„Vím pouze jedno. Rodina se neopouští. Ani ve jménu lásky."

 - Alyson Richman

☆

 „Já snad nevěřím svým očím!" vyjekla překvapeně Ginny, když vešla do domu, ve kterém vyrůstala, a našla v něm Blaise.

 Blaise se na ni otočil s úšklebkem na tváři. „Chyběl jsem ti?"

 „Myslím, že bys měl začít utíkat," šeptla k němu pobaveně Hermiona.

 Než se Blaise stačil zeptat, co tím myslí, Ginny už byla u něj a praštila jej do hrudi. Všichni v místnosti se k dané situaci samozřejmě hned vyjádřili. Někteří, například Harry, litovali Blaise, zatímco jiní, například George, povzbuzovali Ginny. Nicméně všichni se odebrali do jiných místností, aby jim dali trochu prostoru.

 Ginny na bývalého zmijozela chvíli vražedně hleděla, a když to vypadalo, že něco konečně řekne, jen si povzdechla a odešla na terasu. Zanechala tam Blaise tak totálně zmateného. Trvalo mu to pár sekund, než se odhodlal ji na terasu následovat.

 „V poslední době vedu příliš mnoho vážných konverzací," řekl, když za sebou zavřel dveře, ačkoli věděl, že jim to moc soukromí nepřinese.

 „Tak to ještě jednu zvládneš," odfrkla si a otočila se k němu čelem. Opřela se zády o zábradlí a pozorně jej sledovala.

 „Upřímně? Nevím, o čem chceš mluvit," hlesl a opřel se vedle ní.

 Zrzka zklamaně zavrtěla hlavou. „Ani mě to nepřekvapuje. Mužský jsou zkrátka bezradní, jakmile jde o emoce. To ostatně vysvětluje váš rozvod."

 „Au," zamumlal jen Blaise.

 Její tvrdý výraz malinko povolil. „To jsem asi neměla říkat... Poslyš, chápu proč si se vyhýbal Hermioně, nesouhlasím s tím, ale chápu to. Proč jsi se ale vyhýbal i nám? Za poslední rok jsi tu byl jen třikrát a v posledním půl roce ani jednou. Myslela jsem, že jsme kamarádi, nebo jsi snad zapomněl díky komu jsi se s Hermionou začal v prvé řadě bavit?"

 „Nevěděl jsem, že bys o to měla zájem," řekl opět velmi překvapeně.

 „Hele nechci mluvit o vašem rozvodu, protože je mi jasné, že toho máte oba dost, zvlášť když se blíží to výročí- Páni, výročí rozvodu? To je ale blbý, co? To je fuk, zkrátka, když to bude rok, co už nejste manželé, ale to že jste se rozvedli neznamená, že už tu nejsi vítaný. Jsi rodina, Blaisi. A jakmile jsi jednou v naší rodině, už se nás nezbavíš. Jen se zeptej Harryho a Hermiony," vysvětlila mu situaci, neboť věděla, že to bylo potřeba, když si celou tu dobu myslel, že rozvod s Hermionou, znamenal i rozvod s jejich rodinou.

 „Já vím," šeptl a ze srdce mu spadl velký kámen.

 „Vážně?"

 „Teď už jo. Věděl jsem to celou dobu, ale hádám, že část mě se bála," přiznal. „To nikomu neříkej," dodal a odkašlal si.

 Ginny se musela zasmát. „Jistě, přece ti nebudu kazit tvou drsnou image. Jen abys věděl, všichni tady už víme, že nejsi tak drsný, jak se tváříš. Alespoň ne, když jsi okolo Charlieho a Hermiony."

 „Takže už je to mezi námi zase dobrý?" zeptal se, čímž úspěšně ignoroval její prohlášení, což zrzce neuniklo, ale nechala to být.

 „Ještě si to rozmyslím. Záleží, jestli se objevíš i příště, nebo za půl roku," poškádlila ho.

 „Mám v plánu zase začít chodit pravidelně. A budu se ze všech sil snažit, aby mi do toho nevlezla práce."

 „Dobře," přikývla.

 „Mimochodem, Harry sem nehledí zrovna dvakrát vlídně," poznamenal s pohledem upřeným dovnitř. Bylo odsud vidět do obýváku, kde na gauči seděli Harry s Hermionou. Hnědovláska mu něco vyprávěla, ale on zíral přímo na ně, z čehož muselo být Hermioně jasné, že ji neposlouchá.

 Ginny se podívala stejným směrem a ušklíbla se. „To víš, ženu jako jsem já si musí hlídat. Víš, že na tebe žárlil, než jsi začal chodit s Hermionou? Myslel si, že mezi námi něco je."

 „Cože? To jsou mi novinky," vyprskl smíchy.

 Rudovláska se chvíli smála s ním, ale když se přestala opírat o zábradlí a chtěla se rozejít zpět dovnitř, její tvář opět zvážněla. „Možná jsem ti to měla říct dřív."

 „Co myslíš?" zeptal se.

 „Ženu, jako je Hermiona si musíš hlídat. Musíš o ni pečovat. Bojovat o ni, i když už je tvá."

 Blaise si povzdechl. „Myslel jsem, že nechceš mluvit o mém rozvodu."

 „Možná jsem lhala," řekl a pokrčila rameny. „Radši pojďme dovnitř."

 „S radostí," souhlasil a oba se vrátili dovnitř, kde si to zamířili rovnou do obýváku.

 „Jsem zklamaný, sestřičko, tys ho ani trošičku nezmrzačila," prohlásil zklamaně George.

 „Dám mu ještě šanci," ušklíbla se rudovláska, načež se posadila vedle svého muže, zatímco Blaise se posadil do křesla.

 „Máte s Malfoyem nějakou tradici, že se vždy ukážete jen jeden?" zeptal se Harry.

 Hnědovláska vedle něj se malinko zamračila a porozhlédla se po místnosti, jestli někde v davu ryšavých hlav nezahlédne platinově blond, ale to se jí samozřejmě nepodařilo. Malinko se zastyděla, že si jeho nepřítomnosti všimla až poté, co na to Harry upozornil. „Pohádali jste se?" vyzvídala a snažila se udržet normální hlas. Pokud by se s Blaisem pohádali, nejspíš by tu nebyl ani on. Jedna její malá část se i tak bála, jestli Blaise nepřišel na jejich špinavé tajemství.

 „Měli bychom?"

 Hermiona mykla rameny. „Nevím, jen se ptám."

 „Nevím, co s ním je. Nebyl teď dva dny v práci, takže má nejspíš své lenivé období," sdělil jim ledabyle. U Draca to nebylo nic nového.

 Než stihl někdo něco dodat, Molly je zavolala ke stolu.

•••

 Hermiona s těžkým srdcem sledovala, jak Blaise s Charliem mizí v zelených plamenech. Věděla, že se o něj Blaise dobře postará, ale vždy se se svým chlapečkem tak těžko loučila.

 „Už taky půjdeš, nebo se ještě chvíli zdržíš?" optala se Ginny, když po nich krb uhasl.

 Hnědovláska zkontrolovala hodinky na zápěstí. „Ještě chvíli se zdržet můžu."

 „Skvěle! Uvařila jsem ti kávu, protože vím, že budeš potřebovat kofein, abys přežila noční," řekla s úsměvem a podala jí hrnek s černou kávou.

 „Jsi poklad," vydechla. „Vyříkali jste si to?"

 Rudovláska přikývla. „Zdá se mi, že nejsme jediní, kdo si to mezi sebou vyříkal," nadhodila opatrně. Celý večer je sledovala. Vycházeli spolu tak dobře, že měla na malý moment pocit, že jsou stále manželé.

 „Máš pravdu, vyříkali jsme si to, jenže ne tak, jak myslíš. Jsme jen přátelé, ale tentokrát doopravdy," svěřila se jí a napila se kávy.

 „Jak se cítíš?" chtěla vědět Ginny, která svou kamarádku znala velmi dobře, takže z jejího tónu hlasu a postoje hned poznala, že s tímto rozhodnutím není úplně spokojená. Přestože celé ty měsíce tvrdila, že nikdy nepočítala s tím, že se k sobě vrátí.

 „Nevím. Jsem ráda, že se nám daří konečně normálně fungovat, kvůli Charliemu, ale i kvůli mým vlastním zájmům. Chyběl mi. Na druhou stranu se bojím, že ho svým způsobem ztrácím. Neznamená to, že ho miluji o něco méně, když jsem schopná s ním být zase jen kamarádka?"

 Ginny z toho píchlo u srdce. „Ovšem, že ne. Jestli to něco znamená, tak jen to, že jej miluješ ještě víc. Miluješ jej tolik, že jsi schopná ho nechat jít a být mu opravdovým přítelem. A to dokáže jen málokdo," snažila se ji přesvědčit. Nechtěla se jim do toho míchat, opravdu ne. Jenže nemohla pochopit, proč se jim tohle děje, když bylo evidentní, že se stále milují.

 Hermiona jí věnovala slabý úsměv. „Děkuju, Ginny," šeptla a objala ji. „Půjdu se se všemi rozloučit."

 Cestou do kuchyně dopila kávu, rovnou tam umyla hrnek a pak se rozloučila se všemi přítomnými. Pak se odletaxovala domů, kde měla v plánu si vzít věci a přemístit se ke Sv. Mungovi, ale když v obýváku vyšla z krbu, čekalo na ni trochu podivné překvapení. Blonďák, kterého dnes postrádali na večeři, spal na jejím gauči.

 S povzdechem k němu tiše přešla a přehodila přes něj deku, která byla složená na opěradle. Nevěděla, co dělal u ní na gauči, ale byl cítit ohnivou whiskey, takže počítala s tím, že se někde opil a u ní hledal útěchu. Stejně jako tehdy, když přišel od Thea. Tentokrát byla Hermiona ráda, že nebyla doma.

 Chvíli na něj ještě hleděla, než si došla do ložnice pro věci a rovnou se odtamtud i přemístila do práce. Věděla, že ji čeká dlouhá směna, neboť na něj bude neustále myslet a doufat, že tam ráno ještě bude, aby si mohli promluvit.