„No konečně," odfrkla si Mája a prudce svého bratra odstrčila stranou. „Už jsem se začínala bát, že mě tu necháš přes celou noc... Ty hajzle! Chtěl jsi všechno pro sebe, co?"

„Ono není moc o co stát..." ošil se Jenda.

„Jak to myslíš?" nadzvedla dívka podezřívavě obočí.

„Ta babka nás podělala."

„To tak! Určitě sis všechen perník někam schoval a teď si myslíš, že ti to projde! To víš že jo!"

„Ne, vážně," zajíkal se Jenda. „Měl jsem to v plánu, ale když jsem odkryl ubrousek, došlo mi, že by to bylo zbytečný."

Mája jen zavrtěla hlavou a přistoupila ke košíku. Když spatřila jeho obsah, malátně dosedla na postel a nejméně minutu zírala na protější stěnu.

„Vidíš? Já ti to říkal."

„A já ti zas říkala, že se mi tohle celý nějak nezdá! Kdybys mě poslouchal, nemuseli bychom ze sebe celej den dělat debily pro pár kousků sušenek s polevou!"

„Fajn! Víš co? Měla jsi pravdu! Seš teď spokojená?"

„Vlastně vím, čím bys to mohl napravit," zamyslela se Mája. „Neříkal jsi, žes tý babce štípl nějaký kousky z její laboratorní sady?"

„A ty myslíš, že bych dokázal uvařit perník?"

Dívka se začala hlasitě chechtat. „To sotva, kamaráde. Nenech se vysmát. Chci tím povědět, že všechno tohle je tvoje vina. A mě by nesmírně pobavilo, kdybys jí všechno to náčiní přinesl zpátky a omluvil se."

„Tak na to zapomeň!" zvolal Jenda. „Vždyť mě zabije."

„Vidíš? Samý výhody," zašklebila se jeho sestra. „Tak šup šup, než ti vymyslím něco ještě horšího."

A tak se oba sourozenci vydali zpět, k jim už poměrně známé chaloupce.

Tentokrát na dveře pro jistotu zaklepala Mája. Poté byly slyšet jen blížící se kroky zevnitř a za chvíli se před nimi zjevila stařenka v celé své obezitě.

„Zapomněli jste si něco, děti?" optala se ježibaba. „A jak vám chutnaly perníčky?"

„Zapomněli, nechutnaly!" vyhrkl Jenda. „Teda... přesně naopak!"

„Můj bratr vám chce sdělit, že si k sobě při úklidu omylem přibalil i nějaké vaše věci," vysvětlila Mája. „Tak vám je jdeme vrátit. A perníčky jsme popravdě ještě neměli."

„Ale copak?" zamračila se stařenka. „Copak nemáte rádi perník? Nevadí, můžu vám dát i něco jiného."

„A co byste tak měla?" odvážil se Jenda k otázce.

„Inu, právě jsem dovařila čaj z lysohlávek a jdu se pustit do přípravy lektvaru na uhry..."