Angelika

Musela jsem, musela jsem ho vidět. Znovu jsem porušila své zásady a znovu jsem vyšla na světlo a rovnou na jeviště, k němu. V ten jeden okamžik kdy se naše rty setkaly jsem to věděla, věděla jsem že mě poznal a musela jsem utéct, zmizela jsem a nechala jsem ho tam. Isabel mi pomohla, odlákala Charlottu a já nastoupila místo ní, masku jsem si nechala ale to nebyl problém, protože i samotná Charlotta jí měla. Nikdo mě nepoznal, nikdo nevěděl že Julie není Julie ale já. 

,,Neměla jsi tam chodit." promluvil ke mě hlas, když jsem šla chodbou zpět domů.

,,Williame!" vykřikla jsem a otáčela se všemi směry abych viděla kde je, ale nikde jsem ho neviděla.

,,Kde jsi?" 

,,To je mé tajemství, proč jsi tam šla?"

,,Musela jsem ho vidět."

,,Tak jako mě?" zeptal se a já věděla že je naštvaný, poznala jsem to z tónu jeho hlasu, ale nechápala jsem proč.

,,Proč se zlobíš?!" odpověděla jsem mu otázkou a nastalo ticho. 

,,Williame." zavolala jsem jeho jméno ale už se neozval. 

Když jsem došla domů, svlékla jsem si ze sebe šaty a lehla si do postele abych mohla dál poslouchat hru nade mnou. Měla jsem tam zůstat déle, líbilo by se mi vidět jeho výraz, kdybych místo Charlotty odehrála hru já.

,,Neodpověděla jsi mi." ozvalo se pár metrů ode mě a já se prudce posadila, znovu tam byl, tam na druhém břehu.

,,Co tu děláš?!" vykřikla jsem, překvapená tím že je tu.

,,Mám odejít?" zeptal se a otočil se k odchodu.

,,Ne prosím nechoď. Chtěla bych aby jsi byl tady."

,,Jsem tu."

,,Myslím tady, ne na druhém břehu." řekla jsem s hlavou sklopenou do peřin, věděla jsem, že mě neposlechne, nikdy to neudělal. 

,,Jak moc blízko chceš abych byl?" ozval se jeho hlas přímo u mě a já okamžitě zvedla hlavu. Opravdu tu stál, vedle mé postele. Teď konečně jsem si ho mohla prohlédnout. Když jsem to však udělala, zarazilo mě jaké mají jeho oči barvu. Byla to skoro stejně modrá barva jakou má Adam. Jen jeho vlasy byly o dost delší než ty Adamovi.

,,Tys přišel." vydechla jsem uchvácená jeho krásou a pronikavým pohledem, kterým mě propaloval a zkoumal každý detail v mé tváři.

,,Chtěla jsi to." zašeptal a sklopil tvář k zemi.

,,Vždy děláš co ti řeknu?" 

,,Snažím se."

,,Proč se mě tak straníš Williame?" zeptala jsem se a on ke mě překvapeně zvedl pohled.

,,Nestraním se tě, chci abys byla šťastná."

,,Jsem šťastná když jsi se mnou." přiznala jsem a on se nepatrně usmál tak kouzelným úsměvem, že jsem neodolala, zvedla se z postele a přešla přímo k němu. 

,,Myslíš to vážně?" zeptal se a já se topila v azurové barvě těch očí které se na mě dívaly.

,,Ano, vždy jsi tu byl když jsem potřebovala přítele, oporu, někoho o koho se mohu opřít a kdo se pod tíhou mých myšlenek nezlomí. Jsi můj přítel Williame, i když jsem si dlouhou dobu myslela, že jsi jen hlas v mé hlavě a já blázním. Jsem ráda že to nebyla pravda." s tím jsem mu položila dlaň na tvář a on zavřel oči. 

,,Angeliko, tak krásná slova si ani nezasloužím. Nevíš kdo jsem." zašeptal a oči znovu otevřel. Bylo v nich tolik smutku a viny, co tak hrozného udělal, že sám sebe vidí jen v nejhorším světle?

,,Dnes už mi řekneš svůj příběh?"

,,Možná zítra." slíbil a usmál se. Chtěla bych ho obejmout, chtěla bych mu říct, aby sám sebe takhle neviděl, vždyť on je úžasný.

,,Dobře." přikývla jsem a on se otočil k odchodu.

,,Kam jdeš?!" vykřikla jsem.

,,Musím odejít Angeliko, nemohu s tebou déle zůstat."

,,Proč?" zeptala jsem se a on se ke mě konečně otočil. Po krátké chvíli kdy se na mě díval se ke mě rychlými kroky přiblížil a vzal mou tvář do svých dlaní. Nebála jsem se, strach mě už dávno opustil.

,,Nedokážu ti dál odolávat." vydechl a pak mě políbil. Nebránila jsem se, věřila jsem že je to tak správné. V mém srdci byl zmatek, milovala jsem Adama ale William si mé srdce získal skoro stejně rychle jako on. Věděla jsem že v tom polibku je víc než jen pouhá potřeba, on mě miloval a já mu jeho polibky oplácela.

,,Odpusť mi Angeliko." zašeptal když se naše rty znovu oddělily a než jsem stihla otevřít oči a zastavit ho, byl pryč.

,,Williame!" zakřičela jsem ale odpovědí mi byla jen má ozvěna. 

,,Williame, prosím vrať se! Nenechávej mě tu samotnou.."

Nevrátil se, neudělal to co jsem chtěla a nechal mě samotnou. Tolik jsem chtěla aby se vrátil, ale to jediné on neudělal.

Adam

,,Isabel! Kde jsi!" volal jsem svou přítelkyni ale po ní jako kdyby se slehla zem. Premiéra skončila a po té scéně s polibkem už jsem Angeliku neviděl. Zmizela a nahradila jí Charlotta.

,,Adame, volal si mě?" ozvalo se nade mnou a já zvedl hlavu.

,,Ano, vydržte tam, hned přijdu." zavolal jsem směrem k ní a ona přikývla.

,,Isabel, řekněte...kdo byla Julie?!" naléhal jsem na ní a ona se nepatrně usmála.

,,Ty víš kdo to byl, proč se mě na to ptáš?"

,,Možná tomu jen nemohu uvěřit." vydechl jsem a ona se mi zadívala do tváře.

,,Říkala jsem že se vše v dobré obrátí chlapče." 

,,Jak jste to věděla?" 

,,Sama za mnou přišla a požádala mě abych na pár chvil zaměstnala Charlottu."

,,Děkuji Isabel." pak jsem jí políbil na tvář a rozběhl se do svého pokoje, měl jsem v plánu projít zrcadlem a jít za ní, ale jakmile jsem otevřel dveře ztuhl jsem na místě. V mé posteli ležela sama Charlotta a čekala na mě.

♥♥♥

Čauky :) Tak co jak se vám to zatím líbí? Doufám, že stihnu ještě jednu kapitolu :D :D Jsem hrozná já vím :D

Jinak přikládám fotky Adama a Williama:

Tak co máte k nim nějaký výhrady? :D :D Já ne :D

A co říkáte na to, že se Will neudržel a políbil Angeliku? :O :O :O :O

♥♥♥