Ten producent, kterého Luca praštil, se jmenoval Harry Scott, bylo mu třicet dva let a stál za několika hity, které Luca dobře moc znal. Vlastně celý svět je znal. Stejně jako že stál za dvěma písničkami Mannyho, těmi úspěšnějšími. 

Tneto člověk taky teď hrozil, že podá trestní oznámení, pokud Manny neponese kariérní následky. Žádal nesmyslné úpravy Mannyho smlouvy nebo nehorázné peníze jako odškodnění výměnou za to, že trestní oznámení nepodá. Kdyby Luca mohl, nejraději by vrátil čas a udělal všechno jinak. 

Manny byl jistým způsobem odtažitý. Přesněji, neustále jakékoliv návrhy Harryho s jeho manažerkou odmítali a Lucovi jen s lehkým úsměvem na tváři říkal, že všechno bude v pohodě. Uvnitř něj se ale zkrátka muselo dít něco víc. 

Luca ho al emluvit pořádně nedonutil. A pak přišel den, kdy měl letět zpátky domů. 

Manny vzal auto a na letiště ho sám zavezl. Luca si oddechl, protože už si myslel, že je bude provázet nějaký bodyguard nebo minimálně řidič, to měli totiž poslední dny tady neustále. manny měl opravdu více času, jelikož jeho aktivity byly pozastaveny, taky měli ale někoho skoro na každém kroku, kvůli bezpečí.

Internet byl totiž strašné místo. Byli tam lidé, co souhlasili se slovy producenta, co prohlašovali, že to Harry měl dát přes pusu Lucovi. Byli lidé, co stáli za Lucou, ti obecně ale nebyli tak výrazní jako ti nenávistní. Byli lidé, co nesnášeli Mannyho za to, že si někoho našel nebo že zatáhl obyčejného člověka do světa showbyznysu, když to očividně nezvládal. 

Dojeli na letiště mlčky. Manny sklopil pohled. "Asi by mě zabii, kdybych šel s tebou dovnitř," řekl potichu.

"Jasný," zamumlal Luca.  "Nemusíme vířit vody ještě víc."

Manny se smutně pousmál. Pak si sundal kšiltovku, co měl na hlavě, a dal ji na hlavu Lucovi. "Moje inkognito kšiltovka, pro jistotu. Média jsou schopná si tě najít i tady, aby z tebe dostali alepsoň jednu větu."

"Žiješ v šíleným světě, doufám, že si to uvědomuješ," odvětil Luca a kšiltovku na hlavě si upravil.

"My žijeme," opravil ho Manny. "Kdyby cokoliv, volej, piš," zvážněl. "Nedokážu vůbec odhadnout, co se kolem tohoto skandálu stane. Až se to ve společnosti nějak uklidní a něco vyřešíme, přiletím, okay?"

Luca přikývl. "A ty mi piš každý update, co se kolem toho bude dít, jasný? Ne, že budeš něco tajit. Jsme v tomhle spolu, takže chci vědět všechno."

Manny bez váhání přikývl, což Lucovi dalo opravdu naději, že tentokrát mu tajit nic nebude. Pak se natáhl a krátce Lucu políbil. "Tak běž. Přijeli jsme docela na knap," pousmál se.

Luca se na něj usmál zpátky. Nesnášel ten fakt, že nevěděl jistě, kdy se zase uvidí. Vzal si ale věci, ještě jednou se sklonil pak u Mannyho okýnka, ještě jednou ho políbil. A pak se vydal na letiště. 

Jeho telefon tak trochu šílel. Lidé si totiž našli jeho sociální sítě, a i když měl všude účty soukromé, pokaždé, co nějakou aplikaci otevřel, měl tam tunu nových žádostí o sledování a o zprávy. Občas nějaké otevřel. Nebyly pěkné.

Manny ale čelil tomu samému. Ten tomu čelil vlastně od začátku kariéry, protože se vždy našel někdo, kdo ho z nějakého důvodu neměl rád. Pro Lucu to ale bylo nové a ještě to neuměl plně ignorovat, proto při čekání na let jen seděl a otevíral zprávy. 

Pak nastoupil do letadla a vypnul telefon úplně. Celý let se jen díval na filmy. 

Doma ho na letišti čekala Viv. Kit i Evan byli v práci, takže to byla ona, co si od táty půjčila auto, aby ho vyzvedla, protože byla samozřejmě sama neuvěřitelně zmatená, co se dělo. Vděčně se na ni usmál už z dálky, došel k ní a vtáhl ji do vděčného objetí. Úlevou vydechl. "Děkuju, že jsi pro mě-"

Blesk. Další. Luca trhnul pohledem a hned uviděl týpka s velkým fotoaparátem, co mířil na něj, na prázdno tak otevřel pusu. Manny ho varoval, ne že ne, Luca mu ale tak úplně nevěřil. Co by nějací paparazzi dělali tady, doma, kvůli němu, když Manny byl ten slavný? Proč měli takovou potřebu se tak moc vrtat do života obyčejnému člověku?

Málem vystartoval, opravdu ano, Viv ho ale chytila za zápěstí a sykla: "Tohle není nejlepší nápad, Luco. Akorát bys všemu přihodil do kotle, nemyslíš? Ignoruj to."

Luca se na ni podíval. "Zníš, jako bys dostala přednášku od Mannyho," řekl upřímně, ale i lehce pobaveně.

"To sice ne, ale poslední dny nedělám nic, než že skenuju vaši situaci. Je šílený, co z toho internet dokáže udělat," prohodila. "Tak pojď. Jako první jedeme k nám a vše mi řekneš do posledního detailu."

"Můžeme i ke mně," namítl Luca. "Budeme mít soukromí."

"Táta udělal pizzu," řekla jednoduše. A tím Lucu okamžitě umlčela.

"Oh, okay, jdeme k vám, máš pravdu."

Viv se usmála. Její táta, rodilý Ital, byl sice na prvním místě vždy doktor, byla to ale právě Viv, která od malička po něm chtěla pravou italskou pizzu. A i když ze začátku zas tak dobré nebyly, teď, o několik let později, byly přímo skvostné. 

S vyprávěním už ale začal v autě. Postupně jí řekl vše snad od toho, co letadlem přistál v LA. Sotva došel k party, Viv mezi větami prohodila. "Ty mě neuvěřitelně překvapuješ."

"Já? Proč?"

"Nevím, přijde mi, že ten Luca, kterého znám, by nikdy nic takového nechtěl. A tys do toho skočil jak ryba do vody."

Oh. Tohle. Lehce se uchechtl. "To máš pravdu. Protože já si furt tak nějak naivně myslím, že to nemůže být tak strašný, tak krutý. A pak se paparazzi objeví i tady na letišti a já opět dostanu facku do obličeje, že bych to měl všechno brát asi více vážně. Abych Mannymu nezkazil kariéru. Ale... zatím mi to za něj stojí."

"Zatím?" zeptala se Viv.

"Co já vím, třeba to za chvíli na mě bude příliš. Kdyby nebylo něj, držím se od tohoto světa kilometry daleko, takže..."

"Jo, to asi chápu. Teď pokračuj, premiéra filmu."

"Oh, to. Seděli jsme vedle těch herců, Wyattovi, a taky Eliase."

Viv se na něj šokovaně podívala, že chvíli ani nedávala pozor na silnici. "Počkej, cože?"

Luca se potutelně usmál. Věděl, že Viv to šokovat bude, milovala hudbu Eliase.

"A po tom všem, co jsi viděla na tom videu, jsem odjel s Oliverem k nim Strávil jsem noc u toho Eliase."

"Doprdele, to je co za utopii?" reagovala Viv, že se Luca musel znovu zasmát. "Ne, že na mě zapomeneš, až vyměníš svý kamarády za smetánku, hele."

"Haha. Nevím-"

"Jaký je doopravdy?" přerušila ho Viv. "Elias. A jakej mají barák? Chovali se k tobě jako k sobě rovnýmu? Nebo byli namyšlení?"

"Oh, to vůbec-"

"A je tak pěknej i v reálu?"

Luca se zasmál a protočil očima. "S Eliasem jsem neměl tolik šance mluvit, spíš s Oliverem. Jen bych chtěl ale podotknout, že ty máš přitele, Viv, a on manžela a dítě."

Viv si odfrkla. "To není nemoc. Ten jeho syn, jaký je to děcko? Zvládla bych ho?"

Teď už se opravdu smál. "Nepotkal jsem ho. odjeli jsme dřív, než ho přivezli z hlídání."

"Sakra. Tak to mi příště zjisti."

"Můžu to zkusit, ale aby sis nedělala planý naděje, Elias rozhodně nevypadá, že by kdy plánoval Olivera opustit."

"Protože nepotkal mě."

Chvíli jí vydržela vážná tvář, pak se ale rozesmála taky. "Dělám si srandu. Ale je to neskutečný. Dva měsíce zpátky jsi bydlel ještě s bráchou a vzrůšem tvýho života bylo, když vám někdo přišel ho hudebnin a koupil si tvé oblíbené album, a najednou chodíš s celebritou a potkáváš slavný lidi."

"A taky dostávám neuvěřitelnou nenávist na internetu, stejně jako Manny, a jak to tak vypadá, bojuju se stereotypy s namyšlenými producenty. Jupí."

Viv přijela na jejich příjezdovou cestu před garáž, zastavila a vypnula motor. Zvážněla a podívala se na něj. "Jsi v pohodě?"

Chvíli odpověď zvážil, nakonec ale přikývl. "Jo. V rámci možností jo. Však ti to ještě povyprávím."

"Okay, ukradneme tátovi dvě celý čerstvý pizzy a zavřeme se u mě."

"To zní jako plán," pousmál se Luca. 

|-|

2025 peeeeew. snad bude lepší jak 2024 haha