Říjen byl jeden z těch nejkrásnějších měsíců. 

Začali ho rodinnou oslavou u Mannyho, jelikož jeho máma měla narozeniny, a tak vzal Lucu s sebou. Oficiálně tak rodičům řekl, že jsou spolu, což si vysloužilo krásnou reakci. 

V druhém týdnu jeli na svůj první společný pořádný výlet. Manny tu bydlel už půl roku a stále nebyl v přírodní rezervaci dál za městem, a tak ho tam Luca vzal. Když se narodila Emma, často tam jezdili na procházky is kočárkem, zatímco se Luca mohl vyblbnout na skvělém skateboardovém hřišti, co tam měli. 

Takže skate vzal samozřejmě s sebou. Zase se snažil Mannyho na něm naučit jezdit s větší jistotou, ale bylo to zkrátka marné. Měl pocit, že tenhle kluk se nikdy neuvolní, pokud vyloženě nebude stát na pevné zemi. 

Třetí týden měl Lucův kamarád oslavu sedmnáctin. Luca mu napsal, jestli s sebou Mannyho může vzít ne proto, že by nedokázal bez něj jít ani na oslavu a byl by ten typ, co musel vše dělat ve dvou, spíše z toho důvodu, aby se Manny více seznámil. Aby si třeba udělali společné kamarády. Pro Mannyho bylo seznamování se horší, ve své škole moc kamarádů neměl, a tak si Luca řekl, že mu pomůže. 

Takže se na oslavu vydali. Luca hned zamířil k lidem, kterým věřil nejvíce, a ti Mannyho okamžitě přijali, jako by ho znali léta. 

A poslední týden v říjnu šli na Halloweenskou párty, na kterou byli na oslavě pozvaní. 

Tak Luca zjistil, jaký talent měl Manny s make-upem, protože tu krvavou čelist, co sobě dokázal na obličeji vytvořit, obdivoval každou sekundu, mohl.

Takže si ho Manny posadil před sebe a nakázal mu: "Teď se chvíli nehýbej, okay?"

"Chvíli?"

"Minimálně hodinu."

"To nedám."

"Budeš muset."

Luca to vydržel. Manny mu soustředěne začal dělat vlastní falešné krvavé rány na obličeji k jeho spokojenosti a Luca byl tak trochu Mannym fascinovaný. Byl si jistý, že v tu chvíli si zapamatoval každý milimetr jeho obličeje. 

"Doufám, že máš nějaký roztrhaný oblečení," řekl potichu Manny, když se blížil dodělání.

"Za co vůbec jdeme?"

Nakrčil nos. "Uhm, nějaký zombie? Asi?"

"Okay. Něco roztrhám."

Manny pobaveně protočil očima. A do pěti minut prohlásil: "Hotovo."

Než si ale Luca stihl vzít do ruky zrcátko, Manny ho ještě zastavil. "Počkej, ještě zkouška," zamumlal nevinně, Luca ale nechápal. Zkouška čeho?

A pak se Manny více předklonil a spojil jejich rty v jeden dlouhý polibek. Pak se oddálil, přejel ho pohledem a uznale přikývl. "Dobrý, nic se nerozmazalo. Je to puso-bezpečný."

Luca se zkrátka musel zasmát. A pak se konečně podíval na svůj znetvořený obličej. Manny byl zkrátka neuvěřitelný. 

Takže šli na svou první halloweenskou párty, zatímco samozřejmě jako vždy zůstali u coly a vody. Tolik lidí jim pochválilo make-up a tolik se jich zeptalo, kde si to nechali udělat, že se Manny po asi desáté pochvale k němu naklonil a zašeptal: "Tohle mi neuvěřitelně zvedá ego, nebudu lhát."

"Zaslouženě," odvětil Luca. 

A pak se u nich objevil Tucker, oslavenec minulého týdne, s neonově zelenými drinky, které stoprocentně v sobě měly alkohol. "Dáte si?" Tucker k nim vzhlédl a všiml si Lucy. "Oh, jasně." Otočil se na Mannyho. "A ty, Manny? Zkus to, je to naprostá šilenost. V tom nejlepším slova smyslu."

"Je v tom alkohol?" zeptal se. 

"Trocha vodky, nic hroznýho."

Manny hned zavrtěl hlavou, i když Luca na jeho očích viděl, že ho drinky zaujaly. Luca se mu nedivil ho taky - vypadaly opravdu dobře, ještě s onou strašidelnou výzdobou. "Tak to taky vynechám, díky."

Luca do něj dloubl. "Jen si dej," pobídl ho. "Nemusíš držet střízlivost jen proto, že já se tak rozhodl."

"Nedělám to jen kvůli tobě," odvětil hned Manny.

Luca nakrčil obočí. Vzal Tuckerovi jeden drink z tácu a dal ho Mannymu do ruky. "Díky, Tucku," nezapomněl poděkovat a pak kývl na Mannyho. "Tak do toho, zajímá mě, co na to řekneš."

Manny se nevěřícně uchechtl, ale více už neprotestoval. Usrkl si brčkem. "Oh wow."

"Wow?"

"Tohle mi nepřijde jako trocha vodky," okomentoval a zasmál se. Luca se uchechtl. 

Manny si pak dal ještě jeden, asi o hodinu později, takže se rozhodně nedalo říct, že by byl opilý, nálady mu to ale stoprocentně přidalo. Najednou to byl on, kdo táhl Lucu na parket. Luca si nestěžoval, dnešní večer totiž miloval. 

Tucker bydlel jen pár ulic od něj, takže se pak v jednu ráno vydali pěšky domů. Manny chodil především po patnících a přitom Lucovi vyprávěl, že je momentálně opravdu v té nejšťastnější fázi života, což ho nemálo hřálo u srdce v té chladné noci. 

Když došli domů, do Lucova pokoje, Manny se jako první odebral na záchod a Luca už měl podezření, že šel snad po těch dvou drincích zvracet. Když se ale vrátil, vypadal úplně normálně a stejně, ne jako někdo, kdo právě hodil šavli. Akorát, že mu naopak voněla z pusy pasta. Luca nakrčil obočí. "To to bylo tak nechutný?"

Manny zvedl jeden koutek do lehkého úsměvu a zavrtěl hlavou. "Ne. Jen chci udělat tohle," řekl potichu a spojil jejich rty, "bez toho, abys mi cítil alkohol z pusy," dodal potichu. 

Z Lucy v tu chvíli málem opravdu vypadlo, že ho miluje. Protože celou noc se sice měli spíše k sobě než k někomu jinému, ale nebyli zase takoví, aby se líbali každou minutu. Upřímně? Lucu napadlo, jestli by alkohol ucítil, kdyby ho políbil. Manny sám nic neinicioval. 

Do teď. Až si vyčistil zuby. Aby měl jistotu, že Luca neucítí ani molekulu alkoholu.

"Oh," vypadlo z něj jen. A pak ho začal líbat více, intimněji. 

"Měli bychom se odlíčit," zamumlal Manny mezi polibky.

"Za minutku," odvětil Luca. Místo toho za minutku skončili na posteli. 

Manny byl nad ním. Jeho ruka vklouzla pod Lucovo roztrhané triko a zastuděl ho tak na břiše. Luca se tedy odvážil chytit lem Mannyho trika a přerušil jejich polibek. "Můžu?" zeptal se. 

Viděl jak Manny nasucho polkl, jak znejistěl. Jak pravděpodobně bojoval sám se sebou, aby Lucovi vyhověl, a tak Luca jeho triko zase pustil. Přitáhl si ho zpátky pro polibek a zašeptal: "Nic nemusíš, Manny."

Manny se lehce pousmál a přikývl. Položil mu dlaň na tvář. "Já vím, že s tebou ne," zašeptal. "Ale něco zkusit můžu."

Luca se zatvářil lehce zmateně. "Co tím myslíš?"

Manny mu dal krátkou pusu a pak jeho ruka zmizela z jeho tváře. Místo toho ji přemístil k zapínání roztrhaných džínů, které měl Luca na sobě. A Hned mu to došlo. "Oh, na tohle si troufneš?"

Manny se uchechtl. "Nemám problém s intimností, ale se sebou. Každopádně tobě můžu udělat dobře. Nebo se o to pokusit. Nikdy jsem to nedělal."

"A oplatit ti to mě necháš?" zeptal se Luca troufale.

Manny se ušklíbl. "Někdy později, stoprocentně."

Luca protočil očima, Manny mu už ale sundával kalhoty a Luca ho nechal. Zatajil dech. Manny byl zároveň tak nejistý, ale i jistý člověk, bylo to fascinující. Nenechal ho sundat mu triko (což mu samozřejmě nijak nezazlíval), o pár sekund později mu už ale sundával boxerky s jistotou, jako by přesně věděl, co dělá. 

Luca zaklonil hlavu. Tak spolu začali objevovat intimnost, pomyslel si. Netlačili na toho druhého. Každý měl své tempo, Manny měl své tempo.

Věděl, že se tam dopracují. V tu chvíli ale nečekal, že tou nebudou řády dnů, týdnů, ale roků. Protože Mannyho zrada se blížila.

|-|

BLÍŽÍME SEEEE

lmao dělám tady z toho kdo ví co, ale nebude to vůbec tak strašný