Oliver půjčil Lucovi nějaké čisté oblečení, kartáček na zuby, nechal ho se osprchovat a pak mu ukázal, kde mají pokoj pro hosty. Luca nikdy nebyl v tak luxusním domě jako byl ten jejich. Byl lehce v šoku.

"Budeš v pohodě?" zeptal se Oliver mezi dveřmi. Poslední hodinu a půl strávili mluvením o tom, co se stalo, ale i mnohem více. Elias už byl an cestě domů prý taky.

A Manny... jediné, co věděl, bylo, že ho hledal. Bombardoval ho zprávami a hovory, ale Luca s ním teď opravdu mluvit nechtěl. A tak poprosil Olivera jestli by mu Elias mohl vyřídit, kde je a že si promluví na druhý den. Jak mu totiž Oliver řekl, onn si možná vzal pod křídlo Lucu, Elias zase Mannyho. 

To, že skončí v domě jednoho z nejslavnějších zpěváků, to vážně od dnešního večera nečekal.

"Budu, díky za všechno," odpověděl po chvíli. Oliver se pousmál, popřál mu dobrou noc a odešel. 

Luca dlouho nespal. Ležel na zádech, propaloval pohledem strop a snažil se zastavit nutkání dojít si pro telefon, který se mu nabíjel v obýváku, kde si taky povídali. Naprosto na něj zapomněl. 

Přece jen ale usnul. A když se o pár hodin později zase probudil, tak nějak tušil. Tušil, že v tomhle domě už není jen on, Oliver a Elias. Že Manny je už tady.

Posadil se na posteli do tureckého sedu a schoval si tvář do dlaní. Vydechl. Musel si tak trochu urovnat myšlenky, aby věděl, co Mannymu řekne, jak mu svůj postoj podá. 

Protože si uvědomoval, že to tak trochu přehnal. Byl rád, že se Mannyho zastal, ne že ne, al emohl více vzít v potaz i jeho pohled na věc - že mu taky dost možná mohl zkazit kariéru, na které tak tvrdě pracoval. 

Byl ale rád, že se rozdělili. Jak teď viděl, první reakce vždy nebyly nejlepší a kdyby si Manny stál za svou kariérou a Luca za svým činem, mohlo to mezi nimi dopadnout mnohem. hůř. Teď jen doufal, že se to Mannymu taky trochu rozleželo v hlavě, trochu se ale bál, že ne.

Nevěděl, jak dlouho tam stál, když se najednou ozvalo ťukání na dveřích. Nic neříkal, čekal, až někdo vejde, protože upřímně, nevěděl, koho čekat. Už si myslel, že mu Oliver jde oznámit, že je Manny tady, ale nebyl to on. Byl to přímo Manny. 

"Můžu?" zeptal se, když nakoukl dovnitř.

Luca přikývl. Kousl se do rtu. Rychle se pomodlil... vlastně nevěděl proč. Neměl totiž tušení, s čím Manny přijde. "Asi jsem teď spíše jen přítěž, co?" zamumlal. 

"Tak to vůbec není," odpověděl Manny.

Nedíval se na něj. Spíše jen slyšel, jak se Manny dal do chůze a posadil se vedle něj, blízko, ale ne zas tolik, aby se navzájem dotékali. Bylo mezi nimi ticho přímo k nevydržení, nejspíše totiž oba nevěděli, co čekat od toho druhého. Nakonec to byl Luca, kdo to ticho prolomil. "Chtěl bych se ti upřímně omluvit, ale kdybys slyšel, co o tobě říkali, nemohl jsem jen stát a nic nedělat-"

"Nemusel jsi ale vytáhnout hned pěsti," řekl Manny jemně, ne tónem, kterým by mu to vyloženě vyčítal. Což Luca musel uznat, že měl pravdu. "Nebudu lhát, trochu nepořádku to způsobilo."

"Nepořádek?" zopakoval Luca. "Ten je mi docela jedno, hele. Ty mi nejsi jedno a už vůbec mi není jedno, jak o tobě lidé mluví. Bylo to příšerný a nemohlo jim to přece jen tak projít."

Manny sklopil pohled. "S lidma, jako jsou oni, se potýkám celý život, Luco. Není to poprvý a nebylo to naposledy. Tohle jsou ty bitvy, které za mě bojovat nemůžeš. Nad tímhle... nejlepší je to prostě ignorovat."

"Takže co mám dělat?" uchechtl se frustrovaně. "Jen tak tam stát, zatímco se k tobě chovají, jako bys... jako bys nebyl důležitý? Jako bys za nic... nestál?"

Očividně jeho slova Mannyho zasáhla, ne ale tím negativním způsobem. Tím pozitivním, že ho konečně někdo vidí. A taky mu to nejspíše dalo popud se více otevřít.

"Já vím, jak se cítíš," špitl. "Včera, když jsi šel na záchod a pak mluvil s Oliverem... Občas jsem viděl, jak se na tebe někteří dívají. Jako bys do tohoto světa nepatřil, a taky mě to ničilo, taky bych za tebe nejraději bojoval, ale... když těmto lidem budeme dávat pozornost, nikdy bojovat nepřestaneme."

Luca polkl. Sám tohle nepocítil, bylo to ale taky něco, co Oliver včera nakousl. Jak těžké bylo začít se cítit mezi tou smetánkou příjemně, protože měl neustále pocit, že neptaří, což mu někteří nezapomínali dávat najevo. 

Manny se zhluboka nadechl. "Bojím se, okay? Bojím se, že přijdu o všechno, na čem jsem pracoval. Že ztratím tebe."

Luca párkrát zamrkal, najednou zaskočený. "Mě? Bojíš se, že ztratíš mě?"

Manny přikývl. "Protože nechci, aby sis myslel, že tohle všechno - sláva, ten tlak - pro mě znamená víc než ty. Ale někdy se zkrátka tak moc snažím udržet všechno pohromadě, že se bojím, že tě budu odstrkovat, tak jak se to stalo tam. Když jsem tě tam viděl, naštvaného a zraněného, uvědomil jsem si... že to dělám zase. A že to mám zkrátka v nátuře a bojím se, že to udělám znovu a znovu."

"Manny-"

"Takže primárně se ti chci omluvit za to, jak jsem se tam zachoval. Chci se ti omluvit i za to, že jsem tam pil a odbyl to, i když oba víme, že s tím problém mám. Nezvládl jsem tu situaci. Přiznávám."

"To jsme dva, co ji nezvládli," odvětil Luca. "Řekl bych, že tady není chyba čistě na tvý nebo mý straně."

"Možná," přitakal Manny a Luca hned věděl, že sebe zkrátka viní více. Už to ale nerozebíral. Místo toho se k němu přiblížil, opřel jejich čela o sebe. A pak ho jednou pomalu políbil. Jako by v tom polibku cítil to odpuštění, porozumnění. 

A hned na to se ušklíbl. "Teď, mám se tomu týpkovi, kterého jsem praštil omluvit nebo...?"

Manny se uchechtl. "Krok za krokem, ty hrdino. Nevím, co se teď úplně bude dít. Myslím, že Michele už tě nemá tak v lásce."

"Asi jsem ji naložil práce, co?" zamumlal provinile.

Manny mávnul rukou. "Ta má neustále hodně práce. Teď... asi něco řeší, no."

"A ty?"

"Já?" 

"Ty nic neřešíš?"

"Řeším nás, není to očividný? To jsem chtěl udělat jako první. A teď... budu asi řešit tu party, no," ztišil hlas. 

"Hele, já... ponesu následky, za to, co jsem udělal. Neměl bys to schytat ty."

"Uhm, následky nebo ne, je tady ještě jedna věc," zamumlal Manny. 

"Ještě jedna?"

"Někdo to natočil. Skoro celou tvou konverzaci s tím mužem, to, jak jsi ho praštil a... trochu jde slyšet i naše konverzace. A tak trochu se to přes noc stalo virálním."

Luca vydechl. "Zasraná média."

"Jo, zasraná média," přitakal Manny. "Ale třeba nám to nakonec pomůže, co víš. Uvidíme. Až teda na to, že je to neskutečněj zmatek, jak se každý článek zaměřuje na jiný detail toho celýho a ještě si to dobarvují."

"Tvůj svět je šílený. Uvědomuješ si to?"

"Tak nějak."

Vyšli z pokoje pro hosty ven. Elias s Oliverem seděli u ranní kávy a snídaně u jídelního stolu a když se tam objevili, Elias dloubl do Olivera. "Vidíš? Říkal jsem, že si to vyříkají. Kytku jsem dal do vázi v obýváku, Manny."

"Kytku?" zeptal se zmateně Luca.

"Možná jsem trochu cestou sem zazmatkoval a koupil ti omluvnou kytku," zamumlal. Luca nakoukl do obýváku a vytřeštil oči. Byl to ten největší puget, co snad kdy viděl. "Pak jsem si uvědomil, že to možná ani není nic pro tebe," pokračoval Manny, "nebo že by sis mohl myslet, že se tě chystám uplatit, kdybych s tím přišel za tebou hned, tak jsem ji nechal raději tady."

"Na mé doporučení," ozval se Oliver a Luca se na něj zmateně podíval. Oliver to tedy dovysvětlil. "Jen jsem měl po naší včerejší konverzaci pocit, že bys byl schopný ho zabít pohledem, kdyby se tu objevil. Tak pro jeho bezpečnost, aby mu ta kytka neskončila na hlavě."

Luca se ještě chvíli zmateně rozhlížel mezi všemi přítomnými a pak se začal smát. "Okay, to je asi fér. Ale teď si ji rád vezmu, i když zůstane u tebe na bytě, protože ji do letadla nevezmu."

Manny stáhl rty do úzké linky. "To je taky část, kterou jsem nedomyslel."

Luca se zasmál a položil mu hlavu na rameno. Manny mu dal pusu do vlasů a zašeptal: "Miluju tě. Ale teď už vypadněme, než přijede Oliverova rodina s Eliasem juniorem."

"Oh, oh. Jasně. Zavazímě. Mizíme."

"V klidu, jsou v zácpě," uklidnil je Oliver. "Minimálně hodinu tu ještě nebudou."

"Přesto jsme vás oxidovali až až. Každopádně," Luca se podíval na Olivera speciáůně, "děkujeme za všechno."

Do půl hodiny byli pryč. Do hodiny dojeli k Mannymu. A sotva se zavřeli uvnitř, přišla Mannymu zpráva od Michele, že za patnáct minut je u něj.

Povzdechli si. Teď začínala ta horší část.

|-|

ty jo, možná tohle i natáhnu na 50 kapitol