„Kráčej vedle mě a buď můj přítel."

- Albert Camus

☆

„Takže, co je to s tebou a famrpálem?" zeptal se Draco, když zaujali svá místa na tribunách.

Hermiona si odfrkla, zatímco položila Charlieho na zem a chytla jej za ruku, aby jí nikam neodběhl. Potřebovala si šetřit síly, pokud ho bude muset celý zápas držet v náruči, aby pořádně viděl.

„Nic, jen tím nejsem tak posedlá jako vy ostatní," uchechtla se, i když moc dobře věděla, že mu tím nahrála.

„To je pravda, od toho máš knihy," vrátil jí to okamžitě blonďák.

Hermiona se zasmála a dovolila si se uvolnit. Možná, že dnešní odpoledne nebude tak špatné, jak se obávala. „Ano, a právě v takové knize jsem se dozvěděla o famrpálu vše, co jsem potřebovala. Plus teda ještě roky pozorování školních zápasů."

Draco jí věnoval skeptický pohled.

„Myslíš, že kdybych o tom nevěděla dostatečně, mohla bych vám dělat rozhodčí na vašich přátelských zápasech v Doupěti?"

„Na tom něco bude," uznal, když se nad tím zamyslel. Bylo to zvláštní, protože mu nikdy nepřišlo divné, že právě ona jim dělá rozhodčího, i přes fakt, že vždycky všichni říkali, že není příliš velkým fanouškem jejich milované hry.

Hráči začínali přilétat na hřiště, takže se Charlie hned dožadoval toho, aby jej vyzdvihla. Starosti, jak ho zvládne celou dobu držet, zatlačila do pozadí a s úsměvem si ho vzala do náruče. Zápas začal a všichni se ponořili do fandění. Jeden z důvodů, proč tímto sportem nebyla zas tak unešená, byl i fakt, že všichni byli hrozně hlasití, když se snažili podpořit své favority. Charlie se neustále vrtěl, čímž jí to dvakrát neusnadňoval, ale byla odhodlaná ho nezklamat a držet ho tak dlouho, dokud Tom nechytí tu zatracenou zlatonku.

„Vidíš šestku?" křikl Draco, aby jej slyšela.

Hermiona na hřišti vyhledala hráče, o kterém mluvil a musela si povzdechnout, když našla šestku, jak visí na koštěti hlavou dolů a rukama i nohama pevně svírá násadu koštěte. Mělo ji napadnout, že bude testovat její znalosti. Možná ho přece jen měla nechat v tom, že tuto hru bytostně nenávidí.

„Lenochodí závěs, budeš se muset snažit trochu víc, pokud mě chceš nachytat," řekla mu a neubránila se vítěznému úšklebku.

Draco nic neřekl a vrátil se ke sledování hry. Věděl, že má pravdu. Ale v jednom se mýlila. Nebyl to on, kdo se musel snažit víc, potřeboval, aby se víc snažili hráči. On ji jen zkoušel na základě toho, co se dělo na hřišti. Pokud nepředvedou nic zajímavého, nemá se na co ptát.

Štěstí bylo pro jednou na jeho straně, a když pochopil, o co se hráči z hostujícího týmu snaží, vítězoslavně se obrátil k hnědovlásce, která ovšem jejich počínání sledovala také, ale jen do doby, než na sobě vycítila jeho pohled.

„Chitin chyták," řekla dřív, než se stihl zeptat. „Musím uznat, že tento trik na mě poněkud udělal dojem. Nejvíce se mi na tom líbí, že ho vymyslela žena."

„Jak jinak," zamumlal Draco.

Hermiona se na něj podívala přimhouřenýma očima. Zdálo se, že potřeboval připomenout, co všechno ženy dokáží. „To víš, někdo se proslaví vynikajícím trikem, někdo zase něčím jiným. Věděl jsi třeba, že kapitán Harcovníků Rudolf Brand se proslavil tím, že po konci zápasu sesedl ze svého koštěte a požádal o ruku kapitánku soupeřek Gwendolyn Morganovou, která mu úderem svého Zametáku Pět způsobila otřes mozku?" dobírala si jej. Byla to pravděpodobně její nejoblíbenější událost, která se v dějinách famfrpálu stala.

„Něco jsem o tom zaslechl," vydechl neochotně. „Co kdybych vzal na chvíli Charlieho? Nerad bych, abys ho pustila," změnil rychle téma.

„Nikdy bych ho nepustila!" téměř vykřikla pohoršeně a přitáhla si ho blíž k sobě. „Ale kdybys ho na chvíli podržel, já i mé ruce bychom ti byly velmi vděčné." Hrálo už se hodinu, a i když se snažila samu sebe přesvědčit, že to zvládne, pauza by jí prospěla.

„Tak pojď, kamaráde," řekl, načež se pro něj natáhl a posadil si ho za krk.

Malému Zabinimu tato změna nějak nevadila, byl rád, že může sledovat hru. Hermiona se divila, jak dokáže tak dlouho sledovat zápas, který časem omrzí i dospělé, natož pak děti. Nejspíš mu dal motivaci Tom svým slibem.

„Komu fandíš?" zeptal se Draco, přičemž se snažil tvářit normálně, ale Hermionu neobelhal. Všimla si, jak se ho Charlie chytil za vlasy a neubránila se smíchu.

„Tomovi! Slíbil mi zlatonku!" odpověděl důležitě Charlie.

Draco na to jen přikývl, dřív než by stihl říct nějakou nevhodnou poznámku. Charlie byl malé dítě, které bylo lehko ovlivnitelné, takže mu to dokázal odpustit. Sám by v jeho věku fandil komukoli, kdyby mu ten dotyčný slíbil zlatonku.

Hnědovláska je mezitím sledovala. I když se s Dracem v poslední době jen hádali, bezmezně mu s Charliem věřila, což ji přivedlo na myšlenku, jak dlouhou cestu Draco od školy ušel. Nenáviděla by se, kdyby kvůli ní sešel. Jistě, pořád to byl ten starý Malfoy, který ji uměl vytočit jak nikdo jiný, ale taky to byl Draco, její přítel. Ten, který si ji dobíral při každé možné příležitosti, ale už ne tak jako na škole. Jen tak, jak to přátelé dělají. Záleželo mu na Blaisovi tolik, že se s ní snažil spřátelit. Možná to bylo to, co mu měla připomenout. Nakonec jim totiž nic jiného než přátelství nezbyde. O tom už se přesvědčila s Blaisem.

„Má ji!" vykřikl náhle Charlie a téměř celá tribuna.

Hermiona pohledem rychle vyhledala Toma a přidala se k jásotu ostatních. Cítila se trochu provinile, že to promeškala, zatímco byla ponořená ve svých myšlenkách. Vážně by s tím měla přestat.

Po obrovském aplausu se pomalu všichni vydali na odchod včetně jich. Hermiona si Charlieho vzala zpátky, a i když byli před stadionem, položila jej na zem, ale chytla ho za ruku. Musela uznat, že dnešní odpoledne bylo příjemné. Netušila, že by si to dokázala takhle užít.

„Mohu vás doprovodit domů?" zeptal se blonďák, když tam jen tak stáli.

„Máme ještě něco v plánu s Tomem," odpověděla trochu nejistě. Dnešek si sice užila, ale věděla, že to se mohlo ve vteřině změnit.

A než stihl něco říct, zmiňovaný hráč se u nich objevil a přehodil si ruku kolem jejích ramen. „No nebyla to skvělá podívaná?" optal se s oslnivým úsměvem směrem k ní, přičemž Draca úplně ignoroval. Věděla, že to dělá naschvál a normálně by jej nechala, protože ač to nerada přiznávala, trochu si to užívala, jenže vzhledem k tomu, že se Dracem snažila pracovat na jejich přátelství, usoudila, že by to měla zatrhnout. Alespoň, když u toho byl.

Dloubla ho proto do žeber, čímž jej donutila ruku stáhnout. „Co kdybys se jednou nechoval jako hvězda za kterou se máš?" dobírala si ho.

Tom si dramaticky přiložil ruce na srdce. „Ty mi ubližuješ," prohlásil naoko ublíženě. „Kdybych nebyl hvězda, měl bych tohle?" prohlásil vítězně a odněkud vytáhl zlatonku. Překvapil tak nejen Charlieho, ale i jeho matku, která si byla doopravdy jistá, že si ji vzít nemůže. No, bude se muset na to zeptat později, ale byla ráda, že alespoň Charlie nebude smutný.

Obrátila se zpět k Dracovi, zatímco Tom se začal věnovat Charliemu. „Dneska to bylo moc fajn."

„To bylo," souhlasil s pohledem upřeným na famfrpálového hráče.

„Uvidíme se v Doupěti?"

Na to už jen přikývl a pár vteřin ještě pozoroval Toma, než se rozešel pryč. Jak se znal, kdyby zůstal déle, udělal by nějakou pitomost.

„Chtělo by to vítězný dortík, co vy na to?" zeptal se, když zůstali sami.

„My jsme určitě pro," usmála se, načež si vzpomněla na něco, co zahlédla před zápasem. „Víš, pokud chceš něco utajit, měl bys to lépe schovávat. Máš jediné štěstí, že sem nepouští Ritu Holoubkovou," pronesla ležérně a sledovala, jak se jeho tváře zbarvují do červena.

„Nevím, o čem to mluvíš," řekl malinko přiškrceně.

„Neboj, tvé tajemství je se mnou v bezpečí, a když si o tom budeš chtít někdy promluvit, víš, kde mě máš hledat," ujistila jej, zahákla si ruku do jeho rámě a společně se rozešli pryč od stadionu.

„Děkuji," šeptl po nějaké chvíli Tom.

Hermiona se na to jen usmála. Věděla, že to nejspíš neměl jednoduché, ale celá ta situace jí přišla docela vtipná. To se Ginny opravdu povedlo. Kdyby jí tak mohla říct, jak moc se pletla, když je dva chtěla dohodit, ale nemohla, protože svá slova myslela vážně. Jeho tajemství s ní bylo v bezpečí.