Adam

Dnes je premiéra Romea a Julie a já se nikdy necítil tak duševně spjatý s hrou tak jako s touto. Mé srdce, duše i tělo touží po Angelice, po té jež se přede mnou ukrývá a nechává mě samotného, samotného na svou bolest, samotného na své trápení. Dnes nebudu zpívat a hrát pro Julii ale pro Angeliku. 

Celé ty dlouhé dny bez ní jsem o ní znovu jen snil, snil krásné sny o nás. Jenže ona tu nebyla. Viděl jsem jí jen ve svých snech.

,,Adame, jste připravený?" zeptala se mě dáma v černém starostlivě a já jí věnoval pozornost.

,,Ano, i když..."

,,Adame, zapomeňte pro dnes na ní. Dejte jí čas." radila mi, radila mi tak jako po těch mnoho dlouhých dní. Stala se mou přítelkyní, mou oporou. Pomáhala mi přetrpět ty kruté dny kdy jsem hledal sám sebe a hledal i chyby které jsem udělal, ty pro které jsem jí ztratil.

,,Nemůžu ne ní zapomenout, miluji jí."

,,Já vím drahý, já vím." řekla konejšivě a pohladila mě po tváři. Byla mi skoro jako matkou, matkou která mě odvrhla pro to čím jsem chtěl být.

,,Uvidím jí ještě?"

,,Vždy chodí na premiéry Adame, sedává v lóži číslo pět, hledej jí tam."

Zasvítil, zasvítil ten malinký plamínek naděje v mém srdci, snad...snad bych jí mohl alespoň spatřit.

,,Děkuji Isabel." poděkoval jsem jí, nebylo vhodné abych jí říkal ,,dáma v černém" proto jsem se jí na její jméno znovu zeptal a teď to byla Isabel. Má přítelkyně a matka.

,,Neděkuj za něco za co sama nemohu chlapče. Teď už jdi, přišel tvůj čas."

Ještě jsem se na ní stihl usmát a pak už jsem vešel před oponu a jako první můj zrak padl na lóže číslo pět, ovšem, nikdo tam nebyl. Pohasl, pohasl ten malinký plamínek naděje a já znovu posmutněl.

 ***

Benvolio: ,,Aj, dobré jitro."

Romeo: ,,Což je den tak mladý?" 

Benvolio: ,,Nedávno teprv bilo devět hodin." 

Romeo: ,,Ach! Smutné hodiny zdají se dlouhé.Odešel otec můj tak rychle?" 

Benvolio: ,,Ano.Ký smutek dlouží Romeovi chvíle? 

Romeo: ,,Že nemá, co by mu je krátilo. "

Benvolio: ,,Jsi v lásce? "

Romeo: ,,Bez."

Benvolio: ,,Bez lásky? "

Romeo: ,,Bez přízně její, k níž to lásku cítím. "

Benvolio: ,,Že láska, na oko tak líbezná,je ve zkoušce tak přísně ukrutná!" 

Romeo: ,,Že může láska s okem zastřenýmnajíti slepě stezku k cílům svým! Ty lásko svárlivá! Ó vše z ničehož prvorozené! Lehkosti těžká! Přísná marnosti! Potvorná směsice spanilých tvarů! Z olova pýří, dýme lesknavý,studený ohni, zdraví nemocné! Vždy bdělý sne, jenž nejsi co jsi nám! Toť láska má, ač lásky v ní neznám.Není ti do smíchu?"

Benvolio: ,,Spíš do pláče."

 Romeo: ,,Proč, srdce mé?" 

Benvolio: ,,Pro tíseň srdce tvého."

Romeo: ,,V tom láska jen má vinu všeho zlého. Bol, jenž mi prsa klíčí těžce dost,poroste ještě pro tvou soutrpnost. V tvé lásce, kterou jsi mně projevil,žal můj, již přílišný, se rozmnožil.Jeť láska dým z výparů vzdechových, očištěná, blesk z očí milených,soužína, moře z proudů slzavých, což jiného? Rozšafné šílenství,otravná žluč, strojené cukroví.Buď s bohem! můj.Odcházeje." 

Benvolio: ,,Nechoďte beze mne.A jdete-li, není to upřímné."

Romeo: ,,Ah! já sám sebe ztratil, nejsem zde,to není Romeo, tenť je bůh ví kde. "

Benvolio: ,,Povězte vážně, koho milujete." 

Romeo: ,,Mám vážit žal a povídat?"

Benvolio: ,,Žal vážit? Ne, povězte jen vážně, koho. "

Romeo: ,,Chorému kaž, by závět vážně psal, ty's bídnému jen bídnou radu dal.  Věz tedy, vážně, já miluji ženu." 

Benvolio: ,,Nu, tam jsem cílil v domnění tvé lásky." 

Romeo: ,,Výborný střelec! A miluji krásnou." 

Benvolio: ,,Do cíle krásného se nejspíš trefí." 

Romeo: ,,Ta rána chybila. Kupidův šípjí netknul. Ona má Dianin vtip, cudnosti silnou neproniklou zbranípřed lukem děcka slabého se chrání.Jí nelze lásky slovem obléhat,zrak nesmí hnáti útokem, a zlatusvatokupnému zavírá své lůno, bohatá v kráse, chudobou přec slyne,nebť, jestli umře, s krásou poklad zhyne." 

Benvolio: ,,Což přisáhla na věčné panenství?" 

Romeo: ,,Ba, tropíc marnotratné lakomství, neb krása, v samotě-li opadá,o krásu vše potomstvo okrádá.Překrásná, moudrá jest, moudře překrásná,by měla pro mé zoufalství být šťastná. Ona se slibem lásky odříká,tu zprávu z úst mých živá smrt ti dá. "

Benvolio: ,,Slyš radu mou, zapomeň na ni myslit." 

Romeo: ,,Nauč mě, jak bych myslit zapomněl."

 Benvolio: ,,Dopřej svým zrakům plné svobody, a skoumej jiné krásy." 

Romeo: ,,Na té cestě bych její vzácnost jen tím jasněj spatřil.Líbá-li šťastná larva bílé čelo, myslíme že ta černost krásu skrývá, slepotou poražený nezapomněl na drahý poklad ztraceného světla. Okaž mi ženu krásnou nade vše, co vidím v kráse její leda zprávu, kde čtu, kdo nad ni krásou vyniká. Buď zdráv! Nauč mne jak bych zapomněl."    

***

Celou dobu, každou volnou chvilku co jsem byl na jevišti jsem se snažil dívat do lóže kde by měla být, ale nepřišla. Nebyla tam.

,,Isabel! Není tam..." zavolal jsem na ní jen co jsem viděl, že se ke mě blíží a ona se usmála. Opravdu se na mě teď usmála?

,,Neboj se chlapče, vše se v dobré obrátí." řekla a úsměv jí pořád zkrášloval její vrásčitou tvář.

,,Proč se usmíváte?" 

,,Nemohu snad?" zamračila se, ale hned se zase usmála. Nechápal jsem to, ještě před chvíli se mnou soucítila a teď se mi vysmívá. 

,,Jistě." zamumlal jsem a pročetl si další scénu, čekala mě scéna s Julii, náš polibek. Tedy mě a Charlotty, nemohu z hlavy dostat její nafouknuté rty a jazyk v mém krku. Znovu jsem se oklepal pod tou vzpomínkou jako už mnohokrát předtím.

,,Drž se chlapče. Jdi." popřála mi Isabel a pořád se na mě usmívala, mátlo mě to. 

***

  Romeo: ,,Má ruka nehodná-li znesvětí tu svatou schránku, nábožně hřeším, mé rety, dva poutníci zardělí, zlahodí drsnost tu políbením."

Julie: ,,Poutníče, křivdu činíš ruce své, jež způsobem uctívá nábožným, poutníka sama ruka svatých zve, a poutník líbá ruky podáním."

Romeo: ,,Poutník a svatí také rety mají."

Julie: ,,Jichž užívati smějí k modlitbám."

Romeo: ,,Co ruka, přej, ať rety vykonají. Vyslyš modlitbu, ať nezoufám."

Julie: ,,Bez hnutí bývá svatý uprošen."

Romeo: ,,Bez hnutí stůj, až budu obdařen. Tím s mojich retů snímáš prohřešení."

***

V tu chvíli, v ten moment kdy se naše rty setkaly jsem to věděl, tohle nebyla Charlotta. Andělské rty té kterou jsem líbal mohli patřit jen jediné. Mé Angelice.

♥♥♥

Ahojky :)

Tadáááááááá :) Doufám že jsem vás potěšila :)

♥♥♥