidu měla opravdu hodně daleko. "Já..." odkašlal si. "Asi bych měl říct, že jelikož spolu nechodíme, tak pochopím když... Že pochopím, když si vyjdeš s někým, zatímco budu pryč a..." "Chceš tím říct, že mezi námi nic není?" snažila se pochopit význam jeho slov Kat. "Ano. Ne!" zděsil se. "Chci tím říct, že by mi mělo být jedno, kdybys randila s někým jiným, ale mně to jedno není," dostal ze sebe těžce. "Co přesně to pro mě znamená?" zamračila se brunetka. "Že budu moc rád, když mě navštívíš na tour," vzal její ruku do své, pohrávajíc si s jejími prsty. "A taky, že tě nechci vidět s někým jiným. Jsem hodně žárlivej," varoval ji s malým úsměvem na rtech. Katherine se neubránila smíchu. "Jo?" zavrtěla pobaveně hlavou, načež si skousnula spodní ret. "Tak to jsme dva," zasmála se, cítíc, jak se její tělo uvolňuje.

Je zvláštní, jak moc se člověku uleví jen díky pár slovům. Najednou díky tomu byla mezi nimi daleko příjemnější atmosféra. "Fuu, tohle bylo těžší, než jsem čekal," vydechl Dominick, přitahujíc si ji blíže k sobě. Jednu ruku stále svíral ve své, zatímco druhou ji vzal za pas. "Jo?" "Jo," potvrdil. "Seš úplně jiná, než holky v naší branži. Vždycky mi všechny padaly k nohám a já se nemusel bát odmítnutí. S tebou si přijdu jak nejistej školák," ušklíbl se. Katherine se postavila na špičky, aby alespoň trochu snížila jejich výškový rozdíl. "A to vadí?" "Mohlo by mi to zkazit reputaci," zamručel, sklánějíc se k ní. Očekával, že jej políbí, ale to se nestalo. Pouze vymanila svou ruku z jeho sevření, aby se oběma mohla opřít o jeho ramena. "A to bychom přeci nechtěli," pokývala s cukajícími koutky hlavou. Dominick se uchechtl. "Mně na lidech až tak moc nesejde. Jen nemám rád, když si mě zbytečně berou do huby. Nikdo z těch volů z bulváru mě nezná," zamumlal, sledujíc, jak se dívka nadechuje, aby něco poznamela, rozhodl se ji umlčet svými rty. Nebylo to tak, že by ji nechtěl poslouchat. Šlo o to, že věděl, že za chvíli bude muset jít, a kdyby to nezkusil, vyčítal by si to. "Už jsem se bála, že to neuděláš," přiznala dívka, když se od sebe odtáhli. "A já se bál, že mi jednu vrazíš," zakřenil se, načež si od ní ukradl nejeden polibek předtím, než ji musel nechat jít.

Sklonila se k dítku na přebalovacím pultu, jemně se usmívajíc. "Tak jsme si zase zbyly," šeptla, hladíc malou po ručičce. Věděla, že jí čeká dlouhý rozhovor s mamkou, která nebyla příliš nadšená ze zprávy, jež jí dívka poslala. Nevěřila tomu, že by to se školou mohla dívka zvládnout. Ta se odvolávala na to, že se Poppy následujícího dne vrací z dovolené, a tak od úterý bude malou hlídat, zatímco ona bude ve škole. Co se týkalo práce, tak ta musela jít stranou. Bylo jí jasné, že z toho Sarah nebude dvakrát nadšená, protože za ní bude muset najít náhradu, ale jinak to bohužel nešlo. Vzala si Natali na starost a nehodlala ji nijak zanedbávat.

Rozčesala si mokré vlasy, odložila hřeben zpět na poličku a vyšla z koupelny. Růžové tílko s černým rozteklým srdcem jí sahala téměř do poloviny stehen. Díky tomu byly černé kraťasy na spaní sotva vidět. Předtím, než si dívka zalezla do postele, zkontrolovala, zda je Natali v pořádku. Až poté se zachumlala do deky, kontrolujíc svůj telefon.

Jsme na místě. Dobrou noc, lásko.

Ona zpráva jí vykouzlila úsměv na tváři. Položila telefon na noční stolek, zavírajíc oči. Nemohla se dočkat, až se po delší době konečně vyspí. Od smrti Lexi spala neklidně a neměla moc chuť k jídlu, což je podepsalo na její postavě. Na jednu stranu si nemohla stěžovat, protože nějaké to kilo shodit chtěla. Potýkala se však s úbytkem energie, jež nebyl nijak příjemný. Sotva vnímala cvaknutí dveří, jež oznamovalo, že se její mamka vrátila. V posledních dnech trávila v Šálku většinu svého volného času, což jí Katie nijak nevyčítala. Chápala, proč to žena dělala. Nepochybovala, že sama by se v její situaci zachovala stejně. Sarah se prostě jen potřebovala nějak zaměstnat, aby nemusela myslet na Chloe. Je těžké vyrovnat se se ztrátou blízkého člověka. Když však leží v nemocnici v kómatu, chováte v sobě jistou naději, jež vás drží nad vodou a ničí zároveň.