Druhého dne dorazil princ znovu...s pugétem oranžových lilií. Nebudu lhát, nepřekvapilo mě to. Tyto květiny dal i původní Lilith. Ze zvědavosti jsem si vyhledala jejich význam. A hádejte co! Znamenají nenávist. Jak rozkošné. Ale zpět k příběhu, o pár hodin dříve.

-------------------------------------------

Jakmile jsem se ráno probudila, stále jsem byla v těle Lilith. Co se týče mého těla, nevím, co s ním je. Ale zazvonila jsem zvonečkem na nočním stolku a přiběhla Enid. Okamžitě mi pomohla vstát z postele, vyčesala mi vlasy, oblékla do bílé róby, která prý byla momentálním módním výstřelkem, a sdělila mi, že každou chvílí dorazí princ. Hm? Toto v původní novele nebylo. Asi tedy budu moci změnit svůj osud a nezemřít. A pořádně si užít život. 

Do půl hodiny opravdu dorazil princ. Poslala jsem služky ven z pokoje a jakmile se zavřely dveře, zeptala jsem se ho: "Někdo se rozhodl přinést mi květiny, hmm? Ale tvého asistenta tu nikde nevidím." Sladce jsem se usmála, když sevřel čelisti a vytáhl zpoza zad pugét květin. "Ano, přinesl jsem své snoubence květiny, jak se na gentlemana sluší." Přivřela jsem oči a zašklebila jsem se v úsměvu. "No, moc se nesluší přinést ženě, která chce zrušit sňatek květiny, které značí nenávist...a co myslíš tou snoubenkou? Já měla za to, že je chceš zrušit také, ty zásnuby. Nečeká na tebe snad u lesa krásná blondýnka, která čeká, až jí nasadíš prstýnek? Jsem si jistá, že by se spokojila a s prachobyčejnou stužkou..." Ach ano, na tyto výrazy si nikdy nezvyknu, tak skvělý pocit to byl, sledovat jeho oči jak se mění z nenávisti na nechápavost a poté na hrůzu a opět zpátky, jako by se nic nestalo. Ale v hlase bylo stále slyšet rozrušení, když promluvil. "Nemám nejmenší ponětí, o čem tu mluvíš, Lilith. Nejsi nemocná?" "Pro vás komtesa Bland, princi. A ne, nejsem nemocna. Ale jestli opravdu nevíte, o kom mluvím, nejspíše byste se měl jít nechat vyšetřit. Protože právě v tuto chvíli..." pohlédla jsem na své zápěstí jako bych tam měla hodinky, "...je vaše milá milenka u mých vrat. Shání se po vás. Jaká škoda, kdyby ji našli mnichové a přivedli ji ke Svaté, aby za ni promlouvala, že? Protože pak by vám nezbyla žádná milenka, ani snoubenka, a ani tajná zbraň..." Zasmála jsem se zvučným smíchem Lilithina hlasu. "A jaká to náhoda, že právě dnes sem míří jeden můj léčitel..." Jakmile jsem to řekla, šok v jeho očích vystřídal strach a hnal se ze dveří. "Ach, kdybys jen věděl, jaká je to zábava..."

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Ano, byla to dlouhá doba...a přestože tento příběh moc lidí nečte,🥲rozhodla jsem se tuto kapitolku napsat jedné hodné duši, které se tento příběh líbí.🤗Snad se ti líbí i nadále.

-Míša💕