Autor: TyranosaurusRex12345
Počet slov: 705

Poslední tón dozněl. Jakmile se zvedl od klavíru, ozval se potlesk. Ovšem tleskající byl jen jeden. Tedy spíše jedna.
Stejně to jinak nemohlo být, ona byla krom něj jediná v místnosti.
„Vím jistě, že zítra na tom koncertu bude tleskat celý sál,” řekla, jako kdyby mu dovedla číst myšlenky. Vlastně to pořád vypadalo, že ví o všem, co se mu honí hlavou.
„Dík,” zamumlal nejistě.
„Myslím to vážně. Neříkám to jen proto, abych tě nějak podpořila, i když to bys taky potřeboval,” došla k němu blíž.
Zvedl oči z podlahy a podíval se jí do zelenohnědých očí.
„Řekni o mě ještě něco hezkého,” zaprosil a udělal na ni psí kukuč.
Zasmála se a pak jeho přání vyhověla:
„Pokaždé, když dojdu na pokraj svých sil, když se ztrácím v nekonečné temnotě samoty a chci to vzdát si připomenu jednu důležitou věc. Nesmím se vzdát. Kvůli těm, kteří mě potřebují. A nemůžu nechat mého kamaráda samotného. Nestačíš na splnění svých snů, ale nechápu, jak ti můžou ostatní nechtít pomoct. Mají vůči tobě předsudky. Neměli by. Neví, kdo jsi. Já to vím: jsi snílek. Máš sílu, jenomže osud je silnější a rozhodl se, že tě bude zkoušet. Slibuji ti, že ti s každou zkouškou v životě pomůžu.”
„Jak to děláš?” nechápal.
„Co?”
Vrhnul se jí kolem krku.
„Jak můžeš pomáhat i těm, kteří si to nezaslouží? Ublížil jsem ti, opravdu hodně.”
„Ale už je to minulost. Pokud člověk neodpustí, nemůže se posunout dál. Já se stejně dál neposunula,” zamumlala poslední větu a doufala, že ji černovlásek neslyšel.
Jenže slyšel.
„Jak to myslíš?” couvl.
„Víš, jak to myslím,” zašeptala, otočila se a skrývajíc slzy došla ke dveřím.
„Počkej!” zavolal.
Zastavila se, ale neměla odvahu se otočit.
„Pořád?” zeptal se tiše.
„Láska nikdy nezmizí. Když jsme byli spolu, lhal jsi, že mě miluješ. Jinak bys mě neopustil. Já jsem nelhala. Myslíš si, že bych každou noc záviděla hvězdám, kdyby na obloze nezářily ve skupinách, zatímco já pomalu zhasínala? Myslíš si, že bych každý večer plakala do polštáře, kdybych nevzpomínala na náš tebou ukončený vztah? Myslíš si, že bych kreslila do učebnic angličtiny srdíčka, kdybych nedoufala, že si všimneš, že se v mých očích nic nezměnilo?” dokázala říct, než její hlas zanikl v slzách.
„Ne. Nic z toho bys nedělala, pokud by tohle byla pravda. Ale já si nikdy ničeho takového nevšiml...” zamumlal zmateně.
„Nechtěla jsem, aby sis toho všiml. Když jsem ti to řekla dva roky potom, co jsme se rozešli, vyhýbal ses mi. Spřátelili jsme se, protože se navzájem známe nejlépe. Ale tohle bylo jen jednostranné přátelství - já tě pořád miluju.”
„A-...”
„Sbohem,” přerušila ho a položila ruku na kliku.
Náhle na své ruce ucítila tu jeho. Opět měla ten pocit bezpečí, který mívala, když ji držel za ruku při procházkách parkem. Překvapeně na něj pohlédla. Pozorovala jeho nádherné oči barvy hořké čokolády a topila se v nich jako v té nejhlubší studni.
„Měl jsem to vidět. Proč jsi mi to neřekla?”
„Kdysi jsem ti to řekla. Nechtěla jsem slyšet znovu stejnou odpověď,” setřela si slzu z tváře. I tentokrát ji zastavil a obličej jí usušil vlastní rukou.
„Řekla jsi, že jsem silný, ale osud je silnější. Pak jsi ty ta, díky které překonám všechny jeho překážky. Jsi ta nejsilnější, nejmilejší a nejtrpělivější osoba, jakou znám. Vydržela jsi čekat až do dneška, než jsem se tohle dozvěděl...”
„A tvá odpověď je ne. Chceš zůstat přáteli,” doplnila ho.
„Ne,” odpověděl. Poprvé v životě nevěděla, co chtěl říct.
Zmateně na něj pohlédla.
„Musím se ti omluvit. Vážně mě moc mrzí, že jsem to neviděl. Ve všech knihách, které jsem četl, byla láska popisována jako věčná trpělivost a nekonečná ochota. Takže mě doopravdy miluješ. Vždycky jsi tu byla pro mě a udělala bys pro mě cokoliv, ale já tě vnímal jen jako kamarádku. Byl jsem tak slepý,” řekl naštvaně.
Měl zlost sám na sebe. Jak si mohl nevšímat toho všeho u osoby, která pro něj byla nejlepší kamarádkou?
Pohlédla na něj se zvláštní září v očích. Září, která značila naději. Tuhle zář v jejích očích viděl jen kdysi - když byli spolu.
Lehce se sklonil, aby byl ve stejné výšce jako ona.
Pak jejich rty spojil v jeden celek a v duchu si slíbil, že tentokrát ji už za nic na světě neopustí.