Teď už znal internet Lucu definitivně. 

Zatímco byl Manny... kdo ví, kde, někde, kde jeho společnost sídlila, Luca byl u něj na bytě a sledoval internet. Všechny sociální sítě najednou, všechny články. Stala se z něj přes noc celebrita. 

Někdo je totiž opravdu natočil. Takže půlka internetu ho oslavovala za to, jak se Mannyho zastal, druhá ho měla za dětinského, čemuž se musel zasmát. Média, každopádně, o něm moc pozitivně nepsala. První článek, co viděl, měl název Mannyho přítel praštil slavného producenta. Druhý, hned pod tím, zase Víme, kdo je Mannyho agresivní přítel. 

Viděl to video nespočetněkrát a ulevilo se mu, když jeho argument s Mannym nešel slyšet, i dkyž byl vidět. Už tak Manny čelil několika reakcím, že se zachoval špatně, ještě, aby ho slyšeli, že opravdu Lucovi jen vynadal. To bylo jen mezi nimi. To už měli vyřešené.

Kit mu napsal v tu chvíli zprávu: To jsi měl říct hned, že jsi tam jel zbít hollywoodskou smetánku.

Luca protočil očima, ale zasmál se. Řekl si, že mu musí později taky zavolat. Luca totiž najednou nebyl tak úplně anonymní člověk ve světě. 

Jenže v tu chvíli se vrátil Manny. Očekávaně zvedl pohled směrem k chodbě, kde se Manny taky za chvíli objevil, jeho obličej vyčerpaný a skleslý. Snažil se ale pousmát. 

"Tak co?" zeptal se Luca tiše.

"Hodně jsme toho probrali," řekl neurčitě jako první. "Různý scénáře toho, co bychom mohli udělat teď, jak tu situaci vyřešit. Ale... úplně jsme k ničemu nedošli."

"Ne?" zeptal se překvapeně. "Vždyť jsi tam byl tak tři hodiny."

"Ve finále šlo jen o to, že došli k jednomu scénáři, který mi začali nutit, zatímco já odmítal. Doslova poslední hodina byla jen o otmhle, o našem handrkování." Manny si sedl vedle něj. "Pak jsem toho nechali, abychom si to všichni nechali projít hlavou. Myslím, že to bylo mířený hlavně na mě."

"A ten scénář je...?"

Manny se na něj letmo podíval, stejně ale uhnul očnímu kontaktu, jakmile odpovídal. "Chtějí, abych k té celé situaci vydal prohlášení, ve kterém se od tebe budu distancovat. Prakticky... myslí si, že náš rozchod je to jediný, co mi napraví reputaci."

Luca si ani neuvědomil, že naprázdno nejprve otevřel pusu. Pak z něj vypadlo pouhé: "Oh."

Polila ho další vlna viny. Už přestával cítit i tu pýchu z toho, že se Mannyho zastal, protože postupně se jen ukazovalo to, jaké to má následky. A vlastně z toho nic dobrého nevzešlo. 

Sklopil pohled. "Promiň. Měl jsem zachovat klidnou hlavu, akorát ti teď všechno ničím."

"Není to tak-"

"Poletím raději domů, ne?" navrhl. "To asi tvůj management očekává. Ať nemáš ještě více problému jen kvůli tomu, že jsem ještě tady."

"Nemusíš letět nikam, Luco," řekl Manny ihned. "Vidím, jak tě sžírá vina, ale nemusí-"

"Přece si kvůli mně nenecháš zkazit kariéru, na které si tak dlouho pracoval," přerušil ho Luca o něco rázněji. "Jsme spolu zpátky pár pár týdnů, kariéru si budoval roky. Je to důležitější než-"

"Než co, než my?" kývl na něj Manny. "To jsi chtěl říct? Já... já vím, že jsem se zachoval jak kokot a dal ti na té party pocit, že kariéra je důležitější. Ale není to pravda a omlouvat se ti budu ještě dlouho. A ano, možná jsme spolu zpátky krátce, ale znám tě mnohem déle, takže vím, za co tady bojuju. A jestli jen naznačíš znovu, že odejdeš jen kvůli tomu, abych já mohl pokračovat v kariéře asi... asi se... rozbrečím."

Luca se na něj překvapeně podíval. A pak... pak lehce vyprskl smíchy. "Rozbrečíš."

"Jo. Mám slzy na kraji. A nedělám si srandu," odvětil Manny a taky se lehce zasmál. "Jen se snažím říct, že má kariéra je těžká od začátku, je to boj od prvního dne. A tohle je jen jiný druh problému, který se musí nějak vyřešit a taky se vyřeší, věřím to. Jiný je to ale v tom, že i když se zase děje něco blbýho, tentokrát mám tebe, o koho se můžu opřít, takže ani nenaznačuj, že bys odešel."

Luca se jemně pousmál. Tak trochu smutně. "Víš co bych si přál? Aby tohle věděl i ten sedmnáctiletý Manny. Mohl ses o mě opřít od začátku i co se stěhování týkalo."

Manny sklopil pohled. "Sedmnáctiletý Manny byl uzavřený blbeček, který se ti sice svěřil na devadesát procent, ale těch deset nejdůležitějších ututlal. Protože si z nějakýho důvodu myslel, že dělá pro sebe správnou věc."

Luca se přerývaně nadechl. "Možná neudělal. Ale šestnáctiletý Luca se konečně omlouvá za to, jak na něj vyjel a nechal ho v tom kině sám i když věděl, že má Manny zrovna pěkně na hovno životní fázi."

Manny se uchechtl nad touhle jejich malou hrou. "Já to chápal. Věděl jsem, že jsem ti ublížil a neočekával jsem, že bys mě ještě uklidňoval kvůli rodičům. Já se omlouvám, že jsem jen zbaběle za sebou nechal dopis."

Luca stáhl rty do úzké linky. "Aspoň něco, hele," řekl tlumeně. "Já už si myslel, že to necháš jen tak. Takže ten dopis byl v jistým slova smyslu úlevou."

"V jistým slova smyslu?"

"Zachoval jsem se dětinsky, naštval se na tebe o to víc, zablokoval jsem si tě všude a později i tvé číslo smazal," přiznal Luca.

"Oh. Tak proto, jsi mi nikde neodpovídal."

Luca překvapeně zvedl pohled. "Neodpovídal?"

Manny přikývl. "Později jsem se cítil strašně, jak jsem to celý vyřešil, takže... snažil jsem se s tebou spojit. Abychom si zavolali, promluvili si."

Luca neměl nejmenší tušení. Samozřejmě, že ne, když si ho zbaběle zablokoval. "Fakt?"

Manny přikývl podruhé a vytáhl z kapsy telefon. Otevřel zprávy, kde si moc nepsali - jejich primárním kanálem byl Instagram nebo WhatsApp. A tam byly všechny ty nedoručené zprávy Lucovi o tom, jestli by si mohli ještě jednou promluvit. Poslední byla skoro rok po tom, co se Manny odstěhoval. 

Luca na sucho polkl. "Promiň," špitl. "Neměl jsem tušení."

"Napadlo mě, že mě máš asi všude bloklého, alespoň na sociálních sítích. Přemýšlel jsem, že si založím náhodný účet a zkusím ti napsat z něj, ale říkal jsem si... asi jsi to udělal z nějakého důvodu a nechtěl jsi ode mě už slyšet, což jsem zase respektoval. Uvědomuju si, jak jsem ti ublížil, když jsem ti o tom stěhování neřekl dřív, i když jsem to tak nějak vždycky věděl."

"Ve finále na tom stejně až tak nezáleželo," přiznal Luca nakonec. "Pak jsem si uvědomil, že jsou v životě věci, které tě překvapí ze dne na den. Mohl jsem to brát více tak nebo jsem mohl minimálně projevit více snahy to nějak vyřešit."

"Já se ti stejně neozval, můžu říct to samý," namítl Manny.

"Já bych se sám sobě taky neozval, kdyby na mě někdo tak vyjel," odvětil Luca. Oba se zasmáli. Luca se k němu přiblížil, objal mu paži a hlavu mu položil na rameno. "Ale tak hlavně, že jsme si to o pět let později vyříkali, ne?"

Další smích. "Jo. Lepší pozdě než nikdy."

"Přesně," vydechl Luca. "Teď... díky, že za nás tentokrát bojuješ. Šestnáctiletý Luca by si měl vzít příklad."

Manny se uchechtl. "Musím nějak odčinit sedmnáctiletýho Mannyho."

Luca ho štípl. "No jo, o nic jinýho ti nejde, co?"

"Oh, ještě jedna věc tady je," řekl zničehonic Manny. Luca k němu vzhlédl a kývl, ať mluví dál. "Můžeme něco podniknout."

"Kdy?"

"Prakticky každý den do tvého odletu. Mám volno."

Luca se podezíravě zamračil a narovnal se. "Volno. Proč máš volno?"

"Má smlouva je pozastavena, protože společnost přehodnocuje naše partnerství," řekl, jako by se nechumelilo.

"A to mi říkáš jen tak?!" vyjekl Luca.

"Nechci, abys vyšiloval!"

"Já ti kazím kariéru."

"Je to jen fráze. Kdyby to se mnou chtěli ukončit, udělali by to dneska. Jen prostě... nebylo by vhodné dělat, že se nic neděje, když se něco děje, ne?"

"Ty mě přivedeš do hrobu," zamumlal Luca. "TOhle jsi měl říct jako první."

"Což by tě desetkrát více rozhodilo, než když jsem to řekl v tomhle pořadí, nemyslíš?"

Luca se zamračil. "Možná," zamumlal.

"Ber to z té světlé stránky. Máme na sebe více času."

"Jupí," odpověděl bez emocí. Manny protočil očima a začal ho mačkat v objetí. A Luca musel uznat... uklidňovalo ho, jak to Manny celé řešil. A že ho z ničeho nevinil. 

|-|

šťastný nový rok takhle dopředu, pals (zítra asi nebude, ale kdo ví)