Manny odkopl svého přítele. "Ztrapnil mě," řekl našemu blízkému zdroji.

To byl první článek, který Luca uviděl po tom, co se probudil. První z mnoha. A dlouho zase nebyl tak moc zmatený.

Manny měl v tu chvíli čtyři hodiny ráno, přesto okamžitě vytočil jeho telefonní číslo a doufal, že nemá vypnuté zvonění. Čekal dlouho, ale dočkal se - Mannyho chraplavý hlas se ozval těsně před tím, než to chtěl tipnout. "Děje se něco?" zeptal se jako první bez pozdravu.

"Prý jsi mě odkopl," řekl Luca. "Tak ověřuju u pravého zdroje, jestli je to pravda. A co se zas děje. Tvůj tým zase něco vymyslel?"

"O čem to mluvíš?"

Manny neměl tušení. Luca vsázel na to, že jde jen o další krok jeho týmu, jejich řešení všech těch skandálů. Nejprve tedy usoudili, že to Mannyho tým udělal bez jeho vědomí. Ten totiž věděl, že je to jedna z možností, jak to vyřešit, jeden z jejich návrhů, on jim ale ještě na nic nekývl. A tohle ani nebyl jeden z těch návrhů, které by zvažoval.

Jenže pak, asi o hodinu později, mu Manny zavolal znovu. "Michele taky o ničem neví. Tohle není nic z naší strany," řekl.

"Tak co to je?"

"Já nemám tušení," vydechl Manny.

V dalších hodinách se to jen nabalovalo. Další a další články o jejich rozchodu, další výmysly a lži o tom, kdo byl Luca, kdo byl Manny, jak se to stalo. Luca byl agresivní jedinec. Manny byl manipulátor. Luca neměl ani tušení, na základě čeho tohle o Mannym usoudili.

Ale pak přišlo to nejhorší - média totiž začala vrtat do Lucova soukromí. Internet byl mocné místo, netrvalo tedy dlouho, aby zjistili, že má bratra Kita a nejspíše mrtvé rodiče. Netrvalo dlouho a zjistili, že jeho rodina vlastnila v minulosti motel, který zkrachoval a i tak - bylo to vyhlášené místo alkoholiků, prostitutek, lidí, co potřebovali pokoj na jednu noc.

Z toho zjistili, že má Lucova rodina problém s alkoholem. Našli, jak zemřela jeho máma. Našli články o tom, jak jeho otec, ne dlouho před smrtí, rozbil houpačky na dětském hřišti v opilosti.

Luca dostal novou nálepku. Alkoholik. A přitom se alkoholu nikdy pořádně nedotkl.

"Ne že bych ti chtěl kecat do vztahů," ozvalo se ode dveří hudebnin, když seděl za pokladnou a četl další článek. "Ale právě jsem na internetu četl o tom, že bratr Mannyho přítele napsal esej o sebevraždě a nejspíše je z jeho vlastních zkušeností."

Luca vzhlédl. "Cože?"

"Vrtají do soukromí už i nám. Od rána mi zvoní telefon, samí cizí lidé, jestli jim dám pět minut svýho času a zodpovím jejich otázky. To určitě." Kit práskl svou taškou vedle pokladny a shlédl na Lucu. "Takže jak říkám, nechci ti do ničeho kecat, ale tohle mi docela už vadí. I když je mi jasný, že není v tvých silách to zastavit."

Luca rychle napsal Mannymu zprávu. Už našli i to, že se Kit chtěl zabít. Tohle se mi nelíbí.

Omlouvám se, odepsal hned Manny.

Luca si povzdechl a mobil odložil. "Netuším, co dělat. Zdá se, že ti lidi dokážou vyhrabat úplně všechno a snaží se ze mě a z mé rodiny udělat tu nejhorší, aby pošpinili Mannyho jméno."

"Přesně proto jsem já s hudbou skončil," zamumlal Kit. "Raději soukromí, než tohle, děkuju pěkně."

"A přece jen jsi to schytal. Kvůli mně," vydechl Luca.

"Hele, neviním tě," mlaskl Kit. "Teda, ne úplně."

"Nepomáháš."

"Ale... řeší se to nějak?"

"Řeší. Manny se snaží zjistit, co bylo spouštěčem té prvotní lži, že jsme se rozešli. Ale stejně, lidi na internetu jen tak nezastavíš."

"Volal jsem Evanovi i Emmě, ať se ujistí, že mají všechny profily na sítích soukromé nebo maximálně omezené. Víc mě nenapadá."

"To mě taky ne," řekl poraženecky Luca.

Další asi tři hodiny se mu Manny sotva ozýval. Luca už měl skoro pocit, že se opět rozhodl utíkat od svých problémů, protože doteď ho pravidelně informoval o všem, co se dělo, co řešili. Nervózně chodil po obchodě a ignoroval poznámky Kita, že vypadá jako maniak. Tu a tam zkusil Mannyho vytočit.

Nevnímal tedy, když do hudebnin přišel muž a nakráčel si to přímo k pokladně. V té době byl za regály s alby.

Muž na Kita hned promluvil. "DObrý den, můžu se zeptat, je Luca Watkins dneska v práci?"

To si získalo jeho pozornost. Koukl se přes regál na Kita, který narčil obočí. "Co mu chcete?"

Musel se uchechtnout. Oba věděli, o co půjde.

"Mám jen pár otázek," odpověděl muž a pak se otočil. A Luca ho hned poznal.

Byl to ten člověk, co Mannyho tenkrát vyfotil v jezeře, i ten, co si Lucu speciálně vyfotil na červeném koberci, zatímco ostatní zajímal jen Manny. Tenhle muž pravděpodobně věděl vše o jeho rodině. Nedivil by se, kdyby to byl místní reportér, který třeba i zažil dobu, co vlastnili motel, který věděl zkrátka vše. A kvůli Mannymu se na Lucu nalepil.

Nasucho polkl. Jeho první intinkt? Jít mu jednu vlepit. Ten druhý byl ale srozumitelnější, a tak se jen zkrátka za ním vydal. "Pár otázek. Když je vám zodpovím, odprezentujete je přesně tak, jak je řeknu?"

Muž ho pohledem vyhledal a pousmál se, když ho tam uviděl. Natáhl k němu ruku. "William Chambers, těší mě."

Luca jeho ruku ignoroval, své paže si založil na prsou. "Chambers," zopakoval potichu. "Jste místní?"

William přikývl. "Žiju v tomto městě posledních třicet let."

"A máte syna?"

Reportér přimhouřil oči. "Ano."

"Rory, že?"

A William přikývl. "Proč se ptáte?"

Protože jsem vašeho syna odkopl, pomyslel si. Ale něco mu napovídalo, že tenhle muž moc dobře ví, že mu zlomil srdce. Že ukončil jejich kamarádství s výhodami, i když Rory doufal ve víc, a dal přednost Mannymu.

Takže se uchechtl. "Tohle je šílený. Na nic odpovídat nechci, takže pokud si nechcete koupit něco z našeho sortimentu, poprosím vás, abyste tento obchod opustil."

William se lehce ušklíbl. Přestal předstírat blbého. "Rory vás pozdravuje."

Kit jen zmateně tikal očima mezi nimi. O Rorym neměl tušení.

"Znovu, poprosím vás, abyste odešel."

"Můžu vám pomoct. Poslat do médií váš pohled na věc, váš názor."

"Já mám spíše pocit, že vy jste ten, kdo vypustil každý detail o mé rodině ven," přiznal Luca. "Takže přes vás to určitě neudělám. Ještě překroutíte má slova. Jestli chcete můj pohled na ten údajný rozchod, řeknu jen to, že je to kravina. Žádný se nekonal. To řekněte médiím. Víc ale nedostanete."

"Jste nejspíše už pod ochranou Mannyho týmu, že? Mohl jsem si to myslet."

Nejraději by se zasmál, protože on rozhodně pod ničí ochranou nebyl. Pro Mannyho tým byl stále spíše trnem v oku, problémem, který se snažili dostranit, kdyby je Manny nechal. To on ale vědět nemusel. "Nashledanou," řekl jednoduše.

Muž se uchechtl. A bez dalšího slova se otočil a odešel.

Kit na nemj nakrčil obočí. "A jsi si jistej, že nějak nepřekroutí už to málo, co jsi mu řekl? A kdo je sakra Rory?"

"Nejsem, ale co nadělám?" vydechl unaveně.

"Tohle je šílený. Doufám, že si to uvědomuješ."

"Tak nějak," zamumlal a vydal se zpátky mezi regály. Už deset minut nevytočil číslo Mannyho, byl čas to zopakovat. Zkrátka už musel vědět něco víc. 

Tentokrát byl ale opravdu úspěšný. "Ten producent, kterého si praštil, šíří pomluvy," vyhrkl na něj hned. "Snaží se pošpinit mé i tvé jméno. Ale podělal to, takže to víme a je nahranej."

"Oh, okay, to je větší update, než jsem čekal," odpověděl Luca překvapeně. "Já mám taky update. Ten reportér, co tě vyfotil tenkrát u jezera, je Roryho otec."

"Kecáš."

"Nekecám."

"Ten producent pracuje s někým místním. Jeho asistentka se otočila proti němu a řekla nám, co si s někým volal. Myslíš, že by mohli spolupracovat spolu?"

"Definitivně," uchechtl se. "Ten reportér byl i na tý premiéře, pamatuješ? Očividně je aktivní i tam, nedivil bych se, kdyby navázali po tom všem spolupráci."

Manny si odfrkl. "Na co potřebuješ policii, když máš nás dva, že?"

Luca se uchechtl, jeho srdce o něco lehčí. "Jo..." zamumlal.

"Už to řešíme, Luco, dej nám chvíli a řeknu ti, co a jak, jo? Ale rozhodně to jen tak nenecháme, neboj."

"Díky, Manny," řekl upřímně. "Vyřeš to a pak přileť."

Uslyšel jeho smích. "Je tady ještě jedna věc."

Zakňučel. "Co zas?"

"Ne, tohle je dobrý. Alespoň doufám. Jen že...přihlásil jsem se do takového programu. Není to úpplně terapie, ani ne úplně anonymní alkoholici, to si troufám říct, že ještě nejsem, ale... Jo. Takový program, který mi snad pomůže, aby ze mě jeden nebyl."

Lucou projela vlna emocí. "Oh," vypadlo z něj jako první. Pak se pousmál. "Děkuju. Ani nevíš, kolik to pro mě znamená."

Manny si odfrkl. "Nedělám to jen kvůli tobě."

"Samozřejmě," odvětil Luca. "Ne, ale fakt, já vím, že ne. Musíš sám chtít. A jde vidět, že chceš. Takže děkuju."

"A pak přiletím."

Luca přikývl, i když ho Manny vidět nemohl. "Pak přiletíš."

"Okay, teď už musím. Ozvu se ti hned, jak budu vědět víc, tak mě nemusíš spamovat."

"Nemusím, ale můžu."

Úplně viděl, jak Manny nejspíše protočil očima. "Dělej si, co chceš. Měj se."

"Ty taky."

Hovor tipl. A nemohl se přesstat usmívat. 

|-|

moc moc se omlouvám za neaktivitu! haha, zkoušky. zítra mám poslední, pak to snad bude lepší. a taky za týden touto dobou už budu ve švédsku 🤪 a mám nový příběh v hlavě ready!