Se slzami v očích hleděl chlapeček kolem sebe do tmy. Jediné co osvětlovalo střed místnosti ve které stál, byla malá blikající žárovka.

,,M-maminko? " špitl chlapeček do tmy hluboké jako ta nejhorší slepota. Nic se ale neozvalo, jediné co chlapci rvalo jeho uši bylo mrtvé a ponuré ticho. Chlapec tedy jen hleděl velkýma tmavýma očima, plnýma slz, kolem sebe. V tu chvíli se něco v rohu pohnulo a jakmile ta malá pištící věc vyběhla na světlo, chlapeček vykřikl opět stejná slova: ,,Mami!!!!"  vzlykal a slzičky se na jeho tváři i v jeho očích lesklý. I jedna malá krysa dovedla dítě vyděsit na takovém místě k smrti.

Zničehonic se otevřely veliké, kovové dveře a dovnitř vešla vysoká postava. Chlapec ztuhl v pohybu a vzhlédl. Mužská silueta se klidným krokem rozešla až k němu. Na světle byla vidět opálená, ostře řezaná, mužská tvář. Hnědé vlasy měl protkané malými šedinami a oči měl jako bouřka. Když se do nich člověk podíval představil si rozbouřené moře a cítil se jakoby byl lodí co se v něm topí.

,,Phoebe? " oslovil ho muž. Chlapec, který toto jméno jaktěživ neslyšel ve spojitosti se sebou nebo kýmkoliv blízkým jen, zavrtěl hlavou. ,,Kdo teda jsi?!" zavrčel mnohem děsivěji a v očích se mu zablýsklo. A chlapec ztuhl v ještě větším strachu, ale odpověď ze sebe nedokázal vysoukat. ,,Jak se jmenuješ?!!" zakřičel na něj znovu muž čímž ho vytrhl z myšlenek.

,,Ch-Charlie... " šeptl, spíš vzlykl, chlapeček. ,,Teď už nejsi Charlie." pronesl tvrdým a nekompromisním tónem muž. ,,C-cože?" nechápal Charlie. Muž mu ale neodpověděl, jen pevně sevřel jeho malinká, hubená zápěstí. Charlie zakňučel a hned započal snahu o vymanění. Muž ho ale naoplátku víc tiskl.

,,Jmenuješ se Phoebe a jsi malá holka!" zavrčel. ,,Ne... Nejsem... " odporoval Charlie. ,,J-jmenuji... Se.... Se.... Charlie... Jsem... Kluk... " plakal dál chlapeček.

Pak už se ale celou temnou místností ozýval jen jeho křik. Srdcervoucí křik, který jakoby  ho někdo pomalu svlékal z kůže, jakoby viděl ty největší hrůzy svého nitra...