Manny smrděl. Doslova. Smrděl alkoholem i zvratky a Luca si byl jistý, že takhle vedle něj neusne. Takže mu dal schvíli na vzpamatování se, počkal, až Michele s bodyguardem odejdou a pak ho začal táhnout zpátky na nohy. "No tak, do pohybu. Takhle nemůžeš jít spát."

Manny zakňučel a začal se vzpírat. Luca protočil očima a popadl ho pořádně za paže, aby ho doslova postavil. 

Dotlačil ho tak nějak do koupelny, to se mu povedlo. Posadil ho zpátky na záchod a otočil se k umyvadlu, aby mu nachystal kartáček s pastou. V tu chvíli Manny promluvil. "Jsi naštvaný?"

Luca si dával s odpovědí na čas, nakonec ale krátce odpověděl: "Jo." Nemělo cenu lhát. Manny moc dobře věděl, jak se ohledně alkoholu cítí a stejně se tak zřídil před jeho příjezdem. Otočil se a strčil mu kartáček do ruky. "Vyčisti si zuby."

Manny kartáček převzal, ruka mu ale spadla do klína, div se pasta nerozplácla na zem. "Já se omlouvám," zamumlal. "Nešlo to vydržet."

Luca se opřel o umyvadlo za ním. "Okay. Řekněme, že to nešlo vydržet. Stále, musel ses zřídit až tak? Vždyť jsi věděl, že jsem na cestě."

"Já..." začal, ale dál nemluvil. Trochu se zakymácel. Luca si povzdechl, přešel k němu a zvedl mu ruku s kartáčkem k ústům. Nakonec mu musel pomoct.

"Po tomhle jdeš do vany, jen abys věděl," varoval ho.

"Nejdu."

"Jdeš. Smrdíš. Jinak jedu do nejbližšího hotelu."

"To nemůžeš-"

"Tak půjdeš do vany," řekl rozhodně. A kupodivu Manny najednou neprotestoval. 

Takže mu Luca začal sundávat oblečení, i když měl z toho celého zvláštní pocit. Manny si vždy neuvěřitelně hlídal, kdo ho vidí bez oblečení a i když už to vypadalo díky tomu jednomu odpoledni v jezeře, že se před Lucou nestydí, stále mu přišlo, že zrazuje jeho důvěru. Opilý Manny ho totiž sundat oblečení nechával, nebyl si ale jistý, jestli by to udělal i ten při smyslech. 

Takže mu oblečení sundal jen do spodního prádla. Manny na sebe musel i nějaký alkohol rozlít, protože ten smrad byl opravdu silnější. Jeho oblečení hodil hned do pračky a pak mo pomohl vlézd do vany. Třepal se momentálně zimou a Luca si až v tu chvíli uvědomil, že Manny nemá v bytě nejtepleji. Otočil kohoutkem pro teplejší vodu. 

Klečel tam, ruce a hlava opřená o okraj vany. Manny seděl jak potupně uvnitř, kolena přitažená k sobě. "Až vystřízlivíš," začal Luca. "Řekneš mi všechno, okay? Proč ses tak zřídil. Do posledního detailu."

Manny nemotorně přikývl. "Zkusím to."

"Ne, že jen zkusíš, Manny. Jestli hodláš i nadále věci řešit alkoholem... nedokážu být s někým takovým. Nezvládal bych to."

"Já vím..." špitl Manny a po tváři mu najednou stekla slza. "Já vím, ale... Já chci být zase jen anonymní člověk. Nechci tohle všechno. Nechtěl jsem, aby se vše takhle zvrtlo."

Luca vypnul vodu a vzal houbu, kterou uviděl. Dal na ni vrstvu sprchového gelu. "Já vím, že ne," řekl Luca upřímně. "Vím, jak tě občas dokážou ovládnout emoce. I ty negativní. Musíš se s tím naučit pracovat... jinak."

"Zdá se to nemožný," namítl Manny. Kdyby jeho pohled nevypadal tak ztraceně, Luca by si už i myslel, že je střízlivý.

"Kit to zvládl," namítl Luca. "A víš, že si s ním můžeš kdykoliv promluvit. Není to ostuda. Jen bych rád, abys mluvil s kýmkoliv, kdo není flaška alkoholu." Začal ho umývat. Manny nejprve strnul, pak se ale uvolnil. 

"Nechci vás-"

"Jestli řekneš otravovat, fakt si ten hotel najdu. Takže co, chceš si raději ničit zdraví alkoholem? Wow, tak chytré řešení."

Manny nasucho polkl. Luca na chvíli zavřel oči a uklidnil se, aby na něj nevyjížděl. Nepotřebovali se ještě hádat. I když, bylo mu jasné, že on by byl jediný, kdo by křičel. 

"Promiň, jen... My ti tu pomoc nabízíme, Manny. Tak ji přijmi."

Manny nepatrně znovu přikývl. Pak lehce vytřeštil oči a zamumlal: "Asi budu zvracet."

"Můj bože," ulevil si Luca a podal Mannymu koš, který stál u umyvadla. Tak ho Luca donutil vyčistit si zuby znovu. 

Když už Manny, čistý a nezvracející, opět ležel v posteli, Luca se zavřel v jeho koupelně. Našel čisté ručníky, prohledal šuplíky pro náhradní kartáček, protože si ho zapomněl. Našel je. A vedle nich malou placatku alkoholu.

Nezaváhal. Její obsah vylil, placatku vyhodil. Před Mannym to nijak nezmiňoval, i když měl chuť ho vyzpovídat, kde všude ještě něco skrývá.

Pak vklouzl do postele vedle Mannyho, který ležel sice obličejem k němu, byl ale schoulený do sebe a oči měl zavřené. Do očí mu padaly pramínky vlasů. Luca natáhl ruku, oddělal je. Pak se naklonil a vtiskl mu polibek na čelo. Manny se zachvěl a pak natáhl ruku. Luca si s ním propletl prsty.

"Máš zítra ráno něco?" zašeptal.

"Pravděpodobně," zamumlal Manny.

"Budeš mít kocovinu," namítl Luca.

"To není bráno jako výmluva."

"Lidi se budou ptát."

"Mám dobrý make-up lidi. Oni to na mně skryjí."

Luca se nevěřícně uchechtl. Zatím tak úplně nechápal, do jakého světa přijel. Manažerka, bodyguard, osobní řidič. Make-up artisti, stylisti. Manny pracoval na albu, měl mít nějaká vystoupení v různých shows a předávání cen, měl se zúčastnit nějakých dvou premiér filmů. Mel tak nějak pocit, že to byla jen špička ledovce toho, co všechno ho následující dny čekalo. 

Luca... netušil, co bude dělat. Nemohl jít s ním. Doufal, že ho alespoň Manny nechá u sebe na bytě a nebude si muset hledat zábavu jinde, dokud Manny pro den neskončí. Přiletěl sice na týden, bylo mu ale jasné, že s Mannym budou mít jen večery.

Usnul relativně rychle. A když se probudil, druhá půlka postele byla prázdná. 

Ihned se odkryl a vstal. Podle hodiny na nočním stolku bylo šest hodin ráno, což ho ale nepřekvapovalo, s Mannyho stavem šli spát docela brzo. 

Manny. Vydal se ho najít. 

Tipival kuchyň a tipoval dobře, protože přesně tam Manny seděl se sklenicí vody před sebou a mobilem v ruce. Když Lucu uslyšel, krátce se na něj otočil, než si povzdechl. "Hele, jestli chceš raději ten týden strávit v hotelu, pochopím to a zaplatím ti to, protože musíš být mnou úplně znechucený-"

"Oh, tohle teď dělat nebudeme," přerušil ho Luca. "Stalo se. Jsem naštvaný? Jo. To ale neznamená, že se ti vyhnu, aby ses mohl litovat."

Manny se na něj překvapeně podíval. "Okay, fakt jsi naštvanej."

Luca se opřel o zeď. "Našel jsem alkohol v šuplíku s kartáčky. To jako vážně?"

Manny stáhl rty do úzké linky. "Na to jsem zapomněl," zamumlal.

"Takže mám dvě otázky. A buď upřímný, prosím. Za prvý, kde máš ještě co poschovávaný? A za druhý, když jsi mi říkal, že to není s tím alkoholem tak strašný a nemám si s tím ani dělat hlavu, jak moc upřímný jsi byl?"

Manny sklopil pohled. "Asi jsi včera mluvil s Michele, co?"

"Jen trochu, jo. Ale spíše o momentální situaci. I když zmínila, že ti vyhazovali veškerý alkohol před tvým odjezdem ke mně. A najednou tu máš tolik dalších lahví?"

"Nenašli všechno," řekl Manny hned. "Takže třeba to, co jsi u kartáčků našel, bylo starý. A hádám, že mi prohledali byt i včera, takže... nic by tu být už nemělo. Přísahám."

"A má druhá otázka?"

Manny stáhl rty do úzké linky. "Možná mám s alkoholem větší problém, než jsem ti přiznal," řekl pomalu. "Já nechci, aby ses strachoval."

"Takže raději mě necháš na to přijít sám takovými šokujícími způsoby, kdy mám skoro starost, jestli tě nevzít na vypumpování žaludku? Super."

"Promiň," vydechl Manny. "Za to všechno. Jen... vím, jak to máš s alkoholem a upřímně... zkrátka jsem se bál."

"Čeho? Vždyť víš, že ti chci pomoct."

"Neříkal jsi to i v noci? Že nedokážeš být s někým, kdo má problém s alkoholem? Toho se bojím. Protože mi na tobě až moc záleží na to, abych přišel o druhou šanci."

Luca si hlasitě povzdechl. "Manny. Nedokážu být s někým, kdo má problém s alkoholem a nenechá si pomoct. O to mi jde. Já tu chci být pro tebe, ale musíš mě sakra nechat. Jestli ti na mně záleží, jak říkáš, teď mi bude stačit, když uvidím z tvé strany alespoň trochu snahy, ne že přijedu k tobě tak opilému, že jsem si ani nebyl jistý, že víš o mé přítomnosti v místnosti."

Manny mlčel. A Luca se i v této křehké situaci rozhodl uvést věci na pravou míru. "Nemám moc podmínek, troufám si říct, že jsem ve vztazích flexibilní. Ale tady si budeš muset vybrat. Já nebo alkohol, protože my nejdeme dohromady."

"Já vím, že ne," odvětil hned Manny. "A samozřejmě, že vybírám tebe, jen..."

"Jen co?"

"Nic," zavrtěl hlavou. "Vybírám tebe. Přísahám. Samotnému mi tohle vadí. Takže od teď ti to i ukážu, fakt."

Luca přikývl a nepatrně se pousmál. "Okay. Teď už si od tebe můžu ukradnout pusu na přivítání?"

Mannyho koutek úst vystřelil vzhůru a natáhl k němu ruku. Luca k němu došel, nechal so objat, sklonil se k němu. A konečně spojil jejich rty. 

"Takže co tě dneska ráno čeká?" zeptal se.

"Jedu do studia. Můžeš se mnou. K večeru je pak nějaký předávání cen. To taky můžeš."

"Na červený koberec?"

"Jak jinak?"

Luca se uchechtl. "Nevzal jsem si oblek."

"Sakra," zasyčel Manny. "A já jich mám jen tak... dvacet."

"Tak to je katastrofa."

"Hm."

"Ale vážně, do studia s tebou můžu?"

Přikývl. "A na ty ceny taky. Fakt. Kdybys chtěl."

Luca se na chvíli odmlčel. Představil si sebe na červeném koberci a... nešlo to. "Manny, já..."

"Já vím," přerušil ho. "Však na tohle je času dost ještě. Jestli vůbec na to někdy dojde, protože je samozřejmě čistě na tobě, jak se budeš chtít na veřejnosti prezentovat vůči mně."

Luca mu dal ještě jeden krátký polibek. "Děkuju. Do studia se ale s tebou rád podívám."

"Okay," usmál se Manny. Svět byl zase na chvíli v pořádku.

|-|

kapitola o 1500 slovech čistě napsaná v práci v kanclu s šéfovou dva metry ode mě, já ze sebe nemůžu