„Ona ho miluje víc, než se kdy dozví. On ji miluje víc, než kdy dá najevo..."

- Kurt Cobain

☆

„A vážně tu můžeme být?" zeptala se Hermiona, když se rozhlížela po prázdném famfrpálovém hřišti. S porušováním pravidel sice neměla tak velké problémy, jak sama vždy věřila, ale stále měla ve věcech ráda jasno.

„Ano, můžeme, pokud tu nikdo nemá trénink, můžeme většinu času využívat hřiště, jak chceme," odpověděl Tom s malým úsměvem a podíval se na Charlieho, který ji držel za ruku. „Tak co, chceš se proletět?"

„Rozhodně nechce," odmítla to hned Hermiona a jen jej chytla pevněji.

Byl to týden od jejich večeře, kdy si vyjasnili, jak se věci mezi nimi mají a Tom ji dnes poslal dopis, jestli nechce i s Charliem dorazit po tréninku na hřiště, což ji velmi překvapilo, ale byla ráda za rozptýlení, a tak bez rozmyslu souhlasila. Teď už věděla, že si to nejspíš měla pečlivěji rozmyslet.

„Ale já chci!" protestoval malý Zabini.

„Ještě jsi moc malý," trvala na svém. Sice mu za pár dní budou tři, ale to nic neznamenalo. Bude nejradši, když poprvé sedne na koště až v Bradavicích, a i to jí přišlo příliš brzy.

„Tatínek mě nechá," zamumlal.

„Cože?" vyjekla šokovaně. „Blaise tě nechá létat na koštěti?"

„Jenom tlošku," řekl a pokrčil u toho rameny, jako by to nebyla žádná velká věc.

„No vidíš, tak to nám ničemu nebrání," prohlásil vítězně Tom a Hermiona po něm vrhla naštvaný pohled. „Neboj se, bude sotva pár metrů nad zemí a celou dobu ho budu držet," snažil se ji ujistit.

„Mami, plosím!" vykřikl prosebně Charlie dřív, než stihla rázně odmítnout.

„Já ti nevím, je to nebezpečné," nedala se tak lehko přesvědčit.

„Ve skutečnosti to zas tak nebezpečné není," řekl opatrně Tom.

Hnědovláska si povzdechla. „Slibuješ, že ho nepustíš?"

„Slibuji, klidně můžeme udělat neporušitelný slib," navrhl zcela vážně.

„To asi nebude nutné," zamumlala. „Ale pokud ho pustíš, zabiju tě sama," šeptla výhružně tak, aby to Charlie neslyšel.

Tom se ušklíbl a Charlie nadšeně zadupal nožkami. „Můžu teda?"

„Na chvilku," povolila Hermiona, načež se Charlie hned chtěl rozběhnout k Tomovi, ale Hermionina ruka, která ho stále držela, mu to nedovolovala.

„Mami," zaúpěl netrpělivě.

Věnovala mu úzkostlivý pohled a neochotně jej pustila. Pak už jen sledovala, jak se postavil před Toma, který nechal koště se vznášet pár centimetrů nad zemí, takže si na něj mohl Charlie bez problémů sednout. Tom mu dal instrukce, a když se malý Zabini pevně chytil, Tom jej ještě přidržel, jak slíbil Hermioně, a pomalu nechal koště se zvedat nahoru, ale ne výš, než k jeho pasu, což ji trochu uklidnilo.

A když se malinko uklidnila, její mysl se vrátila k jejímu bývalému manželovi, na kterého se dnes snažila nemyslet ještě o něco víc, než jiné dny. Blaise moc dobře věděl, jaký názor na létání má a i tak Charlieho na koště pustil. Mohla jen doufat, že to dělal podobně jak Tom. Nedokázala si ani představit, že by s ním létal někde vysoko nad domy. Blaise byl v lítání sice špička, skoro začal kariéru famfrpálového hráče jako Ginny, ale to ji vůbec neuklidňovalo. Nehody se stávají neustále.

„Hermiono?" vytrhl ji z přemýšlení Tom. „Posloucháš mě?"

Hnědovláska se zmateně rozhlédla a zjistila, že se do myšlenek ponořila víc, než bylo zdrávo, neboť se najednou ocitli za jejími zády. „Promiň, zamyslela jsem se."

Tom přikývl a chvíli si ji prohlížel. Přišlo mu zvláštní, že je nesledovala tak ostražitě, jak si myslel, že bude. Ve skutečnosti je nesledovala vůbec, jakmile zmizeli z jejího dohledu. „Je všechno v pořádku?"

„Ano, jen je to dneska přesně rok od mého rozvodu," přiznala se slabým úsměvem.

„Chceš o tom mluvit?"

Rychle zakroutila hlavou. „Ne, to opravdu nechci."

„Dobře, tak co, kdybychom to tu zabalili a zašli na kávu a něco dobrého?" nabídl.

„To bychom velmi rádi, že ano Charlie," souhlasila za ně oba a sundala ho z koštěte.

„Vím, že mi do toho nic není, ale možná bys měla zvážit, jestli Blaise nenavštívit. Říkala si, že je sám a zůstali jste přátelé, ne?" prohodil ledabyle a odešel si uklidit koště.

•••

Nemohla uvěřit tomu, že se nechala Tomem ukecat do toho, aby navštívila Blaise. I když, příliš ji přemlouvat nemusel. Stačila jen jedna jediná zmínka o tom, aby o tom přemýšlela, a ona to nemohla po zbytek dne vypustit z hlavy.

S povzdechem si posunula spícího Charlieho na boku výš a zaklepala na dveře dřív, než by si to stihla celé rozmyslet. Byla to hloupost, jenže teď už bylo pozdě na to vycouvat, protože za dveřmi slyšela kroky.

Blaise otevřel dveře se sklenkou ohnivé whiskey v ruce, ale jakmile viděl, kdo na něj na chodbě čekal, spěšně odložil sklenku na botník. „Hermiono! Stalo se něco?" vyhrkl malinko zděšeně, neb to byla jediná myšlenka, která ho napadla.

Věnovala mu malý úsměv, který ho měl uklidnit. „Nic se neděje. Já i Charlie jsme v pořádku," ujistila jej.

„To jsem si oddechl," hlesl a na moment se mezi nimi rozhostilo ticho, než si všiml, jak Hermiona zápasí s tím, aby jejich syna udržela.„Promiň, pojď dál," vyzval ji a opatrně si od ni vzal Charlieho.

„Děkuji, za chvíli už ho ani neunesu," posteskla si, zatímco následovala Blaise do Charlieho pokoje, kde ho uložil do postele. Oba mu dali pusu na dobrou noc a pak se tiše vytratili do obýváku.

„Čemu vlastně vděčím za vaši návštěvu? Neber mě špatně, vždy tě rád vidím, jen je to taková zvláštní hodina," promluvil jako první Blaise.

Hermiona se nadechla k odpovědi, ale nevyšla z ní ani hláska. Tohle nějak nedomyslela.

„Slyšela jsem, že necháš Charlieho létat na koštěti," řekla místo toho první věc, která ji napadla.

„Poslyš, mohu to vysvětlit..." začal, ale Hermiona jej neposlouchala. Místo toho se rozhlížela po místnosti. Uvědomila si totiž, že tu vlastně nikdy pořádně netrávila čas.

Pohled jí utkvěl na konferenčním stolku, na kterém ležela lahev ohnivé whiskey a zarámovaná fotka jich tří z Charlieho prvních narozenin. Přišlo jí to poněkud zvláštní. Sice sem nakonec přišla, ale nemyslela si, že by Blaise dnešní den prožíval tak jako ona. Koneckonců to byl on, kdo se s ní rozvedl.

Blaise si všiml, že si povídá sám pro sebe a odmlčel se. „Mohu ti nabídnout něco k pití? Vodu, čaj..." Jeho pohled kopíroval ten její. „Něco ostřejšího?"

Hnědovláska tvrdému alkoholu neholdovala, ale nyní měla na zlatovou tekutinu chuť jako nikdy v životě. „Myslím, že jednu skleničku si s tebou dám."

Přikývl a pokynul jí, ať se posadí na gauč, zatímco on se vrátil do předsíně, kde si vzal odloženou sklenku s whiskey. Zpátky za svou bývalou ženou šel přes kuchyň, aby pro ni vzal skleničku, do které jí pak trochu váhavě nalil ohnivou whiskey.

Přiťukli si, napili se a v tichosti nechali whiskey dělat svou práci, než se jim po těle rozlil ten chvilkový pocit tepla. Poté už jim nic nebránilo v tom zapadnout do příjemné konverzace. A jak se počet skleniček ohnivé whiskey zvyšoval, oba postupně zapomněli na to, proč tam ten večer spolu byli.

Hnědovláska zrovna měla položenou hlavu na jeho rameni a Blaise jí vískal vlasy, když se náhle zadíval na fotografii na stole, která ho vrátila do reality. Dopil zbytek skleničky, ale ani o milimetr se nehnul z místa.

„Nikdy jsi mi neodpověděla na mou otázku," řekl a přerušil tak její vyprávění.

Hermiona se trochu posunula, aby mohla zaklonit hlavu a podívat se na něj. „Co tím myslíš?"

„Proč jsi sem dnes přišla?" povzdechl si.

Nyní byla na řadě ona s dopitím své whiskey. Měla tušit, že to nenechá jen tak být.

„Popravdě? Ani nevím," přiznala a posadila se zpříma, aby mezi nimi udělala jakousi pomyslnou bariéru. „Snažila jsem se na tebe nemyslet, ale tady jsem. Asi jsem nechtěla, abys byl dnes sám, nevím..."

Blaise ji jen tiše pozoroval, přemýšleje jak někdy mohl nechat tak úžasnou ženu jít, nebo spíš v první řadě, jak ji mohl vůbec někdy získat. Lahev od whiskey byla téměř prázdná, a nejspíš to byl důvod, proč ji popadl za boky a ladně si ji přes sebe přehodil, tudíž nyní na něm seděla obkročmo.

Oba byli tímto jeho jednáním překvapeni, ale než stihl něco říct, Hermiona se k němu sklonila a polapila jeho rty těmi svými. A Blaise, ach, Blaise měl pocit, že umře právě tam a v tento moment. Bylo to tak dávno, co svou bývalou ženu políbil, že téměř zapomněl, jak se přitom cítil. Vzpomínky se nikdy nemohly vyrovnat skutečnosti.

Ruce měl stále na jejích bocích, což musel velmi rychle změnit, takže zamířil velmi pomalu výš po jejích křivkách, než se dostal až nahoru a mohl zabořit ruce do jejích kudrlinek. Zcela bez rozmyslu ji zatáhl za vlasy, což způsobilo jejich odloučení, ale ne na dlouho, neboť se vrhl na její krk, aby se ujistil, že si dobře pamatoval její slabé místo.

„Blaisi," vzdychla a on se musel úšklíbnout. Miloval, když ji dokázal takhle rozložit.

Hermiona jej chytla za tváře a donutila jej odtrhnout se od jejího krku a vrátit své rty na ty její, kam taky patřily. A Blaise nic nenamítal. Nevadilo mu přiznat, že její panovačná stránka byla jeho slabostí.

„Kde jsi byl?" žádala se Hermiona ještě dřív, než se za ním zavřely dveře.

„V práci," odpověděl Blaise jednoduše.

„Je půl jedenácté večer," namítla.

Blaise nic neřekl.

„Charlie má teplotu a celá den se po tobě ptá," dodala ještě, než se vrátila do dětského pokoje.

Blaise prohloubil jejich polibek ještě víc. Nechtěl teď myslet na to, co vše udělat špatně. Ne teď, když měl Hermionu u sebe.

„Omlouvám se, spokojená?!" vyštěkl ostřeji než chtěl.

„Ne! To tedy nejsem spokojená, protože poslední dobou se jen omlouváš," řekla tvrdým, ale tichým hlasem.

„Snažím se, Hermiono. Nevím, co po mně víc chceš."

„Chci, abys byl víc doma!" vyjekla zlomeně. „A to, že ti to musím říct, abys to věděl, je pro mě docela srdcelámající. Chápu, že je tvá práce důležitá, ale je důležitější než já? Než Charlie?"

Tentokrát se od své bývalé ženy odtáhl, aby popadl dech. Hermiona neváhala ani chvíli a začala mu klást malé polibky po krku.

„Myslím, že bychom se měli rozvést."

Jeho krásná žena, kterou si, jak se potvrdilo, nikdy nezasloužil, na něj hleděla se slzami v očích, ale nic neřekla. Na místě se otočila a odešla do Charlieho pokoje, kde se zamkla.

„Hermiono," vydechl slabě, a i když nechtěl, snažil se uniknout jejím rtům. „Přestaň, prosím," požádal ji rozpolceně.

Hnědovlásku jeho žádost vrátila velmi rychle do reality a nejen, že přestala, ale stejnou rychlostí se i zvedla.

Blaisovi po těle přejel zvláštní chlad, když už ji neměl u sebe. Chytil ji z ruku, dřív než by ji ztratil z dosahu úplně. „Hermiono -"

„Nic se neděje, Blaisi. Věř tomu, nebo ne, ale kvůli tomu jsem sem dnes nepřišla," řekla se slabým úsměvem a sklonila se k němu, aby jej mohla políbit na čelo. „Dobrou noc."

Stejně jako ve vzpomínkách od něj teď odcházela se slzami v očích, a to bylo přesně to, čemu se Blaise snažil celou tu dobu vyvarovat. Celou tu dobu, šlo jen o to jí znovu neublížit, a stejně to nakonec udělal.

•••
Jedna z nejdelších kapitol, ne-li nejdelší kapitola vůbec 🖤.  A taky jsme v polovině, vážení, a já prostě ráda věci zamotávám ještě víc, než už jsou. Tak co, teorie jak to dopadne?

Menší fun fact - když jsem hledala gify s Blaisem, vyskočil na mě Michael Evans Behling, kterého v gifech používám. A tak nějak jsem se na něj během psaní zafixovala, že jsem včera začala koukat na All American, odkud gify jsou. A miluju to!