Osaměle jsem seděla v pokoji.

Proč to není jako dřív.

Já a Poberti.

Pak musel Brumbál příjt s tímhle hrozivým nápadem a BUM!

****

Ze zaprášeného pokoji v Bradavicích jsem vytáhla dvě fotky.

Na jedné jsem byla já a Poberti,všichni šťastí a usměvaví.

Bylo to ve třetím ročníko o Vánocích.

Nad tou krásnou vzpomínkou jsem se musela pusmát.

Pak tu ale byla druhá fotka.

Nyla o hodně starší a itak podle toho vyadala.

Byla trošku zmuchlaná,zohýbané okraje a navíc na ni byla černou fixou čára.

Oni ode mě byli tou fixou odděleni.

Chytla jsem se za hlavu  apromnula si oči.

Cítila jsem po obličeji rozmazanou řasenku ale bylo mi to jedno.

Sebrala jsem se,vzala si Nebelvírskou šálu,v ruce jsem stále držela obě dvě fotky,a odešla k jezeru.

Venku už byla skoro zima.

Prosinec se blížil,bylo sychravé počasí.

Bylo zataženo a začínalo pršet....já ale stejně sama seděla u jezera.

Ze zadu jsem z ničeho nic uslyšela morky,rychle jsem se otočila a jakoby se v tu ránu mé srdce rotříštilo na tisíc malinkatých kousíčků.

Dlouhou dobu jsme na sebe bezeslovně hleděli.

Já,on i ona jsme měli slzy nakrajíčku...

Už jsem dál ale nemohla.

Zavřela jsem oči a nechala slzy volně téct.

V hlavě se mi přehrála vzpomínka.

*****

Naposledy jsem je tehdy viděla.

Slzy mi tekly proudem.

Něco jsem strašně chtěla říct.

Bylo mi jedno co...Chtěla jsem ale strašně křičet.

Myslela jsem že omdlím.

Můj žaludek by sevřený a v tu chvíli jsem myslela,že mám všechny nemoci světa.

,,Sbohem."řekli jsme si.

A tak mi začala nová kapitola života.

*****

,,Všechno mě to mrzí..A vy to víte."vzlykla jsem.

,,Mad..Madi."při tom oslovení jsem vzlykla.

,,Co ae to tu děje? Kdo  jsou oni? Mají co dělat s tím co se ti v poslední době děje Madison?" přišli najednou Poberti.

,,Proč brečíš?"zeptal se Remus.

V dešti jsme všichni mlčky stáli u jezera.

Panovalo napínavé ticho.

,,Kluci..."otočil jsem hlavu k Pobertům.

,,Tehdy..Ještě než jsem vás znala...Jsem měla minulost o které jsem vám nic neřekla.Minulost se týka těhlech dvou lidí,Marka a Susan.Tehdy..jednoho dne...-" nadechla jsem se a otřela si slzy z tváře.

,,Se něco stalo.Stalo se něco hrozného a mohla jsem za to já." řekla jsem.

,,Budu vám o tom vyprávět."podívala jsem se nejprve na Susan s Markem,kterým taktéž ukapávali slzy,a pak na poněkud zmatené Poberty.

,,Tak poslouchejte."nadechla jsem se a začala vyprávět.

*****

Aloha friends <3 Je to tady...To,na co jsme všichni tak dlouho čekali. Sice je to tady ale budete si muset ještě chviličku vydržet cause se to dozvíte až v další kapitole a tu já dnes mevydám :D Určitě mi napište váš názor na tuhl