Luca se uvelebil na Mannyho dočasné posteli u babičky, kde zůstával, když tady byl.

Manny si vzal počítač a snažil se ho nastavit na stole tak, aby v pozdaí nešel vidět Luca v šortkách, jak se mu rozvaluje v peřinách. 

Manny byl zaneprázdněný přípravami a stále se nepodíval na internet, co se dělo, jediné, co dělal, bylo, že reagoval své manažerce. A tak to byl Luca, kdo otevřel ono peklo internetu, aby se podíval. 

Bylo to všude na sociálních sítích. Bylo toho tolik, že už to nešlo zamluvit. Důkazy z minulosti, fotky, které ani Luca nikdy neviděl. Všichni mluvili o tom, že je Manny trans a proč se k tomu nehlásí? Stydí se snad za to? To má být idol trans komunity?

Luca si odfrkl. Idol komunity? Vždyť tyhle lidi ještě dvacet čtyři hodin zpátky nevěděli, že je vůbec součástí jejich komunity.

"Čemu se směješ?" zeptal se Manny.

"To má od smíchu hodně daleko," utrousil. "Dívám se na Instagram a tak."

"Je to špatný?"

Podíval se na něj a krátce popřemýšlel, jestli má cenu ho před rozhovorem rozhodit. Zbývalo jim necelých deset minut. A tak jen řekl: "No, asi to už to nezamluvíš, tak to řeknu."

Manny stáhl rty do úzké linky a přikývl. "Čekal jsem to."

"Jsi v pohodě?" zeptal se opatrně.

"V rámci možností jo," zamumlal. "Kupodivu. Díky, že to tady přežíváš se mnou. Pomáhá to."

Luca se pousmál a nepatrně přikývl. Manny se pak otočil zpátky k počítači, zhluboka se nadechl a připojil se do čekací místnosti rozhovoru. Luca tedy tak trochu přestal vnímat a hleděl si svého aka svého telefonu.

Uslyšel, jak Mannyho představují, připojují. Manny nasadil svůj úsměv, přivítal se s moderátorkou. Ta se ho jako první zeptala, jak se má, na což Manny obecně odpověděl, že dobře, jak ona?

Luca sice měl před sebou zapnutý telefon, vůbec ho ale najednou nevnímal a poslouchal. Moderátorka položila Mannymu první otázku: Právě se vrátil z turné, tak jaké to bylo?

V tu chvílu Luca poznal, kolik pro Mannyho jeho kariéra znamenala. Když mluvil o tom, jak cestoval, hrál pro lidi, viděl jejich podporu, bylo to něco neuvěřitelného. Sám sebe nachytal, jak se jeden koutek jeho úst začal zvedat do úsměvu.

A pak přišla druhá otázka: "A co vy jako transgender? Cítil jste se v těch různých státech vítaný?"

Neviděl moc na Mannyho, ale dokázal si představit, jak jeho úsměv zmizel. Luca vypnul telefon. Nastala chvíli ticha, než Manny stručně odpověděl. "J-jo. Nepotkal jsem se s žýdnými problémy."

Moderátorka se usmála. "To ráda slyším. Máte v plánu váš příběh zahrnout do své hudby?"

"Manny," sykl Luca potichu.

"Nemám to v plánu, ne," zavrtěl zmateně hlavou. "Nechci, aby mě to definovalo-"

"Stal jste se ale idolem trans komunity-"

"Vždyť to není ani dvacet čtyři hodin," namítl Manny.

"To vůbec nevadí. Lidé k vám vzhlíží. Samozřejmě, nějaké reakce nejsou..."

Luca to nedokázal dál poslouchat. Odhodil telefon, zvedl se z postele a rychlým krokem přešel k Mannyho počítači. Než stihl odpovědět na to, jak má v plánu s tímto titulem tedy teď naložit, ulevil si: "S tímhle běžte doprdele." A počítač Mannymu zaklapl. 

Upřímně, tak trochu čekal, že Manny na něj vyjede, protože jak mu řekl v autě, takhle to pod společností nefunguje. Nemůže si vybírat. Ten ale jen v šoku seděl a díval se na zavřený počítač. A po chvíli vydechl: "To jsem asi měl čekat, co?"

Luca doslova zuřil. "Ne, tohle jsi neměl čekat. Nikdo nemá právo se ti v tomhle takto vrtat, sakra. Očividně ti to bylo nepříjemný a ona prostě pokračovala-"

"Je to v pohodě, Luco," přerušil ho Manny potichu. "Děje se to. Nic s tím neudělám."

Luca se zastavil přímo před ním, protože do té chvíle tak trochu naštvaně chodil kolem. "Tohle není v pohodě, Manny. Tohle není omluvitelný tím, že si řekneš, že se to zkrátka děje."

Trhl k němu pohledem. "Ale funguje. V showbyznysu ano. Jakmile jsi do toho hozen, zkrátka si zvykneš. A rychle, věř mi."

Luca zmlknul. Manny se mu snažil říct, že v tomhle ho nepřesvědčí, nebyl někdo, kdo to znal na vlastní kůži. Nemohl tady o něčem Mannyho přesvědčovat, když o tom nic nevěděl.

Nemohl mu říct, ať s tím přestane, protože to není správné. Spíš by mu měl pomoct se vypořádat s následky. Jenže... nevěděl jak.

"A... a nebojíš se, že tohle bude teď furt?"

"Bojím," přikývl Manny. "Ale zase. Nic s tím neudělám. Jen na to musím reagovat tak, abych si nastavil určitý hranice."

"Což jsem ti teď naprosto podělal. Chápu," vydechl. "Promiň-"

"Ne, to vůbec," přerušil ho Manny rychle. "Teď... fakt mě tímhle přepadli. A měl jsem pocit, že se asi rozbrečím, kdybych musel odpovědět ještě na něco, ale nevěděl jsem, jak z toho vybruslit, takže... děkuju. Vážně."

"Fakt?" nakrčil obočí.

"Fakt, Luco." Povzdechl si. "Ani... ani nevíš, jak jsem ti vděčný za tyhle poslední dny."

"Vždyť nic nedělám," namítl.

"Existuješ," řekl Manny jednoduše. "U tebe vždy stačilo, že existuješ."

Píchlo ho u srdce. Nasucho polkl, než se zeptal: "Manny... co vůči mě cítíš?"

Manny ihned sklopil pohled a nervózně si začal hrát s prsty. Luca stál na místě. Bylo mu jasné, že kdyby nebyli u něj, Manny by pravděpodobně utekl, aby nemusel odpovídat, ale tady neměl kam. Luca byl ten, co mohl odejít, což ale nepřicházelo v úvahu.

"Je to tak očividný?"

"Slyšel ses, cos teď zrovna řekl? To byla jedna z těch nejvíce romantických věcí, co jsem kdy slyšel. Takže bych rád věděl, na čem jsme." 

Manny se zničehonic postavil, jako by chtěl zmizet, a tak ho Luca zastavil. "Hele, z tohoto se nevyvlečeš. Sám jsi mi řekl, že nemáš nikoho komu bys věřil, ale mně věříš. Já věřím tobě. Ale musím mít jasno v tom, co se mezi námi děje, jinak o tobě budu furt jen hádat."

Manny k němu vzhlédl. V tu chvíli vypadal naprosto zranitelně a Luca si začal tak trochu nadávat za to, jak na něj tlačil. Někdy mohl poznat, kdy má zastavit. Na druhou stranu, Evan s Kitem taky nikdy nezastavil a jak to jeho bratru pomohlo. 

A pak mu Manny položil ruku na zátylek, přitáhl si ho k sobě a spojil jejich rty. 

No, možná ho Luca nedonutil mluvit, tohle ale mluvilo samo za sebe. A rozhodně si nestěžoval. 

Takže neváhal a přitáhl si ho blíže k sobě, jednu ruku mu dal na pas, druhá se ztratila v jeho vlasech. Tak moc mu to navracelo vzpomínky na minulost, že měl tak trochu i pocit, že se zblázní. Jeho emoce se rozhodně zbláznily. 

Protože mu na Mannym stále neuvěřitelně záleželo. Stále měl pocit, že ho považuje za jednoho z nejdůležitějších lidí v jeho životě. Stále k němu cítil věci,  které necítil jen tak k někomu. 

A pak se Manny odtrhl. Zase. O krok ustoupil a natáhl ruku, jako by chtěl Lucovi zabránit se jakkoliv přiblížit. "Tak, tady máš odpověď. Teď ale Rory."

Zatvářil se zmateně. "Rory?"

"Něco s ním máš. A já... nechci se do toho plést. Dokud s ním budeš něco mít."

Oh, Manny a jeho zásady. Nejlepší přátelé, opravdu. 

Musel se uchechtnout. "Říkal jsem ti, že to není nic vážnýho a že to ukončím."

"Ale ještě jsi to neudělal."

"Když mu teď napíšu, bude to stačit?" zeptal se.

"Uh-oh." Manny se najednou kousl do rtu a uhnul očním kontaktem. Luca se zatvářil zmateně.

"Co je?" 

"Nic. Nic, nic. Klidně mu napiš. Jestli ti ještě někdy odpoví."

Luca se zmateně vrátil k posteli a vzal svůj telefon, který hned odemkl. Než najel na zprávy, ještě jednou se podíval na nervózního Mannyho. Otevřel chat s Rorym.

A jako poslední zpráva tam nebyl Roryho dotaz, kdy pokřtí postel. Jako poslední tam byla zpráva od Lucy: Promiň, už tě někdo předběhl a postel byla pokřtěna.

Rory si zprávu už zobrazil, ale neodpověděl. 

A Luca se jen uchechtl. Vzhlédl k Mannymu. "Vážně?"

"Trochu mě přepadla žárlivost," zamumlal.

"Trochu. Jasně." I když mu bylo jasné, že bude mít Rorymu co vysvětlovat, tohle ho neuvěřitelně bavilo. Z nějakého převráceného důvodu se mu líbilo, že Manny žárlil, nevěděl proč. Ještě k tomu, jak se rozhodl jednat.

"Já jen..." vydechl Manny. "Vyřeš si to s ním. Pak teprve můžeme řešit nás. Jinak to nezvládnu."

Přikývl. Na jednus tranu Mannyho chápal. Už tak toho měl na talíři dost, nemusel ještě řešit nějakého jeho kamaráda s výhodami, který třeba mohl reagovat neadekvátně. 

"Co se stalo s tím, že jsme oba někde úplně jinde?" zeptal se pak.

"Jsi můj komfortní člověk. Asi je mi už jedno, kde jsme," řekl po chvíli. A Luca na to nedokázal nic říct, jen se usmát. 

|-|

bahahah bobíšciii, i love them together sm (also přemýšlí jak je oddělit for the drama haha)