Luca dojel k domu Amber, popadl skate a odemknutými dveřmi vešel dovnitř.

Hned ho praštil do obličeje ten vydýchaný vzduch a zamračil se, div se nerozkašlal. Hned ho taky začali zdravit lidi, jeden spolužák mu začal nabízet alkohol, ale odmítl. "Oh, sorry," dostalo se mu odpovědi. "Viděl jsem nějaký nealkho v lednici." Usmál se jako poděkování.

Takže tam se hned vydal, protože by se asi zbláznil, kdyby nedržel něco v ruce. Skateboard pro dobro všech nechal schovaný na chodbě za obřím květináčem.

A sotva si začal nalívat, ucítil za sebou nečí přítomnost. Sotva si dolil, přistála vedle té jeho další sklenička a když natočil hlavu, Manny už seděl na lince vedle něj. "Naliješ mi taky?"

Našpulil pusu. "Hm... Děláš to jen kvůli mně nebo opravdu nechceš dneska pít?"

"A není to jedno?" odvětil Manny. A pak si vzal už Lucovu nalitou skleničku a začal pít z té. Luca se jen uchechtl, nevěřícně zavrtěl hlavou a nalil si tedy znovu do té skleničky, kterou Manny přinesl.

"Každopádně, chovám se nevychovaně. Ahoj."

"Ahoj," odpověděl Luca a zavřel tu obří pet lahev coly. "Vyplížení se z domu bylo úspěšný?"

Přikývl. "Nemaj tucha. Co ty?"

"Oficiální verze? Spím u tebe. Normální nevinná přátelská přespávačka, samozřejmě bez hlasitý hudby, alkoholu a upřímně? Troufám si říct i drog, když to tady tak vidím."

"Kompletní lež. Že se nestydíš."

"Když si to tak vezmeš, ta část s přátelskou přespávačkou není taková lež, akorát nebudeme u tebe," namítl Luca.

"Ještě s jednou věcí si dovolím nesouhlasit."

Luca se zamračil. "Hm?"

"Přátelská," ušklíbl se lehce, pak se více předklonil a spojil jejich rty v krátký polibek.

Lucou projely všechny emoce najednou, opět. Nečekal ale, že ho Manny políbí bez toho, aby nejprve adresoval tu první pusu, ze které je Kit vyrušil a oni tak neměli čas na ni vůbec reagovat. 

"Myslel jsem, že si o tom budeš chtít promluvit," řekl Luca, když se Manny oddálil. "O tom před včerejšku, myslím."

Pousmál se. "Nedávám ti možnost mluvit, raději. Abys mi třeba neřekl, že toho lituješ."

"Lituju?!" vyhrkl. "Proč bych?"

Pokrčil rameny. "Nejsem... normální."

Oh, jak on ho zabije. Popadl ho za ruku a bez varování ho začal táhnout pryč, někam, kde budou sami, kde se lépe uslyší, protože byl čas na jeden z jeho agresivně milujících proslovů, jak je rád nazýval Evan, protože Kit je dělával také. Přece jen byli bratři.

Takže odtáhl Mannyho do patra a do koupelny, protože to byla ta první otevřená místnost. Vtáhl je dovnitř, posadil ho chudáka zmateného na vanu a zkřížil před ním ruce na prsou. "Co tím sakra myslíš, že nejsi normální?"

Dal ruce do obranný pozice. "Za mě? Normální jsem. Ale pro společnosti moje jizvy na hrudi mluví jinak."

"Oh, a já jsem snad debilní podprůměrná společnost?"

Manny se uchechtl. "Nevím, co jsi. Nikdy jsme se nebavili, kdo tě přitahuje."

"Odpověď na tu otázku právě sedí přede mnou a porovnává mě s podprůměrnou blbou společností, což upřímně? Mé ego to trochu bolí." Manny nad ním protočil očima, Luca ale pokračoval. "Jsi normální jako já, jako Amber a každý člověk v tomto podělaným, hlasitým domě. Vždyť to vím o tobě od začátku. Snad sis nemyslel, že jsem tě políbil, jen tak?"

"Doufal jsem, že ne," odvětil. "Ale tak co já vím, že jo."

"Tak takhle, abys nemusel tápat. Mám tě rád, Manny. A nikdy bych tě nepolíbil jen tak. Ještě, když sakra vím, že máš jistý nejistoty, co se v tomhle týče kvůli změně pohlaví. Vždyť jsme o tom mluvili."

"No, mluvil jsem o tom s tebou z toho důvodu, že jsem si nemyslel, že mluvím s někým, kdo by mohl mít vůbec zájem," přiznal a uchechtl se. "Myslel jsem, že si jen člověk, co mě vyslechne, co... chápe."

"Chápu," zopakoval zmateně. "Jak jako chápu?"

A pak to vysypal. "Myslel jsem, že jsi podporující ally a tam to končí."

Luca vyprskl smíchy. "A moje slintání nad Alexem, když jsme se dívali na Red, White & Royal Blue, to ti nic neřeklo?"

"Sám jsem byl až moc zaměstnaný Alexem, abych stíhal sledovat ještě tebe," odvětil Manny. A oba se zkrátka rozesmáli. "Nevěděl jsem, jak to máš. Ale když už, tipoval jsem tě na heteráka."

"O můj bože," zamumlal Luca. "Ty už raději nemluv."

A aby se opravdu ujistil, že Manny nevypustí žádnou jinou kravinu z pusy, zaměstnal jeho rty jinak. Přistoupil k němu, jemně mu zvedl bradu a políbil ho. A znovu a znovu, i když neměl tušení, jestli to dělá správně, pomalu mu to ale začínalo být jedno, protože to vypadalo, že Mannymu se to líbí a to bylo hlavní. 

Manny se postavil, aby k sobě měli blíž. A v tu chvíli jim někdo hlasitě zabušil na dveře, že nutně potřebuje čůrat.

Luca si povzdechl a Manny se zasmál. Vzal ho za ruku. "Pojďme."

Luca tedy poslušně cupital za ním, těsně, než ale Manny otevřel dveře, chtěl Lucovu ruku pustit. Ten nakrčil obočí.

"Jen jsem si říkal, jestli-"

"Jestli řekneš to, co si myslím, přísahám, že tě dovedu na balkon a shodím tě z něj," zamumlal a propletl si s Mannym prsty, aby ho chytil pevněji. Ten se jen pousmál, což Lucovi akorát potvrdilo to, že si nebyl jistý, jestli Luca chce, aby byli takhle spolu viděni.

Takže do koupelny pustili nějakého týpka, kterého ani jeden neznali, a vydali se po schodech dolů, nejprve do kuchyně pro doplnění jejich kelímků.

A pak Luca dotáhl Mannyho na parket. Tedy, do prostoru za sedačkou v obýváku, kde se asi dvacet lidí zkrátka roztančilo.

"Ani náhodou," zakřičel Manny. "Neumím tančit!"

Luca se naklonil k jeho uchu. "Aspoň máš smysl pro rytmus, ten zas já ne. Takže se doplňujem, ber to takhle."

Manny protočil očima, ale začal se nervózně pohupovat do rytmu. Luca se neubránil úsměvu. Na ex dopil colu ve svém kelímku a ten odhodil stranou k hromadě dalších. 

Manny se k němu přiblížil a tentokrát se on natáhl k jeho uchu. "Takže co jsme?"

Pousmál se ještě víc. "Dobrá otázka," řekl vyhýbavě. "Co bys rád?" Protože i když se mohl zdát být v celé té situaci sebevědomý, taky se bál, taky si byl nejistý. 

Manny se lehce rozhlédl, jako by kontroloval, na kolik jim lidi věnují pozornost nebo ne, jen aby mohl znovu krátce spojit jejich rty. Lucovi to přišlo docela úsměvné, protože se ani nemuseli líbat, aby šlo poznat, co se mezi nimi děje, protože už tak na sobě byli docela namáčklí.

Ale tak, Manny mu dal další krátkou pusu. A pak řekl: "Můžeš být můj první přítel, když budeš chtít, abych byl tvůj."

Luca lehce protočil očima. "Protože proč se zeptat jednoduše, když to jde složitě, že?"  zasmál se krátce. Ale chápal to. Manny byl nejspíše nervózní stejně jako on. Tohle všechno pro ně bylo strašně nové a hlavně, přišlo to i tak trochu nečekaně, hlavně z Lucovy strany dva dny zpátky. "Ale okay. To je přesně to, co chci."

Manny se usmál a Luca si už myslel, že se natáhne pro další pusu, místo toho ho jen objal. Pevně. Luca se pousmál a nasál jeho vůni. Jo, na tohle si dokáže zvyknout.

Koukl před sebe a uviděl Amber, jak na něj vesele ukazuje dva zvednuté palce. Uchechtl se. Pak zavřel oči a ponořil se více do toho příjemného objetí jeho přítele. 

Šli spát kolem jedné hodiny ranní. Uklidili se do pokoje, který Amber dříve Mannymu ukázala, že je jejich, a konečně tak byli i sami. Nic extra se ale nezměnilo, samozřejmě. NAchystali se na spaní, lehli si, tak jako už několikrát. 

Tentokrát se ale Manny natáhl pro pusu na dobrou noc a Luca ho zase objal. A i když si myslel, že by to mohlo být zvláštní, když přece jen byli doteď kamarádi, ani trochu tomu tak nebylo. Jako by všechno směřovalo k tomuto momentu, kdy se dali oficiálně dohromady. 

|-|

tak, to bychom měli, teď může přijít drama, right

also yes, zkopírovala jsem půlku bonusovky, protože mi to přišlo důležitý, ale rozepsala to potom, no :DD