,,Kdo to může být!?" zakřičela jsem přes celý barák a otevřela dveře.  ,,To som len já..." řekl Sam.  ,,Pôjdeš so mnou von?"

Zavrtěla jsem hlavou a chtěla zavřít dveře, ale Sam mi mezi dveře strčil nohu.

,,Nie...to nerob vieš, že to nemám rad..." řekl Sam a mírně se zamračil.  ,,Odejdi!" vyjekla jsem a rozhodila ruce. 

,,Písal som ti, že se s tebou chcú porozprávať. Tak me prosím ťa poslúchaj..."

,,Poslouchám..." řekla jsem a zkřížila ruce na prsou.  Sam začal vyprávět a já ho pozorně poslouchala, i když jsem měla tu chuť teď vypnout mozek a přestat poslouchat.

,,No a takhle to bolo..."  dořekl Sam. 

,,A to ti mam jako věřit Same?! Prosím už mě nech být. Řekl jsi to co jsi potřeboval tak teď vypadni!" vykřikla jsem a otevřela mu dveře. 

,,Fajn...tak ahoj ve škole..." řekl a vyšel ze dveří, pak se prudce otočil.

,,Chcem od teba do..." jeho slova přerušili dveře, které jsem v tu chvíli zavřela.

Nechtěla jsem s ním nic mít.

Jen to jak si povídá s těma holkama, který já osobně nenávidím.  A pokud jde o Ell.  Tak tu nenávidím na sto deset procent.

Můj mobil mi poslal upozornění, že mi někdo napsal byl to Sam.  ,,Ahoj máš čas?"

,,Na co?" odepsala jsem mu.  ,,Chcem doučovanie...z Češtiny."

,,Teď nemám čas. Najdi si náhradu. Slavnej děvkaři..." odepsala jsem mu a položila mobil vedle sebe.  Vůbec nic jsem k němu necítila.

Jeho chování bylo nesnesitelné.  A ikdyž mu před pár týdny umřel otec tak se chová pořád stejně. 

Nenáviděla jsem na něm všechno. Jeho úsměv, jeho oči...jeho vlasy.  Svým chováním mi připomínal nevlastního otce, který si myslel, že může být všechno.

Ale takhle to nefunguje.  Můj nevlastní otec uměl jen dělat bordel a v tom je Sam výjimka.