Hnědovláska pečlivě složila dopis zpátky do obálky a spokojeně se napila kávy. Poslední dílky puzzle konečně zapadly do sebe a oni budou moci nadobro hodit všechno za hlavy. Všichni. 

 „Mami, pojď honem!" přiběhl do kuchyně s křikem Charlie a okamžitě ji za ruku začal tahat do obýváku. 

 Hermiona se nad tím musela zasmát. Bylo fajn vidět, že se některé věci nezměnily, i když už mu bylo nějakou dobu pět let. Upřímně, docela to ocenila, protože jinak nějak extra dobře nezvládla, že její chlapeček tak rychle roste. Za chvíli už půjde do školy a jen při té představě, že ho nebude mít celý den doma, se jí chtělo plakat. 

 „Ta-dá!" vykřikl radostně Blaise, když došli do obýváku a Hermioně se nad scénou, kterou uviděla, chtělo plakat zase o něco víc. 

 Místo toho zalapala překvapeně po dechu, zatímco se snažila udržet slzy uvnitř. „Tady je někdo moc šikovný," rozplývala se a posadila se na zem vedle svého muže. 

 „Mama!" vykvíkl nejmladší člen jejich rodiny a sice Jasmine Zabiniová, která jejich životy obohacovala již deset měsíců. 

 A právě se prvně postavila. 

 „Musíme těm našim dětem říct, že už mají zakázáno dospívat," popotáhla a s úsměvem si vzala Jasmine do náruče. 

 „Hermiono, lásko, Jasmine není ještě ani jeden rok a Charliemu bylo pět," poznamenal se škádlivým úsměvem. 

 Což jí nemusel připomínat, protože až moc živě si pamatovala jeho poslední oslavu narozenin. Když mu byli čtyři, poštěstilo se mu a dostal k narozeninám dárek, který si údajně tolik přál rok předtím. Bylo mu oznámeno, že se brzy stane starším bráchou a on tak nějak očekával, že na své páté narozeniny dostane stejný dárek. 

 „Chacha!" zažvatlala jejich malá princezna, a tak ji Hermiona položila na zem, aby si mohla dolézt za Charliem. 

 „Neříkej, že ti nevadí, jak rychle rostou," zašeptala, čímž navázala na jejich předchozí konverzaci. 

 „Hm, možná bychom si měli pořídit další," šeptl nazpět a než stihla něco namítnout, už ležela pod ním. 

 „Blaisi!" zasmála se, přičemž mu trochu zatlačila do ramenou. 

 „Já vím, to si mám nechat za zavřené dveře," ušklíbl se a věnoval jí jednu rychlou pusu, než se posadil a podal jí ruku, aby jí pomohl se taktéž posadit. 

 Hermiona se posadila mezi jeho nohy a opřela se mu zády u hruď. Blaise ji okamžitě objal a oba si užívali pohled na jejich dvě děti, jak si spolu hrají. Bylo naprosto neuvěřitelné, jak pozorný Charlie ke své malé sestřičce byl. 

 „Psal Draco," řekla po chvíli ticha. 

 „Copak?" zeptal se Blaise, neboť jejich blonďatý kamarád měl ve zvyku psát, jen když se něco stalo. 

 „Vrací se s Astorií do Anglie," odpověděla a pečlivě čekala na jeho reakci. Byla si téměř na devadesát devět procent jistá, že už to Draco s Blaisem napravil, ale člověk nikdy neví. 

 Prvně se viděli na svatbě Theodora a Daphné, a no, nebylo to úplně srdceryvné shledání, ale oba se ten den snažili kvůli Theovi. Po svatbě proběhla výměna celých dvou dopisů, z každé strany jeden, a když se pak viděli na Charlieho čtvrtých narozeninách, věci se zdály být o poznání lepší. Měla podezření, že Blaisee dost obměkčilo její těhotenství a to, že Draco začal chodit s Astorií taky dost pomohlo. Od té doby už to šlo poměrně hladce. Pomalu, ale hladce. 

 „Už bylo načase, nemyslíš? Ještě chvíli a možná by mě i přesvědčil, že se mu ve Francii líbí," řekl zcela odlehčeně a z Hermioniných ramen zmizely poslední starosti, o kterých ani nevěděla, že má. 

 „A má překvapení, takže si myslím, že brzy půjdeme na další svatbu," oznámila mu své tušení. 

 „Dokážeš si představit Jasmine v jedněch z těch roztomilých družičkovských šatech? Chudák Astorie, naše dcera ukradne všechnu pozornost na sebe," uchechtl se. 

 Hnědovláska se zeširoka usmála. Naštěstí Blaise už nezpochybňoval, jak úžasný otec byl, ale když se dozvěděli, že budou mít holčičku, začal i tak trochu panikařit. Bál se, že to s holkou nebude umět, když je zvyklý na kluka, ale přesně jak si Hermiona myslela, Jasmie se velmi rychle stala středobodem jeho vesmíru. Věděla, že bude mít hodně práce s tím, aby zabránila Blaisovi v tom, aby ji nerozmazlil. Stačilo, že to stále dělala Charlotte. Ta byla naprosto nadšená z toho, že měla další vnouče, za které může utrácet své peníze. 

 „Jsi vážně roztomilý, ale budu tě toho muset nějak zbavit, protože je mi jasné, že až začne mluvit a žádat věci, ve všem jí vyhovíš," dobírala si ho. 

 Blaise zalapal po dechu. „No dovol! Děláš, jako bych snad Charliemu vyhověl ve všem oč mě kdy žádal," řekl s hraným dotčením. 

 „To sice ne, ale Charlie není tatínkova princezna, že ne?" 

 „To opravdu není. Je to spíš maminčin chlapeček," vrátil jí to. 

 Hermiona si povzdechla, ale zasmála se. „Tady jsi mě dostal." 

 Blaise jí věnoval polibek do vlasů. „Nic si z toho nedělej, prostě jsme stvořili ty dvě nejúžasnější osůbky, které jsme mohli," zašeptal. 

 Přikývla. „Hlavně to neříkej před Ginny, víš jak je na Jamese fixovaná. A teď, když se narodil Albus, je to skoro až nesnesitelné. Možná by se měla vrátit do práce, famfrpál jí musí hrozně chybět."

 „A nejsou všichni rodiče takoví?" 

 „Asi ano. Nemůžu ji vinit, kluci jsou opravdu úžasní," rozplývala se, když si vzpomněla na jejich dva synovce. 

 Blaise se za jejími zády na chvíli odmlčel, aby popřemýšlel o jejích slovech. „Tobě práce chybí?" 

 „To víš, že ano, ale nikde bych nebyla radši než teď tady s vámi," ujistila jej. 

 „Ale víš, že kdybys se chtěla zase na částečný úvazek vrátit, tak bychom to nějak vymysleli, že ano? Mohl bych chodit do práce méně," navrhl, protože by byl nerad, aby ji od něčeho držel. 

 „Ještě méně, než teď?" podivila se. 

 Její muž se totiž doopravdy chtěl vyvarovat stejnému konci jejich manželství, a tak svou pracovní dobu omezil jen na nezbytně nutnou. 

 Blaise ji chytl pod bradou a otočil jí hlavou tak, aby na něj viděla. „Nic pro mě není důležitějšího než ty a děti," řekl s pohledem upřeným do jejích očí. 

  „Já to přece vím," hlesla něžně a přitáhla si jej do krátkého polibku, než se k němu otočila znovu zády, aby se na něm mohla uvelebit. „Ale opravdu to není nutné. Vrátím se do práce, až bude Jasmine větší."

 „Cokoliv si budeš přát."

 Hermiona zavřela oči, aby si plně užila tento moment, protože věděla, že Blaise nemluví jen o práci. Po celém tom fiasku s rozvodem, kdy si myslela, že už ji nemiluje, někdy stále nemohla uvěřit tomu, že tu dnes byla. Protože dnes už věděla, že by pro ni Blaise Zabini udělal cokoliv si bude přát, stejně jako ona pro něj. 

 Její pohádka totiž byla skutečná. A to, co považovala za její konec bylo jen pár pochmurných kapitol. 

 „Miluju tě, Blaisi Zabini," usmála se, i když to nemohl vidět. 

 „A já miluju tebe, Hermiono Zabiniová, ani nevíš, jak moc," zachraptěl a věnoval jí další polibek do vlasů. 

•••

Doufám, že jste se při čtení epilogu rozplývali stejně jako já! 🥺

Tak jo, upřímně? Nevěřila jsem, že to dokážu dotáhnout do konce, věděla jsem jen to, že bych chtěla zkusit napsat blamione a dostala malý nápad, že se rozvedou a Hermiona si začne s Dracem, ale to bylo vše. Trvalo mi to neskutečně dlouho, ale jsem hrozně ráda, že jsem to dotáhla, protože to zkrátka úplně miluju. 🖤

A jelikož jsem chtěla psát blamione, bylo od začátku rozhodnuto, že Hermiona skončí s Blaisem, protože v tomto vesmíru jsou zkrátka endgame. Naladila jsem se na to tak moc, že se mi dramione psalo strašně těžko a bojím se, že to bylo vidět, ale jelikož někteří z vás opravdu hodně bojovali za Draca, mám naději, že to přece jen šlo. Přiznám se, že se do toho měli zaplést ještě víc, ale během psaní to prostě nešlo, protože moje srdce patřilo v tomto příběhu Blaisovi, stejně jako to Hermionino. 

Doufám, že nejste s koncem příliš zklamaní. Budu ráda, když mi dáte vědět, jak se vám to celé líbilo. 

A možná zas někdy na viděnou! 🖤