„Láska je zmatený pocit. Cítíte při něm štěstí, radost, strach i bolest. Ale krásnou bolest, kterou jste ochotni prožívat pro jednu jedinou osobu i celý život."

 - Anonym

☆

 Blaise byl po zbytek večera poněkud rozmrzelý. Seděl na zemi s Charliem a hrál si s ním se železnicí, ale myšlenkami byl úplně někde jinde. A sice u matky svého syna a toho pitomého Toma Graye. Věděl, že Hermiona jednou zase začne randit, ale momentálně to nečekal, takže jej to zastihlo nepřipraveného. A ještě navíc s famfrpálovým hráčem! Vždyť jeho bývalá žena famfrpál neměla ráda. 

 „Zvedni závolu, tati!" vytrhl ho z myšlenek Charlie, který netrpělivě čekal, až zvedne závoru, aby jeho vlak mohl projet. 

 „Samozřejmě, kapitáne," zasalutoval Blaise a rychle zvedl závoru. 

 Charlie se zachichotal a pokračoval ve své cestě. Blaise ho šťastně sledoval a na malý okamžik zapomněl na to, že má mít Hermiona nějaké rande. Občas stále nechápal, že spolu vytvořili něco tak úžasného jako byl jejich syn. Ve slabších chvílích pro něj byl malý Zabini bolestnou připomínkou toho, co nikdy nemohl mít, ale nikdy nelitoval toho, že se narodil. Miloval ho celým svým srdcem. Stejně jako jeho matku. 

 Povzdechl si. „Tak jo, šampione, čas jít do postele," oznámil mu a vzal ho do náručí, než stihl začít protestovat. 

 A zatím, co ho připravoval do postele, snažil se uklidnit bouři pocitů, která se v něm odehrávala. Věděl, že by si o tom měl s někým promluvit, ale neměl tak úplně s kým. Jediný, kdo přicházel v úvahu, byl Theodore, ale ten musel žít v podělaný Francii, kam se teď Blaise nemohl odebrat, když měl u sebe Charlieho. 

 „Doblou noc, tati," zívl Charlie, když ho Blaise uložil do postele.

 „Dobrou noc, lumpe," usmál se Blaise a dal mu pusu na čelo, než tiše odešel do obýváku, kde si musel nalít sklenku ohnivé whiskey. Pravidlem bylo, že nepil, když měl u sebe Charlieho, ale dnes si tu jednu skleničku musel dát. 

 Stál před krbem a hleděl na jejich společnou fotografii, kterou měl tak rád. Na fotografii, na kterou se díval před pár týdny, když učinil rozhodnutí nechat Hermionu navždy jít. Byl s tím smířený. Opravdu byl. Tak proč jej to teď tolik sžíralo? Jenom nad pouhou představou, že se Tom Gray motá kolem jeho bývalé ženy, se mu vztekem zatmělo před očima. A to nebylo dobré. 

 S povzdechem do sebe kopl zbytek zlatavé tekutiny a nabral do ruky hrstku latexu, kterou hodil do krbu. Měl radši osobní setkání, ale nemohl nechat Charlieho doma samotného, tak bude muset stačit tahle forma komunikace. 

 Jeho hlava se objevila v krbu o několik set kilometrů dál. Salónek se zdál být opuštěný, což mu příliš do karet nehrálo, neboť se bude muset dožadovat pozornosti, přičemž ani nebylo jisté, že jej někdo uslyší. 

 „Theodore?" sykl do místnosti. Nechtěl být příliš hlučný, protože by byl radši, kdyby ho našel Theo a ne Daphné. „Theodore!" zvolal znovu o něco hlasitěji. 

 Chystal se zavolat potřetí, když se dveře do místnosti otevřely. „Zdálo se mi, že jsem něco slyšel," vysvětlovat hnědovlasý muž směrem do chodby, než vešel dovnitř. 

 „Theo!" pozdravil ho Blaise z krbu rychle. 

 Theodore byl překvapený, že jej vidí, tedy alespoň jeho část. Zavřel za sebou dveře a vydal se posadit ke krbu. „To je mi ale překvapení," řekl místo pozdravu s pozvednutým obočím. 

 „Zastavil bych se osobně, ale mám doma Charlieho a nutně jsem si s tebou potřeboval promluvit," odpověděl na jeho nevyřčenou otázku. 

 „Promluvit o čem?" zeptal se zaskočeně Theo. Z jejich party to byl většinou on, kdo začínal vážnější konverzaci, a vzhledem k věcem, které věděl, se malinko bál, aby nechtěl Blaise mluvit právě o tom. 

 „O Hermioně," řekl bez okolků, což bylo něco, co na něm měl Theodore rád. Vždy mluvil zpříma. 

 „To je neobvyklé," zamumlal stále překvapený momentální situací. Vzhledem k tomu, že řekl jen její jméno, domníval se, že se zatím o ní a Dracovi nedozvěděl, takže o čem jiném byl chtěl mluvit? Od jejich rozvodu o tom spolu mluvili jen jednou. Byl to dlouhý večer, ale bylo to jedinkrát, co se o tom Blaise otevřel. 

 Hlava v ohni si povzdechla. „Povídej mi tom. Nezatěžoval bych tě tím, ale odehrává se ve mě bouře pocitů a ty jsi jediný s kým o tom můžu mluvit. Jediný, s kým o tom mluvit chci."

To Theodora poněkud zahřálo u srdce, i když by to nahlas nepřiznal. „Víš, že mě ničím nezatěžuješ," ujistil ho. „A teď povídej."

„Takže údajně jde Hermiona na rande s famfrpálovým hráčem. Ona sice tvrdila, že to rande není, ale Ginny říkala přesný opak," vysvětlil důvod svého objevení. 

 Theo se chtě nechtě musel nad jeho slovy ušklíbnout. „A ty žárlíš."

Blaise ho propíchl pohledem. „Rozhodně ne. Jsem zcela smířený s tím, že si jednou Hermiona někoho najde a bude s ním šťastná. A já budu šťastný, že je ona šťastná. Přísahám Merlinovi, že je to pravda. Stačí mi její přátelství," bránil se, ale ke konci už mluvil tišeji.

 „Tak v čem je problém?" chtěl vědět Theodore, který samozřejmě odpověď už dávno znal. 

 „No to bych právě rád věděl. Proč cítím tolik věcí najednou? Proč cítím smutek? Proč jsem naštvaný? Proč bych se teď hned nejraději přemístil ke Svatému Mungovi a políbil ji tak, až by zapomněla, že nějaký pitomý Tom existuje?" vychrlil na něj. 

 Brunet si povzdechl. Malinko ho z toho bolelo u srdce. Proč museli být všichni zmijozelové tak hloupí, když se jednalo o city? Dřív si myslel, že jde jen o ně tři, ale postupem času zjistil, že to tak měli skoro všichni z jejich koleje. A tak z toho začal vinit jejich čistokrevný původ. Rodiče mez emocí. Nulovou výchovou. Jejich rodiče jim znepříjemnili život a on jen doufal, že se jeho spolužáci dokáží dostat z rodinného vlivu, tak jako on. 

 „Vážně ti to musím říct?" hlesl a chvíli na něj zíral, než si unaveně promnul obličej, když si uvědomil, že mu to opravdu bude muset říct. „Když jsi se rozhodl, že se smíříš jenom s jejím přátelstvím, vše to bylo jen hypotetické. Na obzoru nebyl žádný jiný muž, takže jsi si s tím nemusel dělat starosti. Teď jsi se prvně setkal s realitou a jenom logické, že žárlíš. Vždyť ji miluješ, Blaisi," vysvětlil mu. Blaise si prošel mnohým, ale s rodiči na tom nebyl tak hrozně jako on nebo Draco. Bohužel, i když věděl, že ho matka milovala, věděl i to, že tuhle neschopnost zvládat své pocity mají v rodině. 

 „Samozřejmě, že ji miluju," bylo vše, co na to Blaise řekl. 

 „Tak pro s tím něco neuděláš? Proč tak neúprosně trváš na tom, že ji necháš jít? Řekl jsem ti to tehdy, řeknu ti to i teď. Zasloužíš si být šťastný. Zasloužíš si Charlieho. A rozhodně se zasloužíš Hermionu. Tenkrát jsi udělal chybu, to se stává, každý je děláme. Jde o to, to chybu napravit. Ty miluješ jí, ona miluje tebe. Proč si to zbytečně komplikujete?" snažil se mu otevřít oči. Draco si mohl říkat, co chce, ale Theo věděl, že tihle dva spolu stejně skončí. Nikdy tomu nepřestal věřit. 

 „Víš, že to říkala i má matka?" zamumlal skoro až nepřítomně. 

 „Co říkala?"

 „Že mě Hermiona pořád miluje," skoro až šeptl.

 „Tvá matka byla vždycky moudrá žena," přitakal Theodore. Chtěl dát teď prostor k mluvení svému příteli, neboť se mu zdálo, že se tato konverzace ubírá jinačím směrem, než by čekal. Lepším směrem. 

 „Nechtěl jsem tomu věřit, ale pak jsme si promluvili. Snad prvně od naše rozvodu. I ona je smířená s tím, že se k sobě nevrátíme. Teď si ale říkám, jestli je možné, že i když s tím je smířená, tajně doufá v opak stejně jako já," svěřil se Blaise. „Citovala mi Oscara Wilda. Možná mě opravdu stále ještě miluje."

 „Jsem s tím jistý. Dostal jsi strach, to se stává. Váš rozvod neměl řádný důvod, jenže oba jste příliš hrdí a paličatí, kdybyste si spolu promluvili už dávno, možná by k tomu nemuselo dojít, ale stalo se. Minulost nezměníš. Můžeš ale změnit budoucnost. Promluv si s ní. Řekni jí to, co mně a buďte spolu šťastní," řekl klidným hlasem, i když s mírným náznakem nátlaku. 

Blaise byl ticho. Bylo to vážně tak jednoduché? Mohl by zase mít to, co dávno ztratil? Pouhá myšlenka na to, že to udělá a vyjde to, ho naplnila štěstím. Štěstím, které pociťoval jen s Hermionou a Charliem. 

 „Já -" začal, ale vyrušil ho dětský pláč. „Musím jít," vyhrkl místo toho a zmizel. 

 A tak tam zůstal Theodore sám a přemýšlel, jestli by se do toho přece jen neměl začít plést. Nevěděl, co se teď v Anglii dělo, ale věděl, že pokud se Blaise nakonec přece jen rozhodne konečně jednat podle svých citů, bude muset zkrotit Draca. 

 Protože on byl jediný, kdo to mohl udělat.