Do šatny doléhal ruch z chodby. Hnědovlasý zpěvák seděl rozvalený na sedačce a kriticky si prohlížel hřbet pravé ruky, na němž měl nejnovější tetování. "Dominicku! Mám u telefonu Katie, chceš jí něco říct, než zavěsím?" oslovil svého jej Charles, a aniž by čekal na odpověď, vrazil mu do ruky svůj telefon. "Eh... Uhm... Panebože. Musím znít jako idiot," zamumlal si pro sebe mladík, načež se z mobilního přístroje ozval zvonivý smích, jež mu tolik scházel. "Ale no tak, Nicku. Snad bys kvůli mně nebyl nervózní," provokovala jej se smíchem brunetka, která dokázala něco, co ještě žádná jiná dívka před ní. Pomotat oné hromadě svalů hlavu. "Neměla bys už náhodou spát? Myslel jsem, že zítra vstáváš do školy," odkašlal si. "Ne. Jsem mrtvá," fňukla dramaticky Katherine. "Panečku. A já ani nebyl pozvanej na pohřeb." "Je zítra," broukla Kat. "Konečně party, na kterou jsem pozvanej," ušklíbl se. Netrvalo však dlouho a úšklebek se změnil v upřímný úsměv, jež způsobil dívčin veselý smích. Kdyby mohl, povídal by si s ní klidně celou noc. Jeho bohužel volaly povinnosti a ona se opravdu potřebovala vyspat, aby dalšího dne dokázala vylézt z postele. A tak se, ačkoli neradi, rozloučili s příslibem, že si v nejbližší době zavolají.

Občas věci nejdou podle plánu. Některý den je prostě jedna katastrofa za druhou. Že bude zle, si Katherine uvědomila hned ráno. Začalo to tím, že jí neprobudil ani opakovaně zvonící budík. V kuchyni se málem zabila o Geralda, a aby toho nebylo málo, nemohla najít klíče od auta. Když se konečně dostala ke škole, málem se přizabila o obrubník, protože na něj jednoduše zapomněla. Do školy dorazila akorát tak na čas. Do třídy nijak zvlášť nespěchala, jelikož onen starší profesor chodil věčně pozdě. Jako na potvoru však tentokrát přišel včas, a tak byla brunetka nucena vyslechnout si poznámky o nevychovanosti mladé generace. Ať se snažila sebevíc, nedokázala ve své kabalce objevit jedinou propisku. Právě v tu chvíli už toho na ní bylo příliš. Nemohla se dočkat, až si společně s Bethany dojde na jídlo a alespoň na chvíli si oddechne.

V jídelně jí však čekalo zklamání. Zrzka tam na ní nečekala, a tak brunetce nezbylo nic jiného, než se spokojit se společností Eleny, jež nebásnila o ničem jiné, než o jejích nejoblíbenějších zpěvácích, což Katherine na dobré náladě moc nepřidalo. S Justinem stále nebyla v kontaktu a nebýt Charlieho, myslela by si, že se snad vypařil z povrchu zemského. Nakonec se poněkud předčasně vrátila do školy. Posadila se na starou lavičku před učebnou. Místo poznámek projížděla fotografie svých přátel na instagramu. Po příchodu vyučující se přesunula do poschoďové učebny, kde se usídla až úplně vzadu, nechávajíc se obklopit známými i neznámými tvářemi. Půlka přednášky byla už za ní, když jí přišla zpráva od blonďaté modelky, jíž už se nebála nazvat svou kamarádkou.

Je zvláštní, k čemu nás život donutí. Někdy se z lidí, které jsme dříve nemohli vystát, stanou naši nejbližší přátelé. Jindy nás to, co jsme nenáviděli, udělá šťastnými. Život je nevyzpytatelný a mi nikdy nevíme, co na nás za kterým rohem čeká.

Konečně bude mít Justin to, co si přál. Úplnou rodinu. Možná se tomu těžko věří, ale já ho vždycky milovala.

Omlouvám se ti, Katie. Za všechno.

Pokud byla po přečtení zpráv zmatená, při zjištění, že na dané číslo nelze odeslat žádnou zprávu, se začala bát. Posbírala si své věci a rychle opustila učebnu. Po cestě přes parkoviště vytočila Poppyino číslo. "Slečno Knightová?" "Je Lexi doma?" vyhrkla dívka okamžitě. "Ne, slečno. Vzala malou ven. Stalo se něco?" Brunetka si nebyla jistá, co by na to ženě měla odpovědět. Sama netušila.

S každou další minutou byla více zmatená. Nejprve zpráva od Lexi, a poté hovor od dívky, s níž v podstatě nikdy nemluvila. A právě kvůli onomu hovoru právě projížděla Londýnem, hledajíc správnou adresu. Když konečně dorazila na místo, nechala se mužem ve vrátnice odnavigovat ke správnému bytu. Když jí po zazvonění otevřela hnědovlasá dívka s nepřátelským výrazem, nebyla si už vůbec jistá, co si o tom všem myslet. "No konečně," odfrkla si, mizíc v bytě. Zmatenou Katherine nechala stát na chodbě. Brzy se však vrátila i s dětskou sedačkou a nacpanou cestovní taškou. "Natali," vydechla Katherine úlevně, když jí byla sedačka vražena do ruky. Tašku jí Denis hodila k nohám. "Ta blbka mi tu toho spratka nechala s tím, že když už jsem jí vzala chlapa, mám si vzít všechno, co je její. Jako kdybych někdy děti chtěla." zasmála se. Katherine však do smíchu nebylo. Kdyby nedržela malou, pravděpodobně by Denis jednu vrazila. Takhle si jen cestovní tašku přehodila přes rameno a bez jediného slova odešla. Nemělo cenu se někým, jako byla Denis, zabývat. Každý člověk byl jiný. Nechápala, jak s někým takovým mohl její bratr žít, ale plně to respektovala. Nic jiného jí ani nezbývalo.