PROLOG
Po sedmé jsem stála na nádraží 9¾.
Uslzené oči.
Bledá jako stěna.
Ano.
V tu chvíli jsme to opravdu byla já.
Slabá jsem nastoupila do vlaku, našla si volné kupé a sama si sedla.
Potichu jsem brečela a vzpomínala.
*******
Ahoj :)
Dneska mi v hlavě probkesknul jen tak náhodou tenhle nápad :D
Bude to trilogie a já všechny tři díly věnuji IamAnnys ❤
Užijte si knížku🎇
Lav jů gájs❤
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro