"Manny."

Ten ho doslova ignoroval, mlčky přešel ke své skříni a tu otevřel. Předstíral, že se dívá, co na sebe, Luca dokázal ale vycítit, jak mimo je.

"Manny," zopakoval. "Mluv se mnou."

"Není o čem," utrousil. "Však jsi to slyšel."

"A tebe to očividně štve," odvětil Luca.

Manny si hlasitě povzdechl a sklopil ramena. Luca zůstal potichu stát, dával mu ten prostor, aby začal mluvit. Doufal, že s ním bude mluvit. 

"Ta nová smlouva," začal, "jestli bude podobná, jak tá předtím... Ani nevíš, jak jsem byl rád, když jsem ji mohl změnit. Protože když se tvá hudba stane slavnější, máš na ně větší páku, než když jsi někdo neznámý, komu mají pomoct prorazit. Takže jestli se chtěji, i když třeba jen částečně, navrátit k té staré, nejen, že to omezí to, co můžu a nemůžu vydávat, že mi budou do všeho více kecat, ale taky si pravděpodobně zase vezmou nekřesťanskou část všeho, co si vydělám, což... oni zas toho tolik nedělají. Vše je to moje práce."

"A nemůžete s Michele si s nimi o tom ještě promluvit?"

"Můžeme to zkusit," pokrčil rameny. "Ale oni moc na vyjednávání nejsou. Ne po tom, co jsem si tam nedávno šel vybojovat to, abych mohl být s tebou."

Luca zamrzl. Něco takového vůbec nevěděl. "Cože?"

Manny se otočil. "Možná jsem ti to podal, jako by to nic nebylo, ale... jo, musel jsem si trochu vydupat, aby nás zkrátka nechali být. Už v tu chvíli jsem udělal pár ústupků."

"Jakých? Co? Proč jsi nic neřekl, nemusel jsi-"

"Musel, Luco," přerušil ho. "Abych se nezbláznil, musel. S tím, co všechno se dělo ohledně mé změny pohlaví, jsem potřeboval mít alespoň nad něčím kontrolu. Nad námi. Nechci, aby jen proto, že mám takovou kariéru, náš vztah byl nějak negativně ovlivňován lidmi, co by do toho správně neměli nijak mluvit, ale mysleli by si, že můžou."

Lucu píchlo u srdce. "Měl jsi prostor vyjednávat."

Přikývl. "Trochu jo. A stejně mi podkopli nohy a srazili mě ještě víc."

"Měl jsi vyjednávat ohledně svý pozice, ne o nás. My bychom to už nějak zvládli přece-"

"Už to nemusíme zpětně rozebírat, nelituju toho, že jsem si vyjednal aspoň to, že nás nechají na pokoji, Luco. Jen... trochu mě to naštvalo. Uvidím, co si na mě nachystali, zkusíme s Michele se kdyžtak bránit. Ale teď teď s tím nic neuděláme."

Luca se na něj soucitně podíval. A pak zvedl jeden koutek úst do lehkého úsměvu. "Něco můžeme," odporoval. "Můžu tě alespoň umačkat v objetí." A taky hned tak udělal.

Manny se tlumeně zasmál, když se blížil, sám už otevřel náruč. Luca ho tedy přitiskl k sobě, zavřel oči, a i když měl ruce krátké na to, co se dělo, nevěděl, jak pomoct, chtěl mu alespoň nějak ukázat, že tady pro něj je. 

Manny vydechl. "Fakt je mnohem lepší, když jsi tady a mám se o koho opřít."

"Já ti to říkal," zamumlal Luca. Zároveň mezi nimi nevyřčeně visel fakt, že za pár dní letí domů a zatím nemluvili o tom, kdy se znovu uvidí. Luca bude muset být zase chvíli v práci a Manny... ten musel být neustále v práci. 

"Okay, ale Michele čeká, měli bychom si pohnout, jinak sem vlítne znovu," promluvil po chvíli Manny a dali se tak do pohybu.

Nejprve přijeli k nějakému návrháři, který měl pro Mannyho na zkoušku několik outfitů pro jeho nadcházející akce. Visely na veěšáku a bylo jich tolik, že se Luca zmateně zeptal: "Nečekají tě v následujících dnech akce tak... dvě?"

"Čekají," přitakal Manny. "A tady si vyberu jeden outfit. Druhý mám od Dioru."

Luca vykulil oči. "Tolik outfitů, aby sis ve finále vybral jeden?"

"Tak to chodí," uchechtl se. "Ale jestli chceš, taky si něco vyber. Koupím ti to."

Luca si jen odfrkl. Manny byl zavolán návrhářem, a tak se začal sám prohrabávat kousky oblečení na věšáku. Na jednom uviděl cedulku, ledabyle ji popadl a vykulil oči znovu, když uviděl cenu pitomé košile. Odkašlal si a zacouval, aby se raději od tak drahých věcí oddálil. Radeji se přemístil ke křesílku, na které si chtěl sednou, když na něj návrhář najednou zvolal: "Promiň, tam ne, prosím tě, to je designový kousek. Tady můžeš." A ukázal na sedačku kousek dál.

Luca omluvně kývnul hlavou, zatímco Manny vypadal, že se zuby nehty snaží nesmát. Vrhl po něm zlým pohledem. Tohle rozhodně nebylo nic pro něj, tento životní styl. Možná proto mohl být raději, že Manny tak lobboval za to, aby aspoň management do jejich vztahu ještě k tomu všemu nekecal. Už tak měl toho nad hlavu, když postupně zjišťoval, jak Manny vlastně žije. 

Strávili tam dvě hodiny. Dvě hodiny neustálého převlékání, kombinací, detailů, až se Luca málem zbláznil za Mannyho. Být na jeho místě, už by naštvaně dupal a křičel, že chce pokoj. 

Manny vypadal ale... v klidu. Vlastně trochu nepřítomně, protože pravděpodobně za celou tu dobu, co měl vlastně jen stát a přikyvovat, co se mu líbí a co ne, měl možnost se tak trochu ztrácet v myšlenkách. Což pro něj nikdy něbylo dobré. 

Michele vedle něj horlivě vyřizovala maily a telefonáty, jemu bylo třikrát nabídnuto prosecco, třikrát odmítl. To se s luxusem vážně pojil jen alkohol?

Prosecco ale bylo nabídnuto samozřejmě i Mannymu, který ihned odmítl. Luca si lehce povzdechl, protože by si beztak dal, kdyby tady nebyl. A nechtěl být ten šílený přítel, co z něj dělal alkoholika a zakazoval mu i společenskou skleničku. Což mu taky řekl, když se Manny omluvil, že si musí odskočit, a Luca se k němu automaticky připojil.

Takže ho překvapilo, když se mu Manny při odpovědi nepodíval ani do očí a řekl: "Nemyslím si, že jsi šílenej, proto jsem to neodmítl. Spíš mám strach, že bych měl nutkání pít víc a u jedné skleničky by to neskončilo. Proto jsem odmítl. Protože si vybírám tebe a ne alkohol."

Luca se pousmál. "Tak jo." Manny byl ochotný bojovat. A on ho rozhodně nebude pokoušet. 

Takže se taky natáhl pro alespoň jeden polibek. Byli na toaletách u umyvadla sami, což se ovšem změnilo v další sekundě, kdy dovnitř ledabyle vtrhl návrhář a málem vyskočil leknutím, když je tam uviděl, u sebe, Mannyho ruka na Lucově pase. "Oh, tak tohle se tady děje!"

Manny nakrčil obočí. "Co?"

"To jsi měl říct hned! Mám skvělý doplňující outfit k jednomu z tvých, Manny, jasnej favorit, kdybyste třeba chtěli na červený koberec někam."

"Já ale-" začal Luca, jenže návrhář ho přerušil.

"Nebo nemusíte, že ano, ale umírám touhou to na někom vidět. Zkusíte si to oba obléct?"

Manny se pousmál a podíval se na Lucu. "Strpíš na sobě něco za pár stovek dolarů? Na pár minut?"

Ten začal nervózně koktat. "Já ne- Já nevím, co bych- Nemyslím si, že jsem na tohle úplně ten správnej člověk-"

"Jen si stoupneš a budeš stát. Aby Alfie viděl své dílo na někom. To zvládneš."

A tak se stalo, že měl do dvaceti minut na sobě outfit dražší, než celá jeho skříň doma dohromady. Pět takových skříní. Manny se ale objevil vedle něj, když se prohlížel v zrcadle a možná mu tak trochu spadla brada, když uviděl, jak každý má svůj vlastní outfit, originální a jiný, přes to krásně se navzájem doplňující v detailech, které by Lucu nikdy nenapadly. Móda byla také umění. Teď to viděl. 

Manny se pousmál. "Ale hele, vypadáš dobře. Sakra dobře. Škoda, že se mnou nejdeš na tu premiéru filmu, protože bychom všem vytřeli zrak."

Luca se musel zasmát, když si sebe představil na červeném koberci vedle Mannyho, před nimi fotografové, jak na ně pokřikují, jen další šok pro jeho fanoušky, že Manny opravdu někoho má. Na jednu stranu se bál čehokoliv podobného, na druhou? Neuvěřitelně ho lákalo zavřít pusu všem těm lidem, co si ji dovolili na Mannyho otevřit. Stát pyšně vedle něj po tom všem, co se stalo. 

Nasucho polkl, znovu se na ně podíval v zrcadle. Alfie si dělal rychlé poznámky, co chce ještě na outfitech upravit, když je viděl takhle na lidech, Michele stále pohled v mailech. Otočil se k Mannymu.

"Čistě teoreticky, co by taková premiéra obnášela?"

Manny se na něj překvapeně podíval. "Čistě teoreticky," zopakoval, "byl bys můj plus jedna. Po celou dobu. Ale zároveň to hned neznamená, že musíš pózovat na fotkách a dávat rozhovory, což já asi trochu budu muset. Mohl bys ale vždy zůstat opodál s Michele."

"Takže čistě teoreticky můžu jít s tebou, podívat se na premiéru se samotnými herci-"

"A popovídat si s nimi, jestli chceš. Beztak bychom někoho potkali."

Luca se uchechtl. "-ale při tom můžu zůstat tak trochu... v zákulisí? Mimo oficiální fotky a tak?"

Přikývl. "Třeba z těch předávání cen včera, viděl jsi někde Michele?" Zavrtěl hlavou. "No, takže asi tak. I když, bulvárním fotkám se asi nevyhnem."

"Kdo je ten tajemný muž po Mannyho boku?" řekl sarkasticky.

"Ty už nejsi tak tajemnej od chvíle, co jsem tě oslovil na koncertě," uchechtl se Manny.

"Šokující příběch středoškolní lásky. Dali se zpátky dohromady," opravil svůj titulek.

A pak mu to došlo. O tomhle by média mluvila. Sociální sítě by o tom mluvili. Manny a jeho vztah. Luca. Rozebírali by je do posledního detailu.

Což by znamenalo, že by třeba nechali být Mannyho minulost. Že by měli něco nového. A tak dřív, než si to stihl pořádně rozmyslet, vychrlil. "Takže můžu jít s tebou jako tvůj plus jedna?"

To byl teprve překvapený pohled. "Jo," vyhrkl Manny. "Samozřejmě, že jo."

Pousmál se, podíval se zpátky do zrcadla, jako by snad teď Mannymu neřekl, že je ochotný ukázat se celému světu jako jeho partner, jeho fanouškům a lidem, kteří ho rádi neměli. Lidem, kteří to budou řešit. "A půjdeme v tomhle? Vypadá to skvěle."

Možná si neuvědomoval následky toho, co chození s celebritou obnášelo. Ale v tu chvíli to pro Mannyho znamenalo svět a to bylo to jediné, na čem záleželo. 

|-|

...řekne, že je back v plné síle a pak zas nevydá haha. předvánoční chaos, co k tomu říct.