"Možná by sis měl najít právníka."

Luca se zamračil. "Tomuhle říkáš dobré ráno?"

Manny v telefonu si povzdechl. "Jde jen o to, že týpek chce stále kompenzaci, že jsi ho praštil a prý pošpinil jeho jméno. Hrozí trestním podáním. Takže by bylo asi lepší, kdyby jsi měl právníka v záloze. Nevím, co jinýho momentálně dělat," přiznal.

Situace na internetu se trochu uklidnila. Sice vyhrabali nejspíše celou Lucovu minulost, Mannyho tým ale udělal alespoň to minimum, aby jim pomohl, jak mohl. Co se týkalo pomluv producenta, Harryho, nezdálo se, že by byl připravený přebrat zodpovědnost. 

"Stále chtějí, aby ses distancoval?" zeptal se Luca potichu.

"Jo. Stále chtějí tvrdit, že jsme se rozešli a už dochází čas, protože bych se měl opravdu už vyjádřit."

"Tak to udělej," řekl Luca. "Ať si všichni myslí, že jsme od sebe. Nikdo nemusí vědět, že nejsme. A když to někdo zjistí, prostě budeme předstírat, že jsme se zase dali dohromady."

"A můj tým mě už definitivně pohřbí," uchechtl se Manny.

"No, já úplně nemám peníze na to, abych je vyhazoval za právníka, takže mi Harryho podmínky nepřijdou najednou tak strašný."

"Zaplatím ti právníka. Jen řekni jakého, jestli máš preferenci." Luca se uchechtl, a tak Manny hned pokračoval. "A peníze ani nezmiňuj, tohle všechno se děje kvůli mně, takže ti ho zaplatím. A jestli nemáš preferenci, můj bratranec je právník a sice v jiným oboru, ale beztak by znal někoho, kdo nám pomůže."

"Tvůj bratranec by nemohl?"

Manny se uchechtl. "Axel dělá spíše do korporací, to úplně nevím."

"Tvá společnost je korporace."

"Ale nám jde o jednoho týpka, kterýmu jsi pošpinil ego."

Luca se zasmál. "Okay. Tak se zeptej, budu rád, když budu mít jednoho v záloze."

"Zařídím," odpověděl Manny. A pro den se zatím rozloučili.

Luca šel samozřejmě zase do práce. Byl den, kdy jim mělo přijít nové zboží, což byl jeho nejméně oblíbený den. Museli být v práci totiž opravdu dva a Luca moc nemusel jejich brigádníka, který stejně byl neustále nemocný. V uvozovkách. Nejspíše to vždy jen hrál.

Dneska byl ale s Kitem, což bylo o něco lepší. Dobrovolně si vzal inventuru a doskladňování, protože věděl, že bude opět myšlenkami trochu mimo jako už od jeho odjezdu od Mannyho. Dojel do práce jako první a hned se vydal dozadu, aby uvolnil místo na vykládku pro nové zboží. Kit se ve dveřích objevil o patnáct minut později. "Máš návštěvu," prohlásil.

"Jestli je to další reportér, pošli ho někam," řekl, aniž by zvedl pohled od zametání.

"Já určitě," odfrkl s dívčí hlas a Luca se pousmál. Když zvedl pohled, Viv už si sedala na palety kousek od něj. "Jdu ti dělat společnost při tý strašný inventuře."

"A pomoct?"

"Nah," vydala ze sebe neurčitě. "To se ještě uvidí."

Bylo příjemné mít si s kým povídat. Luca se tak neztrácel ve svých myšlenkách, což se stávalo čím dal častěji. Čím déle byl zase sám, tím více na něj doléhalo, jak to Mannymu poděal. A teď byl tady, nic nedělal, zatímco Manny se nejspíše každý den hádal se svým týmem a to hádky nesnášel. 

"Nějaký novinky?" zeptala se Viv.

Mám si nají právníka, haha, pomyslel si. Nahlas řekl ale jen: "Ne. Stále se jen handrkují."

"Už je to docela dlouho, ty jo."

"Nepomáháš," varoval ji Luca.

Viv se lehce uchechtla. "Promiň. Jen je to... zvláštní."

"Spolešnost na něj tlačí, ať zveřejní prohlášení, kde se ode mě distancuje. a on jim stále říká ne. Takže se to neustále natahuje, protože to vypadá, že ani jedna strana nechce uhnout."

"To je ale hezký," okomentovala to Viv. "Fakt."

Přivezli zboží. Luca pomohl řidiči vše složit k nim do skladu, zatímco Viv seskočila z palet a začala z krabic oddělávat bezpečnostní igelit. Vždy nakrčila nos, když ji Luca požádal o pomoc, bylo to ale součástí její hry, protože vždy hned s radostí pomohla.

Mohli tam být snad tak tři hodiny, zatímco rozbalovali, evidovali, rozřazovali. Z Lucova telefonu jim hrála hudba, a tak měll vyplá upozornění, aby ji to neustále nenarušovalo. 

Takže neměli tušení, že Manny se mezitím rozhodl s jejich situací něco dělat, dokud nepřišel Kit se svým telefonem v ruce. "To ses nepochválil, že se celý váš případ pohnul."

Luca i Viv se zastavili v práci. "O čem mluvíš? zeptal se.

"O tom Mannyho prohlášení."

Viv trhla pohledem k Lucovi. "Manny vydal prohlášení?"

Lucovi začalo bít srdce jako o život. Byl si tak nějak jistý, že to bude nakonec o jejich rozchodu, že ho společnosti opravdu dotlačila nebo mu třeba hacknula sociální sítě a přidala to za něj. Nasucho polkl a vydal se ke Kitovi. Jeho obličej jasně říkal, že nic o tom neví. 

Vzal Kitovi telefon z ruk, ale nesetkal se s textovým příspěvkem na Instagramu, jak čekal. Bylo to video. A v něm byl Manny, sedící, mluvící. Tohle rozhodně nebylo nic, co měl napapoškované od společnosti. Zapnul zvuk a video pustil od znova.

„Ahoj všem. Poslední dny byly opravdu náročné. Vím, že se ke mně dostává spousta kritiky – a nejen ke mně, ale k člověku, co je mi nejbližší, také. Udělal jsem chyby, jedna z nich možná i to, že dění posledních týdnů adresuju až teď. 

Určitě jste viděli záběry z toho argumentu, který proletěl celý internet. Někteří stojí za mnou a mým přítelem, někteří za slovy producenta a já to beru. Svoboda slova, názoru. Chci ale, abyste věděli, že můj přítel jednal z lásky a snahy mě ochránit. Ne vždy se nám podaří reagovat tím nejlepším způsobem, ale někdy i nešikovný pokus postavit se předsudkům vyžaduje obrovskou odvahu. A toho si já neuvěřitelně cením.

Jsem hrdý na tohoto kluka, kterýho miluju, že se mě zastal, i když bych to sám řešil jinak. Raději se postavím téhle bouři po jeho boku, než abych žil ve lži jen proto, abych vyhověl lidem, kterým na nás stejně nezáleží.

Stále na sobě pracuji. Má minulost je taková, jaká je. Jsem trans kluk, co si šel za svými sny, a nestydím se za svou minulosti, jak si někteří myslí. Jen nechci, aby mě definovala. V první řadě jsem muzikant a vždy budu.

Děkuju všem, kdo nám zachovávají přízeň. Vážíme si toho víc, než dokážu slovy vyjádřit."

Manny sse naposledy pousmál do kamery a pak začalo video hrát znovu. Luca vypnul obrazovku a překvapeně, s otevřenou pusou lehce dokořán, podal telefon zpátky Kitovi. "On je šílenej."

"Proč?" zeptali se Kit a Viv současně. "Vždyť je to úplně hezký," dodala.

"To jo, ale taky na devadesát devět procent proti jeho společnosti. Ještě dneska ráno chtěli ať udělá pravej opak," namítl.

Došel ke svému telefonu, zatímco Viv spíše tak přemýšlela nahlas, že třeba změnili názor. Lucovi bylo jasné, že nezměnili. Určitě by ho nenechali vydat video, kde Lucu obhajoval a ještě adresoval jeho minulost. 

Měl tam ale od Mannyho jedinou zprávu. Právě se chstám udělat něco, za co mě asi zabijí, ale poletím se hned schovat k tobě, jo? 🤪

Luca se uchechtl, zároveň ale ucítil slzy, protože Viv měla v jednom pravdu. Tohel bylo hezký. To bylo přímo krásný. 

Rád si ztěžuješ život? odepsal.

Manny mu odpověděl téměř hned. Je to opravdu ztěžení, když následkem toho letím za tebou? Nemyslím si.

Luca ale věděl, že doopravdy Manny vyšiloval a tohle byl způsob, jak to skrývá. Představoval si ho, jak sedí v autě směr letiště, na zadku přilepeno auto další s jeho týmem, aby o zastavili, a uchechtl se. Naznačil Kitovi a Viv, že si jde zavolat ven a Mannyho vytočil. 

Zvedl to téměř hned. A podle kvality zvuku poznal, že je opravdu v autě. "Asi to nebyl krok schválený managementem, co?" zeptal se jako první.

"Michele mě bombarduje od chvíle, co jsem to přidal. Přišlo mi hned asi pět mailů, že se mi někdo snaží nabourat do účtu. Beztak jsou to oni, aby to smazali."

"Nestěžuj si život ještě víc, Manny," vydechl Luca. "Je to krásný, ale kdo ví, jak teď budou oni re-"

"Já si ho nestěžuju, Luco," přerušil ho Manny. "Jen ho konečně žiju více podle sebe. A jsem šťastnější. Takže jestli je daň za to určitý propad mý kariéry, tak ať."

Lehce ho píchlo u srdce. "Jsi na cestě na letiště?" zeptal se jemně.

"Jo. Jedu tak tak, protože to bylo rozhodnutí na poslední chvíli, ale zatím snad stíhám."

"V kolik přiletíš?"

"Kolem desátý, myslím? Já ani nevím, viděl jsem čas odletu a musel se vydat na cestu."

Luca se uchechtl. "Okay. Tak já se pro tebe stavím na letiště."

"Můžu si vzít taxíka, v pohodě."

"Stavím se pro tebe," zopakoval Luca. A jeden koutek úst zvedl lehce do úsměvu. "Díky, Manny. Jsi ten nejodvážnější člověk, kterýho znám."

Bylo mu jasné, že oba mysleli na to samé. Manny pět let zpátky tak odvážný nebyl. A fakt, co všechno teď pro Lucu udělal, mluvil sám za sebe. 

"Přijíždím na letiště," řekl po chvíli ticha Manny. "Napíšu ti číslo letu, okay?"

"Okay," přikývl Luca. "Hlavně bezpečnej let."

"Děkuju. Tak za chvíli."

"Za chvíli."

Hovor tipnul. Povzdechl si. A téměř s třesoucími se prsty kliknul na první sociální síť, na které chtěl vidět reakce. 

A poprvé se internet zachoval správně. 

|-|

oooookay, zkoušky done, zítra eltím do švédska a FINALLY ČAS NA PSANÍ PAK

tohle asi na padesát kapitol nenatáhnu, takže to bude mít tak 47-8, uvidím, jak to vyjde. a pak mám nový příběh readyyyy