Na after party se najednou zjevil i Oliver, docela čerstvý manžel Eliase. A Luca nasucho polkl.

Potkali se totiž na toaletách u umyvadel. Byli tady teprve možná tak dvacet minut, zatím jen stáli u jednoho z vysokých stolků s Mannym a sledovali, kdo si party nenechal ujít. Zahlédl i Yohana s Alexem, pár, se kterým se i po filmu krátce bavili, Elias se vypařil ale hned.

Nejspíš pro Olivera. Ten stál teď vedle něj a nachytal tak trochu Lucu, jak ho přes zrcadlo sleduje. Rychle sklopil pohled.

"Luca, že?" ozval se Oliver zničehonic. Luca nikdy nebyl překvapenější.

"J-jo," zakoktal v odpověď.

"Elias. Proto to vím. Zahlédli jsme vás, když jsme přišli."

"Oh-"

"Já jsem Oliver," řekl a natáhl k němu ruku. "Bylo mi řečeno i to, že jsi taky jeden z chudáků, co do světa showbyznysu byli tak trochu hozeni. Co na to říkáš zatím?"

Musel se lehce uchechtnout. "Tohle je má první veřejná akce a stejně jsem tak trochu zůstal v pozadí, takže... moc nevím. Zatím jsem asi více v šoku, že jsem pár metrů od slavných lidí."

Oliver se zasmál. "Jo, to naprosto chápu. Názor si teprve uděláš, ale za mě? Není o co stát. Až na tyhle after party, ty jsou docela dobrý a je tu alkohol zadarmo."

Pobaveně se pousmál. "Já nepiju. Ale to jídlo zadarmo taky není na škodu."

"Ah, takže skleničku si se mnou nedáš?"

"Možná tak vody."

"Tou si přiťuknout můžeme taky, ne?"

Takže tak se stalo, že šel s Oliverem na skleničku a taky pokec. Mannyho uviděl hned, jak vyšel z toalet - bavil se s nějakými lidmi, co Luca neznal, ale pohledem si řekli, že se pak najdou. Aspoň Luca nemusel trapně stát za Mannym při kterékoliv jeho zdvořilé konverzaci.

Oliver si dal gin s tonicem, Luca si nalil alespoň vodu s citrónem. "Elias je kde?" zeptal se pak. Překvapilo ho totiž, že tu ztrácí čas Oliver s ním.

"Další otravná věc, když chodíš s někým slavným? To, jak se musí alespoň pozdravit snad se všemi. Takže to nejspíše teď dělá. V těch chvílích se vždy raději odeberu k baru, protože to nesnáším."

"Ty tu slávu miluješ, co?" uchechtl se Luca.

Oliver se taky krátce zasmál. "Člověk si ale zvykne. Elias už není v záři reflektorů jako dřív, protože zpomalil, aby stíhal vůbec život. A to je ta nejlepší část - není to konečně tak hektický, jako to třeba může mít Manny. Tomu se teď daří, co?"

Luca sklopil pohled. "No, daří..."

Oliver hned pochopil. "Viděl jsem, co se děje. Lidi si nedají pokoj, nikdy. Jak to zvládá?"

"Docela dobře. Tedy, čekal jsem, že to bude horší, ale drží se fajn. Zatím. Naučil se trochu ty myšlenky filtrovat."

"A ty? Umíš je filtrovat?"

Luca se na něj zmateně podíval. "Jak to myslíš?"

"Chodit s někým slavným není lehký, nejhorší je ta fáze, kdy s tím jdete na veřejnost, což jak předpokládám, jste tak trochu touto akcí udělali. Opravdu bych ti přál, abyste měli jinou zkušenost, ale vždycky se najde někdo, kdo bude nenávidět fakt, že jsi jim sebral jejich platonickou lásku. A nebude to jeden člověk."

Luca se uchechtl. Usrkl si vody. "V týhle části budu v pohodě. Je mi docela jedno, co si lidi myslí o mně."

Oliver se pousmál. "Dáváš mi takový pocit, to jo. Myslím si, že v tomhle budeme podobní. Takže ti spíš nebude jedno ta část, když budou útočit na Mannyho, že?"

Stáhl rty do úzké linky. "Jo. Jo, to mě neuvěřitelně štve už teď."

Luca tam s ním mohl mluvit snad půl hodiny. Jejich konverzace šla přirozeně, od témátu k tématu, a miloval, že Oliver měl podobný názor na celý ten svět slavných. Nebylo to nic pro něj. A i když se v něm objevoval, udržoval to tak na formální úrovni, objevil se jen tam, kde se to opravdu od něj očekávalo. Premiéra filmu, se kterým Elias neměl nic společného? Ne. Předávání cen, kde byl Elias nominován na jednu z hlavních? Tam se ukázal.

To si Luca dokázal taky představit. Nepřál si totiž nic víc než si udržet alespoň částečně svůj starý život, i když věděl, že nějaké kompromisy bude muset udělat.

"Díky, Olivere," řekl najednou. "Teď mám pocit, že tohle by nemuselo být tak stašný-"

"Já nevím, co lidé čekají. Postavil si celou kariéru na lžích - bylo jen otázkou času, než se to všechno zhroutí."

Luca i Oliver trhli hlavou. Kolem nich procházela skupinka tří lidi, dva muži a jedna žena, najednou je uslyšeli ale hlasitě a jednoznačně. Zastavili se taky hned vedle nich u drinků.

"Jako já být ním, tak se tady rozhodně neukazuju," odvětila žena. "Prý ještě dotáhl nějakýho chudáka, který není ani trochu známý, o co, že je to jen nastavený akt, aby lidi konečně mluvili o něčem jiným, než o faktu, že je trans?"

Oh. To o nich mluvili.

"No stoproscentně," uchechtl se ten muž, co promluvil jako první. "Kdyby byl pode mnou, letí hned. Vždyť je skandál za skandálem. Všichni se chovají, jako by byl tak statečný, ale pravda je, že si jen hraje na oběť, aby na sebe upoutal pozornost."

"Luco," sykl na něj Oliver, protože najednou - ani si to sám neuvědomil - měl ruce v pěst. Najednou se jeho dech zrychloval pod náporem vzteku. "Lucko, počkej-"

Ale on nečekal. Udělal dva delší kroky k nim a stanul tvář tomu muži, co mluvil nejvíce. "Nevíte o něm vůbec nic. Stojíte tu, pijete a pomlouváte jako zbabělci, strhávate někoho, komu byste nešahali ani po kotníky, kdybyste se o to pokusili."

To bylo možná troufalé rčení, protože Luca netušil, s kým měl tu čest. A vzhledem k tomu, kde byl, to nejspíše byli důležití lidé.

Důležití možná tak pro svět. Pro něj byl důležitý Manny. A tak mu bylo jedno, s kým to ve finále mluví.

Všichni tři už viditelně měli hladinku. Muž se opilecky zasmál a prohlédl si ho od hlavy k patě.

"A kdo vlastně jsi ty? Jeho nejnovější charitativní případ? Roztomilý."

Luca nechápavě zavrtěl hlavou. " Řekl bych to jinak. Jsem ten, kdo ho vidí takového, jaký je. Ne ten skandál, ne titulky – jen muž, který pracoval tvrději a byl statečnější než kdokoli z vás by si dokázal vůbec představit."

Další smích. "Za prvý," dloubl do něj prstem ruky, ve které držel drink, "o tom označení muž bych se i hádal." Jeho společníci se zasmáli. "A za druhý, statečný? Tak nazýváš utíkání před svou minulostí? Wow, vzor, opravdu."

Matně uslyšel další Oliverovo varování. Periferně zahlédl Mannyho - přece jen začali na sebe strhávat pozornost a Manny se začal probojovávat mezi lidmi k nim. Kdyby byl rychlejší, možná by se to nestalo. Kdyby byl rychlejší, možná by zvládl Lucu uklidnit, a on by tak nevrazil pěstí do obličeje muži, který jak se později dozvěděl, byl vysoce postaveným člověkem v Mannyho nahrávací společnosti.

Ale Manny rychlý nebyl a tak to Luca udělal. Vrazil mu, protože to nedokázal poslouchat a navíc, takhle mluvící lidi si to vždycky zasloužili.

Hned si uvědomil, co udělal. Někdo ho totiž odstrčil, jako by měl snad vyloženě začít bitku, on tak do někoho narazil. Když se otočil, najednou u něj byl Manny, pusa otevřená v nevyřčených otázkách, ve zmatení. Luca se hlasitě snažil situaci vysvětlit, bránit. "Promiň, já - kdybys slyšel, jak o tobě mluvili -"

Manny ho k jheo překvapení přerušil ale způsobem, který nečekal. "Mluvili jsme o tom. Ať nevyvoláš scénu, ať se bude dít cokoliv," sykl.

Luca zůstal zaraženě stát. "Děláš si srandu?" zeptal se šokovaně. Všechen adrenalin opustil jeho tělo, najednou cítil jen... zradu.

Manny sledoval muže, kterého praštil, v tu chvíli se ale podíval na Lucu. "Je to člen rady v mojí nahrávací společnosti-"

"Mě je sakra jedno, kdo to je," přerušil ho Luca naštvaně. "Mluvil o tobě příšerně a měl by být za to zodpovědný-"

"Všichni o mně teď mluví příšerně, Luco. Všichni," sykl zpátky. A pak to Luca ucítil. ALkohol z jeho úst.

"Tys pil," konstatoval.

"Myslím, že teď máme trochu jiný starosti než to, jestli jsem si dal skleničku nebo dvě," odvětil Manny.

"Není, protože kdyby jsi byl střízlivý, reaguješ jinak," sykl Luca. Věděl to. Střízllivý Manny by mu takhel do obličeje hned nevyčítal, co se děje.

"Myslíš? Když jsi praštil někoho, kdo mi teď může zničit kariéru? Tohle je showbyznys, Luco. Všichni mluví sračky o všech, ale nikdo to neřeší-"

"Tak hádám, že nejsem ten nejlepší typ člověka, abych chodil s někým slavným. Protože já kvůli tomu nebudu měnit své zásady."

Otočil se na patě, připraven jít... kdo ví kam. Byl tady závislý na Mannym, na jeho manažerce. Sám byl momentálně neschopný. Manny ho ale ještě zastavil.

"Počkej-"

"Tohle je akorát přihazování do rozjetýho kotle," objevila se tam najednou Michele, celá rozzuřená. "Co sis sakra myslel?"

Manny se jí snažil naznačit, ať jim dá prostor. "Michele, teď ne, prosím-"

Luca se zoufale uchechtl. "Tohle je tak nelidský. Tohle celý."

"Luco, já jen chci-"

Luca se mu podíval hluboko do očí. "Zastal jsem se tě, protože tě miluju. Ale možná to pro tebe neznamená tolik, jako to, co si o tobě lidi myslí, že?" Polkl. "Promiň, že jsem tě ztrapnil, teda."

Možná mu v tu chvíli Luca chtěl hrát trochu na city, možná to tak řekl cíleně, i když si uvědomoval, že tady ani nešlo tolik o ztrapnění se, ale o fakt, že Luca udeřil někoho, kdo mohl Mannymu zničit kariéru. V tu chvíli si to plně neuvědomoval. V tu chvíli se jen lakomě cítil zrazeně, že si Manny nevážil faktu, že se ho zastal.

Takže Mannyho s kapkou alkoholu v krvi akorát tak vyprovokoval.

"Nikdy jsem tě nežádal, abys bojoval moje bitvy za mě! Myslíš, že tohle nějak pomáhá?"

"Hádám, že ne," zamumlal Luca a tentokrát se opravdu k odchodu dal. Tedy, neměl ani na vybranou, protože se u něj objevila ochranka a začala ho vyvádět pryč. A Manny? Očividně byl rozpolcený mezi tím, jestli za ním jít, nebo zůstat, aby napravil to, co Luca podělal.

Váhal až moc dlouho. Což si média samozřejmě vychutnala, překroutila vše, co se dalo.

Lucu mezitím vyhodili. Chvíli zůstal stát, zavřel oči a přemýšlel, že se prostě jen rozbrečí. Místo toho ale zachoval chladnou hlavu a vytáhl telefon, aby si zavolal taxi do nejbližšího hotelu, který si bude moct dovolit.

Sotva ale číslo vytočil, někdo mu vytrhl telefon z ruky a hovor tipl. "Kam chceš jít?" zeptal se ho Oliver.

Luca zmateně zase zakoktal. "N-nevím?"

"No právě. Za dvě minuty je tady auto."

"Jaký?"

"K nám," odvětil v klidu. Kývl zpátky ke vchodu na party. "Slavní jsou někdy na hovno. Někdy máš pocit, že je kariéra to jediný, co je zajímá. Mu to dojde, neboj. A ještě si oddechne, že jsi neskončil v náhodným pochybným hotelu za rohem. Ráno mu Elias dá vědět, kde jsi, jestli budeš chtít."

Upřímně? Luca si tak trochu oddechl. Nedokázal si představit přijít do náhodného hotelu se skoro vybítým telefonem a žádnými věcmi. Myslel si ale, že to bude to jediné, co mu zbyde.

"Díky," řekl bez špetky humoru. Aby to znělo co nejúpřimněji. "Fakt."

Oliver si pousmál. "Jsem expert v hádání se se slavným zpěvákem. Můžeš si na něj stěžovat, jak chceš, a já ti budu přitakávat."

Luca se pousmál. "To zní jako plán."

|-|

ngl, miluju, jak jsem to víc tak propojila bahahaha

pro vaše info, představuju si, že ollie je tak o šest-sedm let starší jak luca/manny :D jestli mi to vychází s všechny těmi daty/časy/věky co jsem zmínila tady nebo v jiných knihách? no idea.