„Když někoho miluješ, pomiluj ho. Když ho miluješ hodně, ožeň se s ním. A když ho miluješ doopravdy, tak uteč."

 - neznámý autor

☆

 Hermiona si užila poněkud klidné dopoledne. Když si uvědomila, že byla po tolika letech konečně ráda za samotu, měla z toho takovou radost, že ani nepřemýšlela nad rozhovorem, který s Dracem ráno vedli. Bylo to zvláštní. Nevěděla, o čem včera s Theodorem mluvil, ale byla za jejich hádku docela ráda. Ne, že by chtěla, aby byli rozhádaní, to ne. Ale ať se stalo cokoliv, pomohlo jí to konečně otevřít oči. Dodalo jí to potřebnou sílu s tím konečně přestat. Alespoň v to věřila, nemohla vědět, jestli bude stejně silná, až dojde na dalších setkání s blonďatým mužem.

 Nyní sledovala, jak Charlie odběhl na hřiště a její srdce se zatřepotalo štěstím. Pocit štěstí jí vydržel jen pár sekund, než koutkem oka zahlédla, jak vedle ní Blaise nervózně přešlapuje. Po obědě mu poslala dopis, jestli by se nemohli sejít v parku, když bylo dnes tak krásné počasí, a on souhlasil.

 „Klidně tu s námi zůstaň, pokud nemáš práci," navrhla mu skoro šeptem a věnovala mu pohled. Nechtěla ho tu držet, pokud tu nechtěl být, ale byla neděle a on by si měl vážně od té práce odpočinout. Navíc musela začít pracovat na tom, jak být jeho dobrou kamarádkou. A tentokrát doopravdy. Milovala jej příliš mnoho na to, aby ho ve svém životě neměla vůbec.

 Blaise ještě pár vteřin pozoroval jejich syna, který si začal hrát na pískovišti, než se podíval na svou bývalou ženu. Sledovala jej s nadějí v očích a on ji nedokázal odmítnout. „Pravděpodobně bych se měl vrátit k práci, ale volnou neděli už jsem neměl ani nepamatuji," řekl s menším úsměvem, přičemž mu neuniklo, že se jí po jeho odpovědi ulevilo. Znamenalo to snad, že s ním chtěla trávit čas? S člověkem, který jí tolik ublížil? Tato myšlenka ho malinko vyvedla z míry a on si hned vzpomněl na matčina slova o tom, že jej Hermiona stále miluje.

 „Užili jste si to spolu o víkendu?" zeptala se taktéž s úsměvem, zatímco svůj pohled přesunula zpět na Charlieho.

 „Odpověď znáš," řekl a i on pohledem zabloudil k jejich synovi. Čas s Charliem si vždy užil. Když mu tehdy Hermiona oznámila, že je těhotná, zpanikařil. Nevěděl, jestli dokáže být otcem. Úspěch pro něj vůbec bylo, že se oženil s ženou, kterou miluje. Celých devět měsíců pro něj bylo peklem. Snažil se stát Hermioně po boku, zatímco uvnitř své hlavy vedl bitvu o tom, jestli by nebylo lepší, kdyby je opustil. Což samozřejmě neudělal a ještě dnes za to děkoval Merlinovi, protože když si poprvé pochoval Charlieho, všechny jeho pochyby se rozplynuly.

 Hermionin úsměv se rozšířil. „Znám," zamumlala vesele.

 „Nechceš někdy zajít na večeři?" vyhrkl dřív, než si stihl promyslet na co se jí to vlastně ptá. „Jako přátelé?" dodal rychle a rozpačitě sklopil pohled k zemi. Nevěděl, proč se jí na to zeptal, ale když ji sledoval, jak s úsměvem pozoruje Charlieho, nemohl jinak. Byl příliš slabý, když se jednalo o ni.

 „To bych ráda, ale mám lepší nápad. Proč se nestavíš u mě a já uvařím?" navrhla.

 „Báječný nápad, ani nevíš, jak mi tvé vaření chybí," zazubil se na ni a oddechl si, že jeho nepromyšlená otázka neskončila fiaskem.

 „Takže takhle to je, vzal jsi si mě, jen kvůli tomu, jak vařím," poškádlila jej.

 „Nejen kvůli tomu, ale přiznávám, že to hrálo důležitou roli," řekl zcela vážným hlasem, ale na tváři se mu objevil pobavený úsměv.

 Hnědovláska se nad jeho slovy zasmála a úspěšně ignorovala malé píchnutí u srdce. Chtěla mu odpovědět něco vtipného, ale bohužel ji nic nenapadlo, a tak byla ráda, když byl jejich rozhovor přerušen příchozí osobou.

 „To je krásný pohled pro mé oči," řekl místo pozdravu hnědovlasý mladík.

 „Theo!" vykřikla překvapeně Hermiona a ve vteřině jej objala.

 Theodore jí objetí opětoval, a když se odtáhl, podíval se na Blaise s úšklebkem na tváři. „Měli jsme se ve tři sejít, ale asi jsi zapomněl, když nejsi doma. Naštěstí jsem se rozhodl pro procházku, a tak jsem vás tu zahlédl," vysvětlil své zjevení na dětském hřišti. „Nemohu tě samozřejmě vinit, kamaráde, taky bych radši trávil čas ve společnosti své krásné ženy."

 „Jen se rozloučím s Charliem a můžeme jít!" sdělil mu rychle Blaise a věnoval mu varovný pohled, než se rozešel ke svému synovi.

 Hermiona jeho prohlášení nebrala nějak vážně. Takový už Theo zkrátka byl. Ze zmijozelské trojice se zdál být nejvyspělejší a nejvážnější, ale když strávíte tolik let po boku Draca a Blaise, pár jejich vlastností se k vám uchytí, ať chcete, nebo ne. Ona tím byla dobrým příkladem.

 „Jak dlouho zůstáváš?" zeptala se, aby tam nestáli jen tak v tichosti a upřela na něj svou veškerou pozornost, když byl teď Blaise u Charlieho.

 „Původně jsem měl zůstat pár dní, ale vzhledem k určitým událostem se dnes vracím do Francie," odpověděl jí a jeho vážný postoj byl zpět.

 „Je to kvůli té hádce s Dracem?" povzdechla si. Muselo to být opravdu dost špatné, když se kvůli tomu rozhodl vrátit domů dřív.

 Theodore přikývl. „Nemůžu tu zůstat a sledovat, jak to špatně skončí. Že nemá Draco rozum, to víme všichni a už dlouho, ale od tebe jsem čekal něco lepšího," šeptl. Sice stáli od Blaise daleko, ale byl by nerad, kdyby jejich rozhovor náhodou zaslechl.

 „Já vím," zašeptala zahanbeně. „Napravím to, Theo. Ani já nechci, aby to skončilo špatně."

 „Bojím se, že na to už je pozdě," oznámil jí sklíčeně, ale pak se usmál, protože se k nim blížil Blaise s Charliem. „Můj oblíbený Zabini!" pozdravil malého chlapce a když k němu Charlie natáhl ruce, vzal si jej do náruče.

 „Víš, že dokud jsem si tě nevzal, byl jsem všech oblíbený Zabini já?" informoval Blaise tiše Hermionu, když začal Charlie Theovi vyprávět o všech svých hračkách.

 Hermiona nad tím protočila oči. „Chudáčku."

 Blaise se zasmál, načež přesunul svou pozornost na Thea s Charliem. „Tak jo, šampióne, čas propustit strýčka Thea ze svých spárů."

 „Už musíš jít?" zeptal se sklesle a ohrnul spodní ret.

 „Bohužel ano, ale budu myslet na to, abych si do Londýna udělal zase brzy návštěvu, ano? A vynahradím si na tebe spoustu času," slíbil mu Theodore.

 „Budeš tu na moje nalozeniny?" chtěl vědět Charlie.

 „To bych si nenechal ujít! A vezmu s sebou i svou kamarádku, souhlasíš?"

 „Tu blonďatou?" vyzvídal malý Zabini, kterému z obličeje zmizel smutný výraz, když mu Theo slíbil, že dorazí na jeho oslavu narozenin.

 „Přesně tu," potvrdil Theodore a položil Charlieho na zem. Ten mu už jen zamával a zase si odběhl hrát na hřiště.

 „Ráda jsem tě viděla, Theo, hádám, že se uvidíme na Charlieho oslavě. Pošlu ti dopis, až budu vědět přesnější informace," rozloučila se s ním a znovu jej objala. „A my dva si napíšeme ohledně té večeře," řekla Blaiseovi a odešla za Charliem na písek.

 „Tak večeře?" podivil se Theodore a lehce do svého kamaráda šťouchl, neboť pohledem stále visel na Hermioně.

 Blaise zaúpěl. „Nezačínej a pojď," odsekl a rozešel se pryč.