Čekal jsem na tom samém místě jako minule. Nemohl jsem se dočkat. Včerejšek byl pro mě tak skvělý. Díky ní můžu utéct pryč z reálného života.

Ale dnešní den byl jiný. Nepřišla, bylo krátce před zvoněním a ona nikde.

Věděl jsem, kde jí najdu. Tak jsem se vykašlal na školu a běžel na to místo, kde jsme se potkali.

Neviděl jsem jí. Neseděla tam. Moje srdce se skoro zastavilo. Myslel jsem, že tam bude...bude na mě čekat.

Sedl jsem si na lavičku a hleděl do blba.

***

Nepřišla už týden měl jsem o ní strach, a tak jsem před dveřmi do školy zastavil Sama. Přitlačil jsem ho na zeď. ,,Čo po mě chceš?!"

,,Kde je!?" vykřikl jsem.

,,Neviem o kom hovoríš!" ,,Ty moc dobře víš o kom mluvím. Je to holka, který jsi dělal zlé už od té doby co jsi přišel. Tak kde je?!"

,,Nepomôžem ti ju hľadať. Nájdi si ju sám!" vykřikl Sam. Nemohl jsem to vydržet byl jsem na něho naštvaný, a tak jsem ho strhl na zem.

Začala rvačka žáci co procházeli,okolo nás se radši vyhíbali nechtěli s tím nic mít. Samovi se mu povedlo mi dát několik ran, ale nakonec jsem ho přepral a on se nemohl bránit. Byl jsem silnější.

,,Tak kde je!" křičel jsem, při tom co jsem mu sázel jednu ránu, za druhou.

,,Prosím...už dosť..." řekl Sam a kryl si svůj zarkvácený obličej. Pomalu jsem se od něho vstal a zůstal na kolenou.

,,Co...jsem to udělal..." řekl jsem s chvějícím se hlasem. Pak jsem se podíval na krvavé pěsti.

Sam pomalu vstal. ,,Budem si sťažovať! Vyhodí ťa!" Samův hlas jsem nevnímal. Vnímal jsem jen to co se, ze mě teď stalo. Stalo se, ze mě to co jsem nechtěl.

Stal se, ze mě můj otec. Pomalu jsem vstal a radsi odešel, ze školního areálu.

***

Došel jsem, až k lavičce, kde vždy sedávala ona. Dneska tam seděla. Znovu brečela, ale já k ní nemohl jít, ne takhle.

Zřejmě by byla i naštvaná, kdybych za ní takhle přišel. A tak jsem si sedl do trávy kousek dál a hleděl na ní.

Ahoj omlouvám se, že nevyšla kapitola a že vychází, až teď. Neměla jsem čas, protože jsem si volala s jednou nejmenovanou osobou.