„Každá veselá láska je smutná, neboť láska je jako celý svět - je sice hořká, ale sladce chutná."

 - Jaroslav Seifert

☆

Blaise za posledních pár hodin vystřídal tolik emocí, jako snad nikdy za celý svůj život. To, co se právě dozvěděl... Bolest, kterou pocítil po jejím přiznání se nedala ani popsat slovy. Jistě, vědomí, že s někým něco měla bolelo, ale měla pravdu. Nešlo ani tak o to, že spala s jiným, jako o to s kým spala, protože tohle byla vícemně dvojnásobná zrada. Nemohl ji vinit, že měla románek, ale rozhodně ji mohl vinit z toho, že ho měla s Dracem.

Vstal ze židle tak urputně až zavrzala a on hned zalétl pohledem k Charliemu, jestli ho to nevzbudilo, a když zjistil, že ne, otočil se bez dalšího pohledu na Hermionu ke dveřím.

„Blaisi," poptáhla Hermiona.

Zavrtěl hlavou, ale neotočil se na ni. „Ne," řekl jen a už byl venku z pokoje.

Na chodbě na něj čekalo překvapení. Blaisee by to nejspíš dojalo, ale jakmile mu pohled spočinul na blonďatém muži, kterého ještě před pár minutami považoval za svého bratra, jediné, co cítil, byl vztek. Bez rozmyslu se k němu rozešel, a než stihl Draco něco říct, už jej držel za límec a napřahoval se, aby mu pořádně vrazil.

„Blaisi," ozval se vedle něj Theodore, zatímco ostatní jen zmateně přihlíželi.

Blaise se zhluboka nadechl. „My dva jsme spolu skončili," procedil skrz zuby, načež jej pustil a odešel pryč.

Theodore byl první, kdo ho následoval. Charlotte, která potřebovala vědět, co u jejího syna vyvolalo takovou reakci, byla druhá.

„Proč jste o sobě nedali vědět?" zeptala se uplakaná Hermiona, která se objevila ve dveřích. „Je od vás vážně milé, že jste tu, ale měli byste jít domů. Charlie teď stejně spí a jen tak se to nejspíš nezmění."

Všichni přítomní, tedy Harry, Ginny, Ron, Draco, Daphné, Jean a Molly, na ni hleděli s výrazným zmatením v očích, ale nikdo nic neřekl.

„Řekla jsi mu to? To jsi se úplně zbláznila?" promluvil jako první Draco, čímž si zmatené pohledy pro změnu vysloužil on.

Hermiona mu věnovala tvrdý pohled za který by se nemusel stydět ani on sám. „Vážně byste měli jít, přece tu nebudete přes noc. Charlie je na tom dobře, jde hlavně o to, aby se během dalších 24 hodin neodehrál další záchvat," informovala je, načež od každého přijala uklidňující objetí, slova útěchy, a přání, ať je Charlie zdravý.

Počkala až všichni odejdou, otřela si slzy a vrátila se zpět k Charliemu. Momentálně nezáleželo na tom, jak moc to pohnojila. Momentálně záleželo jen na Charliem, a aby byl v pořádku.

•••

Blaise pochodoval před nemocniční budovou a snažil se si nějak srovnat posledních pět minut. Nemohl uvěřit tomu štěstí, když Hermiona řekla, že by si jej znovu vzala. Nechápal, jak během pár sekund mohlo toto štěstí zmizet a být nahrazeno takovou ukrutnou bolestí. Nikdy nebyl typ člověka, který by věci nějak extra prožíval. Ale tohle jej skoro až dostalo na kolena.

„Co se tam stalo?" zeptal se Theodore, který se k němu po krátké chvíli přidal.

„Řekl jsem Hermioně, ať si mě vezme," odpověděl tou lepší zprávou dne.

To už budovu nemocnice opustila i Charlotte, ale rozhodla se zatím pozdržet v ústraní. Věděla, jak k blízko k sobě mají a možná se tak z jejich konverazce dozví víc, než kdyby se svým synem mluvila sama.

Theodore byl jeho odpovědí značně překvapený. „Vážně?" zmohl se jen. Takovou dobu se jim oběma snažili všichni otevřít oči, že už Theo přestával v jejich shledání doufat.

Blaise přikývl a zatnul ruce v pěst. „A víš co? Souhlasila, ale pak dodala něco, co mě zcela šokovalo a manželství jsem si velmi rychle rozmyslel."

„Poslyš, vím, že to je k vzteku, ale nedělej nic, čeho bys později litoval, ano?" povzdechl si Theo, který nevěděl, co jiného by na to měl říct. Věděl, že to dopadne katastroficky, když se to Blaise dozví, ale i tak stále tajně doufal, že se jim to nějakým zázrakem podaří ututlat. Chápal ale, proč mu to Hermiona řekla. Pokud mělo jejich manželství mít ještě šanci, musel se to dozvědět teď a ne někdy později.

Blaise se na něj nevěřícně podíval a rychle se k němu přiblížil. „Tys to věděl?!"

„Ano," odpověděl s ledovým klidem.

„A nic jsi mi o tom neřekl? Ksakru, vždyť je to má bývalá žena! Žena, kterou pořád neskutečně moc miluju, a tys to věděl!" vyjekl naštvaně, přičemž se snažil ovládnout pokušení Theodora praštit.

„Víš, že jsem nemohl," řekl stále klidný Theo. Byl zvyklý pracovat se svými rozzuřenými kamarády, a i když to byl převážně Draco, kterého musel krotit, zvládne se postarat i o Blaise.

Blaise se nadechoval, že něco řekne, ale rychle pusu zase zavřel. Protože měl jeho kamarád pravdu. Věděl to. A ačkoli s jejich chováním nemusel Theo souhlasit, vždy si všechno nechal pro sebe. I to byl důvod, proč on a ani Draco, se nebáli mu svěřit. Theodore jim dal jasně najevo, že pokud nepůjde o něčí život, všechno co mu poví, u něj zůstane.

„Nedokážu si představit, jak se teď musíš cítit, ale nejspíš bys to měl zkusit hodit za hlavu. Charlie tě potřebuje," hlesl smutně Theo.

„Má pravdu," vložila se do jejich konverzace konečně Charlotte. „Sice nevím, o čem jste to mluvili, ale měl bys se tam vrátit."

„Já vím, jen jsem potřeboval na vzduch," ujsitil je Blaise. Charlieho by nikdy neopustil.

Oba přítomní na to jen přkývl, a než stihl kdokoli z nich říct něco dalšího, objevila se u nich Daphné.

„Pojďme domů, Theo, za Charliem se zastavíme zítra až bude vzhůru a doneseme mu nějakou pěknou hračku," pronesla uneveně směrem ke svému snoubenci a chytla jej za ruku, než se podívala na Blaise. „Stejně jako většina nevím, co se stalo, ale nejspíš bys se měl vrátit za Hermionou."

Blaise si povzdechl a pomalým krokem se rozešel zpět dovnitř. Nechtěl v této situaci opustit Charlieho, ani svou bývalou ženu. Problém byl, že si nebyl jistý, jestli zvládne být Hermioně oporou, jakou potřebuje, když už znal pravdu o tom, co se v době jejich nemanželství dělo. S Dracem si to rozhodně hodlal vyřídit. Jak řekl, skončil s ním, ale pořád toužil po tom jej pořádně praštit. Vymlátit z něj tu jeho malfoyovskou drzost. Jenže co Hermiona? S tou to jen tak skončit nemohl. Nejen z důvodu, že ji stále miloval, ale i z důvodu, že byla matkou jejich syna. A on rozhodně nedovolí, aby se toto Charlieho nějak dotklo.

Trochu neochotně otevřel dveře od pokoje, kde Charlie ležel a tiše vešel dovnitř. S pohledem sklopeným k zemi přešel k Hermioně, vzal do ruky židli, na které předtím seděl, a donesl ji na druhou stranu postele, kde se posadil. Nemohl se na hnědovlásku ani podívat, protože ačkoli jej její činy neskutečně bolely, věděl, že stačil jeden pohled jejím směrem a všechno by jí odpustil. Až takový blázen do ní byl. 

•••

Posledních 5 kapitol a epilog před námi. 🥺