"Stihli jste to?"

Luca přikývl, posadil se u jídelního stolu naproti Evanovi a poslal mu klíče jeho auta. "Díky za půjčení."

Hned je popadl a strčil si je do kapsy. Zaklapl taky svůj pracovní notebook a začal si urovnávat papíry kolem. "Za nic. Já teď musím ještě na rychlo do kanclu, každopádně večeři bych měl stihnout. Platí, že jo?"

"Jo," vydechl Luca trochu zmateně. Domluvili se, že nebude od věci, když si občas dají společnou večeři, i když se Luca už odstěhoval. "Měl jsi mi zavolat, že auto potřebuješ." Cítil se hned trochu blbě, protože byl tak ztracený ve svých myšlenkách, že se rozhodl se trochu i projet a cesti si o dvacet minut prodloužil. "Mohli jsme si vzít taxíka."

"Kdyby to bylo akutní, zavolal bych, to se neboj," pousmál se Evan. "Jen jsem tam nechal pár důležitých papírů a zítra ráno je budu potřebovat. A jelikož máme pak s Kitem program, do kanclu mě zítra nikdo nedostane."

Luca se pousmál a uvolnil se. Najednou pocítil... vděčnost. Jeho vztah k Evanovi byl přinejmenším zajímavý, protože to samozřejmě nebyl jeho rodič, i když ho prakticky vychovával, říct ale, že to byl jeho švagr? To bylo až příliš divné. 

Nikdo v něm totiž nemohl udupat ten vliv, který Evan na jeho výchovu měl. Byl tu od dne jeho narození. Kit i Evan ho využili, aby se požádali o ruku. Evan ho vyzvedával ze školky, vozil ho tam, dělal s ním domácí úkoly, protože Kit na to neměl trpělivost. A byl přesně tím člověkem v Lucově životě, kterého Kit postrádal, když vyrůstal. A tak Luca věřil, že jen díky němu se vyhnul silným depresím nebo sklonu k alkoholu, který mu proudil v žilách. 

Takže byl vděčný nejen za to, že tu stále byl pro Kita, ale i pro něj. Že mu půjčil auto, aby mohl zavést svého příítele na letiště, i když ho potřeboval. Za tyhle maličkosti byl vděčný. 

"Evane?"

"Hm?"

Luca k němu vzhlédl. Už byl téměř na odchodu. "Jak jsi pomohl Kitovi, aby si přestal ničit život alkoholem?"

Evan nejprve naprázdno otevřel pusu, nejspíše tak trochu v šoku, že se ptá. Pak si udělal v hlavě ty mentální spojitosti a najednou si sedal zpátky ke stolu. "Manny pije?"

Luca pomalu přikývl. "Nevím, do jaké míry, ale přiznal se mi, že občas zapíjí problémy a stres. A že obojího teď bude mít milion, takže..."

"Bojíš se o něj," doplnil Evan.

Sklopil pohled. "Jo."

"Můžu ti říct, co jsem dělal já, ale každý je jiný a každého situace je hlavně jiná. Kit je... rozhodně jediný svého druhu." Lehce se uchechtl a Luca tím pádem taky. "Ale já měl oproti tobě jednu výhodu. Možná mě odháněl, ale aspoň jsem s ním byl v jednom městě. Někdy jsem se k němu zkrátka vetřel. Donutil ho nepít, aby se raději svěřil mně než alkoholu, když už jsem tam byl. Ale na dálku..."

Luca si hlasitě povzdechla pak zakňučel. "To jsem nechtěl slyšet."

"To je mi jasný," přitakal Evan. "Ale tak jsem to já s ním měl. Musím ale říct, že tu větší roli v tom všem měl on sám. Kdyby opravdu nechtěl, nikdy by se z toho nevyhrabal. Já... nezvládnu změnit člověka. To nikdo. Ten člověk musí sám chtít."

"Když já mám pocit, že Manny se neustále bojí, že mě akorát otravuje," zamumlal. "Bylo to tak tehdy a teď vidím různé náznaky, které mi říkají, že k tomu sklouzne zas, ještě, když je na druhý straně kontinentu. Takže si myslím, že on by chtěl skončit. Jen nevidí tu cestu."

"Alkohol je jednoduchá cesta," přitakal Evan. "Ještě, jestli máš na to opravdu peníze. U Kita se aspoň tu a tam stalo, že neměl co pít. Manny... tam už je to horší."

"To jo," řekl potichu. "Já z něj vážně nechci dělat alkoholika, to vůbec. Nemyslím si, že je. Ale taky nechci, aby do toho neúmyslně spadl."

"To chápu," přitakal Evan. "Stačí do toho jednou spadnout a navrátit se je o to těžší. Takže si nemysli, že tvá starost není na místě, ještě s tím vším, co ho teď čeká. Nejspíše to pro něj bude stresující období. A asi to bude trochu jiný stres, než na který byl do teď zvyklý."

"Což mu dá o to více důvod pít."

"Možná jo a možná ne. Třeba tě překvapí."

"A třeba nebudu vědět, co se s ním doopravdy děje, protože mi nebude říkat všechno," odvětil.

"Tak si sakra konečně vem dovolenou a jeď za ním, když tě teď bude opravdu potřebovat."

Oba od stolu vzhlédli. Luca neměl tušení, jak dlouho mohl Kit stát ve dveřích z chodby a poslouchat je, s Evanem ale oba seděli v úhlu, že klidně mohl slyšet celou jejich konverzaci. Chtěl něco říct, ale Kit se odrazil od zdi a vydal se k nim.

"Ne, vážně, za poslední dva roky sis vzal dovolenou jen kvůli stěhování. Jeden den, Luco. To ti přijde normální?"

"Nepotřebuji dovolenou," namítl zamračeně.

"No, Manny by byl možná rád, kdyby sis ji vzal."

 Posadil se vedle Evana. Ten vypadal trochu vystrašeně, jako by čekal na to, až se Kit vyjádří k tomu, jak o něm mluvili. 

"Když už Mannyho přirovnávate ke mně-"

"Nepřirovnáváme, jen jsem chtěl radu-"

"V pohodě," přerušil Kit. "Já z vás vím nejlíp, jaký to je, když se vám zdá, že alkohol je jediná cesta, jak se aspoň trochu uvolnit a zapomenout, ne? A neříkám, že Manny to má stejně jako já, ale kdybych se měl vžít do jeho situace... taky bych se cítil ztracený. Sám. Čeká ho těžké období s tím vším, co se na internetu děje a víme, že se umí docela dobře přetvařovat a skrývat realitu." Kit se podíval na Evana. "Teď nic proti, jo?" Zpátky na Lucu. "Že mu řekneš, že tady budeš pro něj, někdy prostě není dostačující. Manny očividně jen tak nevěří lidem. Já taky. Takže si dokážu představit, že si stále vybere alkohol, protože se to bude zdát jednodušší. Tobě možná věří ze všech nejvíc, stále je to ale jen pár dní, co jste tohle pouto znovu našli. A je to stále křehký."

"Takže co mám udělat?"

"Jestli mu chceš opravdu pomoct, zvážil bych jet za ním hned. Myslím, že by to uvítal. A ty tu možnost máš, protože máš tolik dnů dostupný dovolený, že už jsem ztratil přehled."

"Ale-"

"Ukaž mu, že má konečně zase v životě člověka, který není jen samá slova, ale i činy. To mu pomůže úplně nejvíc, nemyslíš?"

Jakou on měl pravdu. Kit Mannyho taky dobře znal, hlavně před těmi pár lety. A rozhodně nebyl ten typ, co by rozdával rady jen tak. Jestli mu tohle říkal, opravdu to myslel. Opravdu i z jeho pohledu Manny teď potřeboval pomoct. 

"Co když mi ale uděláš bordel v účetnictví?" zamračil se.

"Oh, to si piš, že udělám. A omlouvat se nebudu. Nedává to smysl."

Evan se vedle něj uchechtl, Kit po něm vrhl pohledem. "Já mu pomůžu s účetnictvím," dodal pak Evan. "Nemusíš se bát."

"Oh, díky bože," zamumlal. "Takže mám za ním letět? I když je to doslova deset minut, co jeho letadlo vzlétlo?"

"Na to si odpověz už sám," pokrčil rameny Kit.

A Luca se zamyslel. Vžil se do Mannyho kůže a představil si, jak sám letí vůči neznámému, kdo ví, co si na něj management připraví. Nejspíše se v dalších dnech nebude řešit nic jiného, než jeho změna pohlaví. Jakýkoliv rozhovor, článek. Pravděpodobně ho budou pronásledovat paparazzi, bulvár bude chtít jeho reakce. Jeho sociální sítě, zprávy, komentáře, už teď byly plné všeho, čemu se chtěl Manny vyhnout. 

A pak si představil, že by v takové situaci za ním Manny opravdu přijel. Pocítil jistou úlevu. 

Mohl by to pro něj udělat. A hlavně, taky by si konečně mohl vyčerpat pár dnů dovolené.

"O-okay. Kouknu na letenky, jestli mi ty ceny nevypálí oči. A doufám, že budu moct zůstat u něj, jinak se mi to fakt finančně nevyplatí," usoudil nakonec. 

Kit se na něj překvapeně podíval. "Počkej, ty si fakt vezmeš dovolenou? Wow. Zázraky se přece jen dějí."

"Třeba mě Manny odmítne. Ještě se neraduj, že se mě zbavíš."

Hned mu to napsal, i když věděl, že ještě chvíli si to Manny nepřečte. Jenoduše se ale zeptal: Hele, mám docela dost nevybraný dovolený, kdybych přiletěl někdy hned teď, nevadilo by ti to?

Pak na svůj telefon úplně zapomněl, protože najednou probíhaly přípravy na večeři a samotná večeře. Když ho pak tedy po pár hodinách vzal do ruky, čekaly ho tam dvě zprávy od Mannyho.

Jestli se opravdu o mě tak bojíš, není proč, vážně, stálo v té první. 

A pak v té druhé. Manažerka mě vyzvedla na letišti. Uhm. Asi bych dal cokoliv za to, abys byl teď tady.

Luca nasucho polkl a hned jeho číslo vytočil. Manny to zvedl, ale nic neřekl, jen slyšel jeho dech. "Manny?" špitl.

"Tohle bude strašný," zamumlal. A to Lucovi stačilo k tomu, aby si tu letenku opravdu koupil.

|-|

jejich vztah je tak precious awww