Jakmile Mája zametla i ten poslední drobeček a Jenda se do chalupy vrátil s nůší plnou dřeva, ježibaba jim věnovala dvouzubý úsměv.

„Ačkoliv jste se ze začátku netvářili jako velcí pracanti a tenhle nekňuba (stařenka ukázala rosolovitou rukou na Jendu) mě hrubě udeřil, splnili jste vše, co jsem po vás požadovala. Pravděpodobně už jen čekáte na svou výplatu, nemám pravdu?"

Chlapci zazářily oči a i Mája musela uznat, že by odměnu namouduši uvítala.

„Nuže, berte si, děti moje!" zvolala ježibaba a položila před sourozence na stůl proutěný košík přikrytý ubrouskem.

„Paráda," vyhrkl Jenda, hbitě popadl koš, zamával na rozloučenou a vyřítil se ze dveří.

„Kam tak spěcháš?" křičela dívka, snažíc se dohonit svého bratra. „To se ani nepodíváme?"

„Budeme si to muset nechat na doma," dostal ze sebe chlapec skrz zběsilé výdechy a nádechy. „Když se nedívala, štípl jsem jí nějaký náčiní a zrovna dvakrát nepotřebuju, aby to zjistila."

„Super," zasmála se ironicky Mája. „Přes to všechno, co se stalo, nás nechala udělat práci a dala nám, co slíbila. Mohli jsme k ní chodit pravidelně, ale kvůli tobě máme po srandě."

„Neber to zas tak tragicky, Máňo. V tom koši toho bude až až! Nejsi snad ráda, že máme po starostech? Nebejt mý pohotový reakce, měli bychom určitě míň! Tak nepruď a pojď už!"

Bez dalších slov se sourozenci vydali směrem k panelovému domu, který mohli nazývat svým skromným příbytkem.

„Už se nemůžu dočkat, už se nemůžu dočkat," opakoval stále dokola Jenda, zatímco po schodech stoupali vstříc bytu. „Dnešek bude totálně jinde, Máňo!"

„Seš jako malej," ušklíbla se dívka, ač i ona už začínala mít chutě.

„A mladší mají přednost!" vyhrkl její bratr, popoběhl po schodech na další patro a jal se odemykat dveře.

Jakmile vklouzl do bytu, zabouchl za sebou a složil se společně s nadílkou na postel.

A je to. Máňa zůstala odříznutá, on se může v klidu podívat, co všechno jim babka nachystala a popřípadě si polovinu úlovku někam zašantročit. Sestře pak může nakecat, že tam byla jen ta půlka a bude si ujíždět dvojnásobně tolik.

Jendovy zlotřilé plány však byly překaženy hned poté, co z košíku strhl ubrousek.

Z bytu sourozenců se v ten samý okamžik ozval výkřik plný bolesti a utrpení.