Když jsem vešla do třídy tak kamarádka už seděla na svém místě a něco si psala to svého sešitu.

Sedla jsem si vedle ní.  ,,Ahoj El," pozdravila jsem ji.  ,,Ahoj..." chvíli na mě civěla.  ,,Jsi bledá..."

Sedla jsem si vedle ní.  ,,To ty léky," odpověděla jsem a usmála se.  ,,Opravdu ti nic není?" zeptala se zděšeně El.  ,,Nic mi není, ale nebudu moct cvičit. Prý to není nic vážného můžu stále chodit do školy a civět na kluky, který se mi líbí."

,,Jako například na Sama, že jo?" zeptala se kamarádka a otočila se na Sama.  ,,Ne!" vykřikla jsem. 

Když jsem vykřikla tak se na mě Sam podíval.  Otočila jsem se zpět a dělala, že se nic nestalo.  ,,Musela jsi tak křičet?" zeptala se El.  ,,Ne nemusela, ale když ty si stále myslíš, že se mi líbí...nelíbí se mi opravdu ne!"

***

Blížila se před poslední hodina a mě se udělalo zle, ale neřekla jsem to ani El.  Byla přestávka  a tak jsem šla na záchod, protože se mi spustila krev z nosu.

Přitlačila jsem si kapesník k nosu a snažila se to nějak zastavit. Tohle bylo poprvé, za poslední dva týdny.  To ano bylo mi zle, ale ne až takhle. 

Když se mi krev zastavila tak jsem se vrátila do třídy.  Těžce jsem si sedla do lavice a předstírala, že mi nic není.

***

Zazvonilo na hodinu a když učitelka vyšla tak hned oznámila, že zkouší a zrovna u tabule k mému neštěstí jsem první já.

,,Veroniko..." vyzvala mě a já pomalu vstala motala se mi hlava, ale došla jsem ke stolu.

Zbývala poslední otázka a mě už bylo tak zle, že jsem měla co dělat se udržet na nohou.  ,,Můžu si už sednout paní učitelko?"

,,Ty už to snad nevydržíš!?  Poslední otázka pak můžeš!" řekla rázně a hledala poslední otázku v sešitě.  ,,Prosím vy to nechápete..." v tu chvíli jsem se složila k zemi.

,,Verčo!"

,,Zavolajte zachráňku!" zaslechla jsem slovenský přízvuk, poznala jsem Samův hlas a pak už nic.  Jen ticho a pískání v uších.