Angelika

Dnes, dnes je ten den kdy budu poprvé stát oficiálně na jevišti. Ne jako náhradnice, ale budu skutečná, budu to já. Sice pořád s maskou, ale budu to já. William tu hru a tuhle roli napsal pro mě. Ne, pro nikoho jiného, ale pro mě.

Od té doby co jsem ho poslala pryč se neukázal, chyběl mi, ale chtěla jsem aby si konečně uvědomil co chce. Adama jsem také neviděla, možná se mi i on vyhýbá a nebo na mě prostě jen zapomněl.

,,Angeliko?" uslyšela jsem hlas za sebou a otočila se, stála tam Isabel a vedl ní...

,,Adame..." vydechla jsem překvapeně.

,,Nechám vás." řekla potichu Isabel a pak se vytratila neznámo kam.

,,Angeliko, chci s tebou mluvit." řekl Adam tiše a mě se sevřelo hrdlo. Skoro jsem zapomněla jak krásný jeho hlas je.

,,Adame...já..."

,,Prosím, nech mě to vysvětlit." zaprosil a udělal pár kroků ke mě, já jsem před ním ale ucouvla a to ho zastavilo.

,,Vysvětluj." pobídla jsem ho a on se zamračil.

,,Proč přede mnou ustupuješ?" 

,,Já...ani nevím..." zalhala jsem a ani jeho to nepřesvědčilo. 

,,Chci ti vysvětlit jak to bylo s Charlottou a prosit za odpuštění, pokud...pokud ke mě pořád něco cítíš."

,,Adame..." začala jsem ale došli mi slova. Nevěděla jsem co bych mu měla říct.

,,Angeliko, já s ní nic neměl, to ona sama se mi vetřela do postele, chtěl jsem jí vyhodit ale odmítala se zvednout. Když jsem k ní přešel blíž strhla mě na sebe a v tu chvíli jsem tě uviděl. Chtěl jsem ti to vysvětlit ale utekla si. Omlouvám se, že mi tak dlouho trvalo než jsem ti to řekl."

,,Nemusíš se mi omlouvat Adame, už dávno jsem ti to odpustila." řekla jsem a on se na mě překvapeně podíval.

,,Opravdu?" 

,,Ano."

,,A...cítíš ke mě pořád něco nebo..."

,,Nebo co?"

,,Nebo si mě vyměnila za fantoma?"

Ty slova se do mě zabodla jako nůž do masa, vyměnila jsem ho za Williama? Za jeho bratra? Jak troufalé by bylo vůbec přemýšlet nad tím, že to sama nevím?

,,Nikoho jsem za nic nevyměnila!" vyhrkla jsem to první co mě napadlo a on se usmál.

,,Děkuji Angeliko."

,,Za co?"

,,Že mě pořád miluješ, vím že si tvou lásku nezasloužím, ale budu se snažit abych si jí zasloužil."

Když ty slova říkal, pořád se ke mě přibližoval a já už dál neustupovala, chyběl mi a jeho slova u mě způsobila to že jsem zapomněla na Williama. Byl pořád blíž a než jsem stačila cokoliv říct, nebo udělat políbil mě. Nedokázala jsem se ani jen bránit, natož ho odstrčit.

,,Adame..." začala jsem, chtěla jsem ho odehnat, vím, že mé srdce patří z větší části Williamovi, ale když jsem nad námi uviděla pohyb nohy se mi proměnily v kámen a v krku se mi usídlil knedlík. Byl to on, vím, že to byl on a viděl to...viděl to jak mě Adam líbá a já se nebránila.

,,Angeliko je čas!" zavolala odněkud Isabel a já se vymanila z Adamovi náruče.

,,Musím jít." zamumlala jsem mu na omluvu a vyrazila směrem k jevišti.

,,Budu v tvé lóži." uslyšela jsem ještě Adama, ale to už mě Isabel vystrčila na jeviště.

https://youtu.be/Cy62OJkrZ9o

♥♥♥

*Text začína od 1:45 :) Odpusťte nesrovnalosti a na konci jméno Christine, změňte na Angeliku :)* No jo musíte se mnou mít trpělivost :D :D

Snad pochopíte ten záměr který jsem měla :)

♥♥♥

 William
Past the point
of no return -
no backward glances:
the games we've played
till now are at
an end...
Past all thought
of "if" or "when" -
no use resisting:
abandon thought
and let the dream
descend...

What raging fire
shall flood the soul?
What rich desire
unlocks its door?
What sweet seduction
lies before
us...?

Past the point
of no return,
the final threshold -
what warm,
unspoken secrets
will we learn?
Beyond the point
of no return...

Angelika
You have brought me
to that moment
where words run dry,
to that moment
where speech
disappears
into silence,
silence...

I have come here,
hardly knowing
the reason why...
In my mind,
I've already
imagined our
bodies entwining,
defenceless and silent -
and now I am
here with you:
no second thoughts,
I've decided,
decided...

Past the point
of no return -
no going back now:
our passion-play
has now, at last,
begun...
Past all thought
of right or wrong -
one final question:
how long should we
two wait, before
we're one...?

When will the blood
begin to race,
the sleeping bud
burst into bloom?
When will the flames
at last, consume
us...?

Spolu
Past the point
of no return,
the final threshold -
the bridge
is crossed, so stand
and watch it burn...
We've passed the point
of no return...

William
Say you'll share with
me one
love, one lifetime...
Lead me, save me
from my solitude...

Say you want me
with you,
here beside you...
Anywhere you go
let me go too -
Christine,
that's all I ask of...  

*Ne, v mém příběhu mu masku nestrhla tak to nějak přejděte. Bože já vím, tohle je složitá kapitola:/*

,,Tak jsi se rozhodl co chceš?" zašeptala jsem když náš duet skončil a opona se zatáhla.

,,Vždy jsem to věděl, uteč se mnou Angeliko, prosím tě."

,,A kam by jsme šli? Proč chceš utéct?"

,,To kvůli bratrovi, jde sem..." než to stačil doříct uslyšela jsem rychle se blížící kroky. Nechtěla jsem aby nás našel, i já se rozhodla, rozhodla jsem se pro Williama. Vždy to byl jen on.

,,Nechci aby nás našel." vydechla jsem a William se usmál.

,,Pevně se mě chytni. Věříš mi?" 

,,Věřím." 

Hned po tom co jsem mu řekla, že mu věřím přesekl provaz který držel lustr, on se toho lana pevně chytl a my se propadly do útrob jeviště.

,,Pojď, rychle!" řekl naléhavě a já jen přikývla. Teď právě utíkám s fantomem, s opravdovým fantomem téhle opery. Ještě nedávno jsem si myslela že to já jsem fantom, ale ve skutečnosti to byl on. 

Ten hlas mé hlavě byl on, to on mi vždy radil, to on mi vždy pomáhal. William, on je můj fantom.

,,Angeliko!" přerušil můj proud myšlenek Adamův hlas odněkud z chodeb. Vyděšeně jsem se podívala na Williama.

,,Neboj se o něj, všechny pasti jsou vypnuté, počítal jsem s tím, že nás nenechá jen tak odejít." zabručel a já se jen pousmála, on to celé plánoval.

,,Nechci před ním utíkat Williame." řekla jsem najednou a on se prudce zastavil.

,,Cože?!" 

,,Nechci před ním utíkat." zopakovala jsem mu a on se zamračil.

,,Nechci ho vidět Angeliko, bojím se že tě ztratím..."

,,Neztratíš Williame, slibuji. Myslím si že si zaslouží vysvětlení. Je to tvůj bratr."

Chvíli trvalo než mi odpověděl a mezitím se kroky blížili.

,,Dobrá, pojď počkáme na něj u tebe. Bude tam víc místa."

,,Víc místa na co?!" vypadlo ze mě ale odpovědi jsem se nedočkala.