„Potřebovala jsem si uvědomit, že dokud nezměním své myšlení, nezmění se ani můj život. Že dokud se nerozhodnu, budu odepsaná."

 - Dani Johnson

☆

 Draco se v posledních dnech práci příliš mnoho nevěnoval. Ne, že by nechtěl, spíš se nemohl soustředit, protože se všechny jeho myšlenky točily kolem Hermiony. Byl rád, že to mezi nimi opět nějak funguje, a byl vděčný za jejich rozhovor po Charlieho oslavě, ale nemohl říct, že by to vyřešilo všechny jeho problémy. Stále se mu v hlavě objevovaly ty nezvané myšlenky na to, jak by mezi nimi mohlo být něco víc. Největší problém totiž byl, že nevěděl, proč se v prvé řadě tyto myšlenky začaly vůbec objevovat. Jistě, Hermiona byla atraktivní a nějaká jiskra mezi nimi byla, ale nebyla první s kým mu to v posteli klapalo, tak proč byla první u koho ho přepadl určitý chtíč po vztahu. 

 Draco vztah nechtěl. Nikdy. Na škole se jednalo o pouhé flirty a po válce po ničem takovém netoužil. Vždycky ho učili, jak je rodina všechno. Jak si musí najít perfektní manželku a udržet jejich rod. Možná to byl důvod, proč se mu představa vážného vztahu tolik příčila. Možná, že s Herminou to bylo jiné, protože představovala opak toho všeho, do čeho ho nutili. Možná kvůli tomu se k ní tolik připoutal. 

 Theodore na něj měl vždycky dobrý vliv. Na ně všechny. Byl přesvědčený, že kdyby se tu tak dlouho nezdržel, nezlomilo by se to v něm. Pokračoval by ve svém jednání a kdo ví, třeba by Hermionu přesvědčil o své pravdě. A i když to jedna jeho část stále chtěla, ta druhá začínala být ráda, že tu Theo zůstal. Sice nevěděl, co se to s ním dělo, ale alespoň se mohl vrátit na správnou cestu. Mohl se ještě snažit vše napravit. 

 Doufal jen, že mu to vydrží i v době, kdy se Theodore vrátí s Daphné do Paříže. Protože Draco věděl, že pokud se mezi ním a Hermionou ještě něco stane, byť jen jednou, bude to mít fatální následky. Daleko horší, než jakým dosud čelili. Příliš dlouho si hráli s ohněm bez toho, aniž by se spálili, a nehledě na to, že si sám zahrával s myšlenkou o tom Blaiseovi říct, aby ho odpoutal od Hermiony a měl ji jen pro sebe, v hloubi svého malého srdce netoužil po tom, aby se to jeho kamarád dozvěděl. 

 Byl natolik zabraný do svých myšlenek, že ani nepostřehl zaklepání na dveře, ani příchod jejich kamaráda, dokud nepromluvil.

 „Nerad vás ruším od práce, ale jelikož se blíží náš každoroční zápas, bude potřeba rozhodnout týmy," řekl Harry, aby objasnil důvod své návštěvy. Většinou je v kanceláři navštěvoval jen, když šlo o něco pracovního. 

 „Co je s týmy?" nechápal Draco a rychle pohlédl na Blaise, který taktéž nevypadal, že by viděl problém s jejich typickým rozdělením. 

 „No, jelikož Ginny nemůže hrát, budeme muset přeskládat sestavu. Buď bude muset ještě někdo vynechat hru a budeme hrát ve sníženém počtu, nebo budeme muset naopak někoho přemluvit," vysvětlil Harry. 

 „Jasně, to dává smysl," zamumlal Blaise. Nějak nad tímhle faktem nepřemýšlel, i přes to, že Ginny už nehrála ani pracovně. 

 „Možná bychom mohli zlákat Theodora, pokud bude ještě tou dobou v Londýně," navrhl blonďák. 

 „To by bylo skvělé," souhlasil Harry a zkontroloval čas na hodinkách. Blížil se konec pracovní doby a on už se rozhodně neplánoval vracet do své kanceláře. 

 „A když nebude, může si zas udělat návštěvu, vyřešeno," dodal spokojeně Blaise. 

 „Tak, když to máme takhle hezky vyřešené, půjdu už domů. Vy to na mě určitě neřeknete, že ne?" zeptal se s menším úšklebkem Harry. 

 „Sám už to dneska zabalím, takže ne," odpověděl Draco a zvedl se od stolu. „Hermiona tu stejně každou chvíli bude, aby mi předala Charlieho. Jsi si jistý, že s námi nechceš jít na večeři?" zeptal se již poněkolikáté za ten den Blaise.

 Blaise zakroutil hlavou. „Chvíli se tu ještě zdržím," řekl, čímž si vysloužil dva varovné pohledy. „Nebudu tu celou noc, slibuju! Zítra si beru den volna, abych mohl být s Charliem, tak tu musím jen něco dodělat. Takže prosím, pánové, běžte si užít své večery a pozdravujte ode mě Ginny i Narcissu."

 Oba přikývli, rozloučili se s ním a zanechali jej v kanceláři samotného. 

•••

 Hermiona trochu nervózně přešlapovala před branami Malfoy Manoru. I po těch letech z toho místa neměla příliš dobrý pocit, a i když se celou tu dobu sama sebe snažila přesvědčit, že jí nevadí, když sem občas její syn zajde na večeři, ve skutečnosti ji to v hloubi duše děsilo. Věděla, že už mu tam nikdo neublíží, ale to ji nemohlo nikdy plně uklidnit. Proto byla nesmírně ráda, když zahlédla Draca s Charliem, jak se k ní po štěrkové cestě přibližují. 

 „Mami!" vykřikl vesele na pozdrav, pustil Dracovu ruku a rozběhl se k ní. 

 „Ahoj," pozdravila jej s úsměvem a dřepla si, aby ho mohla obejmout. 

 Draco se k nim mezitím pomalu dobelhal. Hermioně stačilo se na něj jen letmo podívat, aby zjistila, že nebyl ve své kůži. Byl bledší víc než normálně a oči měl podezřele zarudlé, až to vypadalo, že skoro brečel. 

 „Je všechno v pořádku?" zeptala se s vráskou na čele, když se narovnala a lépe si ho prohlédla. Opravdu nevypadal dobře. 

 Přikývl, ale nic neřekl. 

 Hnědovláska se chvíli rozmýšlela. „Chceš zajít na kávu, nebo tak něco?" 

 „Někdy jindy, musím ještě něco dořešit s matkou," odpověděl a než se stihla zeptat na víc informací, rozešel se zpátky k sídlu. 

 „Hm, zvláštní," zamumlala si pro sebe, chytla Charlieho za ruku a taktéž se vydali na cestu domů. 

 „Něco s babičkou lešili," oznámil jí Charlie, jakmile se dali na odchod. 

 Hermiona se na něj zvědavě podívala. 

 „Babička o tom nechtěla mluvit, ale stlejda Dlaco byl smutný," dodal ještě. 

 „Ať to bylo cokoliv, určitě to vyřeší. Snědl jsi celou večeři?" 

 „Ano."

 „Tak to si určitě zasloužíš nějaký zákusek," pronesla s úsměvem a Charlie nadšeně přikývl. 

 Netušila, co se u nich stalo, ale lhala by, kdyby řekla, že jí to nedělalo starosti. Draco se v Charlieho přítomnosti vždy plně ovládal. Vždycky jej bral v úvahu stejně jako všichni ostatní, ale díky jeho dlouhým letům praxe s ovládáním emocí, to uměl lépe, než kdokoliv z nich. Tedy až na Theodora, to byl mistr ovládání všech emocí. Zkrátka Draco musel být velmi rozrušený, když to chtěl s Narcissou řešit před Charliem. A když si k tomu přidá, jak vypadal... 

 Docela se bála, o co mohlo jít.