Na zacatku jsem ti rikal, ze musime oba na vztahu pracovat. A ty jsi souhlasila. Nevim, proc mi ted neco vycitas, kdyz jsi porusila slib. P.

Vztek ji už dávno opustil, jenže mu nemohla napsat. Nevěděla, jak se tyhle krize řeší. Mohla by mu vyznat lásku, omluvit se, přiznat svou chybu, ale ve skutečnosti by tomu sama nevěřila. Byla by to příšerná lež. Hrozná zištná lež. Jen by se cítila lépe, bezpečně, zajištěně...

Omlouvam se, budu se ti venovat vic. Jsem ted casto vytocena z prace. Nemela jsem na tebe byt tak neprijemna. A ani na tve kamarady. Byli v pohode, to ja jsem se chovala pitome.

,,Tak ani nevím, jestli mám tohle podporovat," zauvažoval Hlas. Alena pokrčila rameny.
,,Prostě se polepším. Už žádná setkávání s..." zarazila se a nešťastně dořekla: ,,Ním."
,,Tak to se budeme vídat častěji," zajásal Hlas.
,,Pravda, snad to nějak ustojím. Jde mi o vztah, takže to budu muset zvládnout," řekla Alena, která tím přesvědčovala hlavně sebe. Samozřejmě, mohla se rozejít s Patrikem a riskovat všechno, přijít do baru a vyznat lásku muži, kterého ani neznala jménem. Přinesla by své srdce na stříbrném podnose muži, který byl nevypočitatelný blázen. Hlasitě se zasmála, a pak se rozplakala. To už by mohla při té příležitosti odejít z práce, chodit po rukou a živit se sklem. Nepředstavitelné! Rozhodla se, některé sebedestruktivní sny zatím nechá spát.

,,Tak jak jste na tom s přítelem?" vyptávala se psychiatrička.
,,Scházíme se obden. Od minulého měsíce, kdy jsme se pohádali a já se nad sebou skutečně zamyslela."
,,Takže jste se zachovala zodpovědně. To vás chválím." Ještě bych za to mohla dostat třeba sušenku, pomyslela si otráveně Alena.
,,Hlavně se pohádej s jedinou ženskou, která ti může dát prášky," zachechtal se Hlas. Alena se proto zářivě usmála a jen poděkovala za podporu.
,,Jste spokojená, jak funguje váš vztah teď?"
,,Ano. Chodíme hlavně ven. Obědy, večeře, kino... Poznala jsem jeho přátele, jeho starší sestru... Takže tak."
,,A práce?"
,,Jsem z ní míň otrávená než dřív. Když na mě křičí, tak nebrečím. A jakmile jsem pryč, už na práci vůbec nemyslím." Její lékařka spokojeně přikyvovala.
,,Prozatím teda prášky necháme, dám vám další předpis. Nevím, jestli to víte, už dva týdny před Vánoci mám dovolenou, takže se uvidíme až po Novém roce."

,,Tak mi to normálně řekni, já to snesu, jen to musím vědět," začal Patrik. ,,Není se za co stydět. Ty chceš počkat do svatby?" Alena vytřeštila oči. Nemohla mu říct, že už není panna a jen se jí to nelíbilo. Ale ani nechtěla lhát, že panna je.
,,Nechci čekat do svatby. Jen se na to zatím necítím." Správně, pochválila se, žádná lež.
,,Dobře. To jsem si docela oddychl, protože se nechci ženit jenom kvůli sexu," zasmál se Patrik. Zamračila se a hodnotila situaci. ,,To neznamená, že se ženit nechci," dodal hned na svou obhajobu. Alena se od něj odtáhla, stejně ji to nekonečné líbání nebavilo.
,,Máš to se mnou těžký, to ne, že ne. Jenže se do ničeho nechci nutit."
,,Ale já tě přece nenutím. To už bysme to měli za sebou víc než před rokem," odpověděl Patrik vztahovačně.
,,Ne, to jsem ani nemyslela. Ty jsi zlatej. Já jsem jen hrozně plachá a je to ve vztahu veliký krok."
,,Myslíš si, že bych tě po tom nechal?" Nad touto otázkou se skutečně zamyslela, ale nevěděla, co na to odpovědět. ,,Neopustil bych tě. Kdyby mi o to šlo, tak bych se přestal snažit a nikdy tě nechtěl vidět."
,,Ale to já vím," zakňourala nepříjemně vysokým hlasem Alena.
,,Tak jde o to, že ten další krok musí být víc nesexuální?" zeptal se Patrik. Pod slovem nesexuální se dalo představit hodně věcí. ,,Tak takhle. V lednu budeme mít takový ples se společností. Mohl bych tě tam představit i svým kolegům." To ji vyděsilo ještě víc. ,,Byla bys královnou večera. Staral bych se o tebe, všichni by mi tě záviděli..." vrněl jí do ucha. Představa to nebyla zas tak ošklivá. Koupila by si drahé šaty, usmívala by se na všechny strany a Patrik by ji držel kolem pasu jako svůj nejlepší úlovek. A ani ten samotný výraz nejlepší úlovek ji nijak neurážel. Políbila ho, čímž stvrdila své rozhodnutí.

,,Vzbuď se, ty jedna princezno!" houkl na ni. Hodila si přes hlavu deku. ,,Jsem ve tvé hlavě, tohle šaškování s dekou ti vůbec nepomůže," pronesl úlisně.
,,Chci spát. Najdi si na otravování někoho méně unaveného," pravila Alena vyčerpaně.
,,Když u tebe je to tak jednoduché. Ostatní jsou až moc vyrovnaní."
,,Mám v sobě prášek na spaní, takže náš rozhovor nebude moc dlouhý," upozornila ho.
,,I za tu chvíli to stojí." Otřela si zpocené čelo a poslouchala jeho výčitky. ,,Měla by sis jít za tím tvým úchylákem." To ji rozebralo.
,,Není úchyl," odvětila naštvaně.
,,Jak mu mám teda říkat? Blázen? Idiot? Divné individuum? Rozvraceč vztahů?"
,,Nehodlám odpovídat."
,,Neodpovídej si. Běž si rovnou za ním!"
,,Nemůžu. Slíbila jsem si, že toho nechám," odpověděla vážným hlasem Alena.
,,Ho, ho! Teď seš ňáká zodpovědná!"

Byla zodpovědná. Aspoň jeden měsíc a devět dnů. I když ji to stálo rozkousané rty, problémy s přemýšlením a zpocené ruce. Setkávala se s Patrikem, do baru nechodila, snažila se omezit kouření na dvě cigarety za den. Nepřinášelo jí to radost. Jen se den ode dne vzdalovala sobě samotné. Ke konci října už se na sebe dívala z dálky. Pozorovala se, jak automaticky vstává, pracuje, líbá svého přítele... Mlha přede mnou, mlha za mnou, pomyslela si.

Probralo ji pozvání na pivo od Míši, milé a potrhlé číšnice. Sedly si naproti sobě a Míša povídala o životě. Sarkasticky, ale ne trpce.
,,Já ti teda nevim, esli se mi vy dva líbíte," zapřemýšlela nahlas. Alena zmateně pozvedla obočí. ,,Jasný, je určo milej a suprovej tejpek, jen seš často myšlenkama jinde. A myslim, že nemyslíš zrovna na něj."
,,Já... Nevím, někdy přemýšlím nad mým... Kamarád není, ale známe se docela... Moc se neznáme, ale rozumíme si. Nebo si to aspoň myslím."
,,A proč nejseš s ním?" zeptala se Míša, jako kdyby to byla ta nejjednodušší věc na světě.
,,Nevím, jestli by to mělo budoucnost."
,,A u toho tvýho to víš?" opáčila Míša a napila se. Alena se zamyslela. Nevěděla, jestli s Patrikem mají společnou cestu životem. Dokonce tomu nevěřila a kdyby jim vztah vyšel, tak by se dost divila.
,,Jenže u něj vím, že mě má rád."
,,Tak to zjisti u toho druhýho," odvětila Míša.
Alena se smutně pousmála. ,,To není zas tak jednoduchý. S ním je to složitější."
,,Což ale neznamená, že to nemá cenu se pokusit... Hele, zejtra du do práce, takže skončíme brzo a potom bys za ním měla jít. Takhle se trápíš a ani nevíš, jestli to za to stojí." Alena smutně sklopila zrak. ,,Hele, ale to mi teda odpřísáhneš. Slib, že za nim půjdeš." Trochu se usmála a přikývla.