Bylo pondělní ráno stála jsem na zastávce a čekala na bus, který mě odveze zpět do toho pekla.  Zase škola...zase musím hledět na Sama. 

Autobus zastavil, chtěla jsem nastoupit,ale někdo mě chytil za rukáv a stáhl mě.  Otočila jsem se na něho. 

Jeho výraznou vůni, bych poznala i mezi davem lidí.  Byl to Sam kluk, kterého jsem opravu nemusela.

,,Snažil som sa byť na tebe milý!  Ale ty nie!  Hele chcel som len doučovanie...neviem čo na tom nechápeš! Si len namyslená krava, ktorá si neváži toho čo pro ňu chalan robí! Vieš čo!?  Choď nekam..."

Po mé tváři začali téct slzy.  Opravdu jsem byla tak citlivá, že i tyhle slova mě dokázali rozplakat.  Byla jsem děsná citlivka.

,,Prosím...přestaň!"

,,S čím?!  Nič nerobím. Len má poslúchaj. -Sam mě chytil hrubě za ruku.-  Nepleť sa medzi mňa a moje kamaráty!"

,,Prosím...pusť mě bolí to!" vykřikla jsem.  Sam pustil mojí ruku a pak nastoupil do autobusu. Pak jsem nastoupila i já, ale sedla jsem si co nejdál od Sama.

Někdy jsem si říkala jestli ten zármutek po jeho otci nevybijí na mě.  Od té doby co jeho otce srazilo auto tak se chová...tak jak se chová. 

***

Sedla jsem si ke stolu a sundala svoji mikinu, kterou jsem měla celou dobu na sobě. Milovala jsem tu mikinu, protože mi jí kupovala matka k šestnáctinám.

Ze zadní lavice se ozval smích.  Sam mě ignoroval i přesto, že na mě upozorňovali spolužačky, u kterých ty posměšky byli slyšet, až ke mě.

A né,že tich posměšků bylo málo.  Bylo jich víc než dost.  Bylo to kvůli Ell, která musela říct všechno co jsme prožili.

Po chvíli jsem prudce vstala a vydala se k  ním. ,,Hele citlivka přišla..." prohodila tiše Ella,ale Sam jí nevěnoval žádnou reakci.

,,Čo chceš!? Nemáme si čo povedať. A holky nechaj byť!" vykřikl Sam. 

,,Jsi kretén!" vykřikla jsem,tohle jsem po něm nechtěla zakřičet,ale v tu chvíli jsem prostě nevěděla co říkám. ,,No počkať...s kým si myslíš, že hovoríš?!"

,,S děvkařem..." řekla jsem.  Sam se v tu chvíli posadil.  Zřejmě už neměl co říct. Tak jsem se jen otočila a šla si na svoje místo.  ,, Nemysli si ktoviečo! Ešte sme spolu neskončili!"

Možná jsem to přehnala a později toho budu litovat, ale v tu chvíli mi bylo skvěle.  Postavila jsem se klukovi, kterého nenávidím a který se mi snaží zničit život.