Mája nad Jendovými slovy nevěřícně zakroutila hlavou.

„Věděla jsem, že jsi parchant, ale že až takovej? Měl by ses stydět!"

„Stydím se, až se z toho do pekla propadám," uchechtl se chlapec. „Ale stydět se můžeme buď teď, s neustálou chutí na perník anebo později doma, kdy si budeme moct dát do nosu."

„Něco na tom bude," musela uznat dívka. „Ale stejně seš parchant."

„Pokusím se s tím nějak žít," ušklíbl se Jenda. „No nic, keců bylo dost, jdeme dovnitř."

Sourozenci obešli stařenku ležící na zemi a jali se prozkoumávat chaloupku. Interiér nebyl o mnoho vábnější než venek obydlí. Smrdělo to tu takřka totožně a na zemi se kromě prachu povaloval i nespočet hmyzu a jakýchsi drobků.

„Říkal jsem ti, že tady vaří!" vykřikl chlapec a ukázal na soupravu kotlíků, baněk a zkumavek, které vévodily zadní části chaloupky.

„Fajn, měl jsi pravdu," zašklebila se Mája, celá otrávená z toho, že musela uznat svou chybu. „Ale stále tu nevidím žádný výsledky. K čemu nám bude rozdělaná práce? Já to vařit neumím a pokud vím, tys z chemie propadal už na základce."

„Kde jinde bych z ní mohl propadat, když mám jenom základku, ty chytráku?" namítl Jenda vítězoslavně. „Určitě tady bude mít nějaký zásoby. Přeci s tím nezačala včera. Zkus prozkoumat blíž tu laboratoř, já se podívám po skříních."

Dívka mlčky přikývla a dala se do práce. Krom několika havraních per, odstřižených nehtů a něčeho, co až nepříjemně připomínalo ušní maz, nenašla vůbec nic.

„Hustý, ona má tady i buchny! A čistý," zajásal Jenda s nadšením v hlase.

„To mám na cukrovku, ty nevzdělanče!" ozvalo se zpoza přivřených dveří.

„A kruci, babka vstala z mrtvých!" vyjekl hoch. „Máňo, padáme!"

„Ani nápad!“ štěkla ježibaba, která v ten moment začala zvedat své bachraté tělo ze země a a neohrabaně si pucovala hábit plný drobků. „Vy mi to tady teď pomůžete uklidit do posledního smítka nebo vás oba dva zabiju!" blafovala.

Ve skutečnosti nedovedla zabít ani zajíce. I z toho důvodu byla odkázána na sladkosti, které jí rostly po domku a sem tam na nějaké bylinky, když v lese byly k pohledání.

Toto však sourozenci nevěděli a nezbývalo jim tak nic jiného, než jen opatrně přikývnout a doufat, že jim úklid zachrání kejhák.