„Nedopusťte, aby malá hádka zničila velké přátelství.

- Dalajláma

☆

Hermiona seděla v útulné kavárně v mudlovském Londýně a prsty nervózně klepala o stůl, zatímco pohledem hypnotizovala hladinu kávy. Rozhodla se pro toto místo hlavně z toho důvodu, že nevěděla, co má od Draca čekat a proto chtěla být takzvaně na domácí půdě.

Někdo si vedle ní odkašlal, a tak trochu se zasněným výrazem zvedla hlavu, aby pohlédla do známých očí světle šedé barvy. Odráželo se v nich tolik emocí, až by ji to donutilo se posadit, kdyby už neseděla. Vypadalo to, že je čekal dost náročný rozhovor a upřímně netušila, jestli je na to připravená. Po jejich poslední konverzaci v Příčné se jí poměrně ulevilo, protože i když tím nic nevyřešili, tak nějak to uvnitř sebe uzavřela. Možná, že Draco udělal to samé?

„Ahoj," špitla, když si uvědomila, že stále nic neřekla.

Blonďák jí na pozdrav pouze přikývl a trochu váhavě se posadil naproti ní. Nic ovšem neříkal, což přimělo Hermionu k menšímu povzdechnutí. Nechtěla na něj tlačit, ale neměla na jejich schůzku vyhrazený celý den. A navíc to byl on, kdo s ní chtěl mluvit, tak proč teď mlčel... To byl celý Draco. Vážně doufala, že to není žádný z jeho triků, i když výraz v jeho tváři jí jasně dával najevo, že není, což ji alespoň malinko uklidnilo.

„Jestli si chceš promluvit, budeš muset začít mluvit," pobídla jej tiše, když si objednal kávu.

Znovu přikývl, ale stejně nic neřekl.

Hnědovláska se začínala cítit poněkud nesvá. Tohle nebylo jeho typické chování. „Jestli nevíš, kde začít, prostě se něčeho chyť," zkusila mu poradit.

Třetí přikývnutí. Hermiona přísahala, že jestli kývne ještě jednou, praští ho do nosu. Líto jí ho sice bylo, ale člověk má jen určité množství trpělivosti, jak šlo o Malfoye. A to její se v poslední době jaksi ztenčilo.

„Nevím, co se to se mnou děje," přiznal poměrně tichým hlasem, který pro něj byl rozhodně neobvyklý.

„Co tím myslíš?" zeptala se s menší vráskou na čele. Věděla, že teď musí postupovat opatrně.

„Sám nevím," odpověděl neurčitě a promnul si kořen nosu. „Perou se ve mně dvě části a po včerejšku se zdá, že zas na chvíli vyhrává ta rozumnější, proto vedeme tento rozhovor."

„A kvůli čemu se v tobě ty dvě části perou?" položila otázku, aby mu trochu pomohla. Sama moc dobře věděla, jaké to je, když někdo svádí vnitřní boj. Nic příjemného. Hermiona by mnohdy radši vedla boj skutečný, ale s tím už skončila, takže by o tom měla přestat přemýšlet.

„Kvůli tobě," řekl a zpříma jí pohlédl do očí, což ovšem nevydržela a pohledem uhnula. „Když jsem vás včera na oslavě viděl, došlo mi, že bych se nejraději vrátil do minulosti a ujistil se, že se s Blaisem nikdy nerozvedete. Vzpomněl jsem si, že i já jsem věřil tomu, že váš rozvod nebude mít dlouhé trvání. Dokud jsme se spolu nevyspali, nepochyboval jsem o tom, že se k sobě vrátíte," svěřil se jí a uvnitř ní se probudila naděje.

„A ta druhá?" ztěžka polkla, neboť věděla, že její pramínek naděje velmi rychle pohasne.

„Ta druhá by se ráda vrátila do minulosti ještě o něco dál a zabránila ti, abys si s Blaisem něco začala. Ujistil bych se, že bych se nechoval jako kretén a ukázal bych ti mou neodolatelnou stránku. Byla bys má. Jenom má," řekl poněkud hlubším hlasem a ona si nemohla nevšimnout, že na ten malý moment všechny ty emoce, co se v jeho tváři odrážely, zmizely.

Po zádech jí přejel mráz, který úspěšně ignorovala, a tentokrát mu do očí pohlédla ona. „Věc se má tak, že stále nechápu proč. Proč bys tohle chtěl? Miluješ mě?" zeptala se přímo, protože už příliš dlouho chodila okolo horké kaše.

Stejně jako ona i Draco uhnul pohledem. A pro Hermionu to byla dostačující odpověď. Nemiloval ji. Samozřejmě, že ne. Tak proč se na tu představu jich dvou spolu tak moc upnul? Bylo to tím, že jim v té době něco chybělo a oba si to od toho druhého zcela sobecky brali?

„Musím to vědět, kdybys si nevzala Blaise, měli bychom teď šanci?" optal se místo odpovědi, čímž ji malinko zmátl.

Chtěla hned říct, že ne, ale rozmyslela si to. Byl k ní upřímný, tak by měla být i ona k němu. Na chvíli se proto zamyslela. Chemie mezi nimi byla a on byl atraktivní, inteligentní, a když se zrovna nechoval jako Malfoy, užívala si čas, který spolu strávili. „Nemohu to říct přesně, ale možná, že ano."

„Jenže sis vzala Blaise," povzdechl si.

„Na tom přece nezáleží, Draco. Vždyť mě nemiluješ, upínáš se na něco, co ani nechceš," snažila se mu vysvětlit. Sám jí několikrát řekl, že se nechce na nikoho vázat.

„Jak to vyřešíme, Hermiono?" zeptal se skoro až zoufale, což jí zlomilo srdce.

Chytla jej za ruku. „To nevím, ale vyřešíme to. Mohl bys na chvíli odjet s Theem do Francie. Třeba ti čas strávený daleko od mě pomůže," navrhl.

„Nechci do Francie. Mám rád Londýn," protestoval hned.

„Řekla jsem jen na chvíli."

„Nepojedu tam. Pojďme se prostě vrátit k přátelství," rozhodl.

Hnědovláska mu věnovala pohled a pořádně si v hlavě urovnala svá následující slova. „A dokážeš to? Protože já už jsem to chtěla mockrát, jenže ty jsi pořád trval na svém. Nikdy bych si nepomyslela, že to řeknu, ale vážím si našeho přátelství a nechci o něj přijít. Nicméně, pokud by měla nad tebou vítězit tvá druhá část, nevím jestli máme naději. Jak jsem řekla, hádek jsem si užila dostatečně s Blaisem."

„Budu se snažit, slibuji," slíbil jí.

Hermiona nad tím chvíli přemýšlela. Věděla, že nic lepšího teď nedostane, a tak věděla, že se přece jen bude muset vrátit k boji. Protože o některé věci se vyplatilo bojovat. Třeba jako o přátelství. Děsilo ji, že před sebou mají ještě dlouhou cestu, než se věci budou moci vrátit k normálu, ale byla to taky její chyba, takže musela nést následky.

„Pokud bys chtěl, můžeš se ke mně a Charliemu připojit na středeční zápas," nabídla mu, neboť nějak to přátelství mezi nimi museli začít znovu upevňovat. A jak nad tím tak přemýšlela, doufala, že se dostatečně poučila. Už nikdy si nezačne nic se svými kamarády, protože to jen ničí přátelství.

„Ale ty nemáš ráda famfrpál," namítl nechápavě.

Neubránila se protočení očí. „Není to tak, že bych tu hru bytostně nenáviděla, dokud to nejsem já, kdo musí vlézt na koště, nevadí mi. Pozval nás Tom, nebyla jsem si tím úplně jistá, ale slíbil Charliemu, že pro něj chytí zlatonku a on teď trvá na tom, že musíme jít. Asi ani nechci být u toho, až mu bude Tom vysvětlovat, že si zlatonku po zápase nemůže vzít," vysvětlila malinko pobaveně, než zachytila jeho pohled. To bude opravdu náročná cesta, pomyslela si.

„Než zas začneš, mezi mnou a Tomem nikdy nic nebylo a nikdy nic nebude. Je to můj přítel stejně jako ty, Ron, Harry, Theo a tak dále a tak dále," řekla s povzdechem.

„Nic jsem neřekl," bránil se.

„Tvůj obličej to udělal za tebe. Je to jednoduchý, chceš, nebo nechceš jít?"

„Rád," odpověděl prostě, přičemž se snažil zahnat myšlenku, že si tak toho slavného Toma Graye bude moci alespoň pohlídat zblízka.

•••
Tak co myslíte, opravdu to mezi nimi skončilo?